KVÍZ: Poznáte moravské lidové kroje?

Jedná se opravdu o kroj typický pro oblast Hřebečska (Schönhengstgau), nacházející se na pomezí Čech a Moravy v okolí měst Svitavy, Moravská Třebová a Lanškroun. Tento region byl osídlen převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Základem ženského kroje je vlněná sukně sešitá s živůtkem s hranatým výstřihem, do něhož se vkládal punt pošitý zlatými portami. Na dolnohřebečském Moravskotřebovsku si ženy uvazovaly tmavomodré žlutě vyšívané zástěry. Košilka byla lemovaná bílou krajkou. Nosily se oranžové punčochy, na které se obouvaly střevíčky s přezkou. Na hlavu si ženy obvykle uvazovaly velký saský šátek.

Hody slavené v Líšni patří dodnes k nejznámějším na celém Brněnsku. Dříve samostatné městečko Líšeň proslavily dále také krojované trhovkyně prodávající potraviny na Zelném rynku v Brně. Líšeňská stárka obléká na několika naškrobených spodnicích brokátovou sukni a na ni je uvázána hedvábná zástěra v kontrastní barvě. Na rukávce obléká kordulku s kulatým výstřihem a krátkými šůsky, která je převázána stuhou. Místo obvyklého šátku se na hody stárkám vlasy pletou do složitého účesu kolem cínové „žlice“ a kolem čela se uvazuje malý červený šátek s bílými pruhy.

Vracov je malým slováckým městem, které patřilo do bzeneckého panství. Nosí se zde jedinečný kroj, který má ale blízko ke krojům severokyjovským. Dívka obléká množství krátkých spodniček a na ně pruhovanou sukni kanafasku, která je zcela zakrytá zástěrou z bavlněného kartounu s tištěnými květy. Na tělo si dívky oblékají spodní košilku a na ni rukávce s kulatými rukávy a bohatými kadlemi, tedy taclemi z jemně háčkované krajky. Kordulky jsou dlouhé do pasu a vzadu mají tři skládané šůsky. Na hodech děvčata chodí ve věnečku – kolem červených mašlí, zapletených do drdolu z vlasů, se připevní pantlík z umělých kvítek, korálků a foukaného skla. Vrchol věnečku tvoří do stran rozevřené kovové třásně. Na nohou nosí dívky hnědé punčochy a šněrovací boty.

Vlčnov patří mezi nemnoho obcí, které mají svůj vlastní jedinečný kroj. Ženské rukávce mají hustě nabírané rukávy, lomené v polovině. K taclím s červeno-černými výšivkami jsou přišity dlouhé háčkované krajky. Stejnou krajkou je lemovaný i obojek u krku. Na černé soukenné kordulce upoutávají pozornost velké střapce harasové vlny a vyšívání červenou vlnou. Zadní černý vrapený šorec je vyšit přes vrapy geometrickým barevným vzorem. Na přední fěrtůšek se používá vlněná látky zvaná haras s vytkávanými květy. Přes něj se uvazují pestré pentle. Turecký šátek se váže několika způsoby. Boty nosí ženy vysoké hladké a do švu všívají lem ze žluté kůže a přidávají vybíjení žlutými hřebíčky.

Horňácko na úpatí Bílých Karpat je známé tancem sedlácká a svéráznou hudeckou muzikou. Nosí se zde také výrazný lidový kroj. Muži nosí košili, která se zavazuje na rameni a je černě vyšitá. Nohavice se šijí z šedomodrého sukna a jsou barevně vyšívané. Do puntu se vkládá šátek s vyšitými texty písní. Sametové krátké vesty jsou vystřiženy do tvaru písmene O. Kabát ze světlého sukna sahá do půli stehen. Přeložené přednice jsou zdobeny aplikací červené a černé látky a jsou barevně vyšity. Klobouk je zdobený vzorovanou pentlí, nad ní řadami žinylek a kosárky z kohoutích per.

V zapadlém kraji Moravských kopanic kolem městečka Starého Hrozenkova se nosil kroj řazený k nejarchaičtějším na Moravě. Základem ženského kroje je leknica, plátěná sukně sešitá se živůtkem. Pod ní jsou rukávce s dlouhými rukávy. Zástěra je sešitá ze dvou půlek a dole je lemovaná háčkovanou barevnou krajkou. Barevná geometrická výšivka na plátně je obzvlášť působivá. Kromě bílých zástěr se nosily také zástěry z tištěného plátna nebo z modrotisku. Kolem pasu se uvazují dopředu barevně tkané stuhy a dozadu vlněný pás, jehož konce spletené do střapců volně visí na sukni. Do krpců se nosily ponožky s pleteným vzorem. Na hlavě nosily ženy turecký šátek, svobodná děvčata nosila přes čelo uvázané vyšívané pásky.

Haná byla odedávna považována za nejbohatší část Moravy, za což vděčí své úrodné půdě. Reprezentativní bohatý kroj byl jedním ze symbolů hanáckých sedláků. Zde vyobrazený mužský kroj je typický pro oblast jihovýchodní Hané v okolí Kroměříže (Baňáci). Muži zde nosili široké, do sámků skládané hnědé koženky. Kolem pasu si vázali černé opasky. Vesty byly nezapnuté. Pod nimi se nosily košile s černou výšivkou na manžetách, límečku a na prsou. Klobouk byl obvykle malý s naskládanou pentlí – čím víc kliček, tím bohatší sedlák.

Jedná se o kroj z jižního Valašska, konkrétně z okolí Valašských Klobouk, z oblasti známé jako Kloboucké Závrší. Kroj je laděn do bílé barvy. Košile má na prsou rozparek, který se spínal špendlíkem nebo zavazoval šňůrkou. Dlouhá vesta z tmavofialového sukna je zdobena šňůrováním. Nohavice se dvěma rozparky jsou zdobeny černou šňůrou a k pasu jsou přitaženy dlouhým koženým řemenem. Na svátek se hlavně v zimě nosila halena z bílého sukna s červeným lemem. Na hlavě se nosil nízký klobouk a na nohách soukenné bílé papuče podšité kůží nebo holínkové boty.

Opět se jedná o bohatý hanácký kroj, tentokrát ze severní Hané, z oblasti kolem měst Litovel, Olomouc a Přerov. Na koci vývoje zdejšího kroje se v této oblasti prosadila produkce modrotiskových látek z dílen v Uničově a Přerově. Vyobrazená žena má na sobě drobně potištěnou sukni se zástěrou s rostlinnými bordurami a kabátek z černého sukna lemovaný paterovou stuhou a dracounovou krajkou. Okolo krku je typický nařasený široký krejzl, lemovaný krajkou. Na hlavě má hanácká selka velký červený šátek. Košíku v ruce se říkalo klebetník.

Jedná se o kroj typický pro oblast Moravského Horácka. Většinově německy mluvící obyvatelstvo v okolí Jihlavy dávalo přednost šatům tmavších odstínů. Muži nosili černé koženky prodloužené do vysokých bot. Na košili byla nošena černá sametová vesta. Šviháci v okolí Jihlavy si do kapsiček dávali stříbrné řetízky a kolem ramen si přehazovali límcové pláště, které sloužily i jako svatební oblečení ženicha.