V pátek 26. května se konal třetí ročník konference Perspektivy veřejné správy. Tentokrát byl věnován kritickému zhodnocení soudobého vývoje veřejné správy v České republice a na Slovensku od správní reformy na přelomu tisíciletí.
Konference se konala v aule Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Vystoupili na ní odborníci a zástupci veřejné správy z České republiky a Slovenska. Program byl rozdělen na dva diskuzní panely.
Po zdravici děkana hostující fakulty Stanislava Balíka následoval dopolední panel věnovaný obcím. Petr Voda (politolog z Masarykovy univerzity) se věnoval zejména problémům spjatým se slučováním obcí, Jaroslav Kupka (právník z Kanceláře veřejného ochránce práv) představil východiska možného návratu k okresním úřadům, Zbyněk Pastyřík (člen legislativní komise Svazu měst a obcí ČR a starosta Dambořic) nastínil potíže, kterým čelí starostové ve vztahu ke státní správě. Trojici panelistů doplnili hosté ze Slovenska. Ján Mazúr (ředitel Metropolitního institutu Bratislavy) a Juraj Šujan (hlavní architekt Bratislavy) zhodnotili problematické postavení Bratislavy v rámci tamního systému veřejné správy.
Na obědovou pauzu navázal odpolední panel věnovaný krajům. Uvedl jej Petr Konečný (politolog a historik z Masarykovy univerzity) shrnutím poznatků z výzkumu krajské samosprávy. Michal Pink (politolog z Masarykovy univerzity) upozornil, že kraje nevedly k vytvoření silné regionální identity, Jiří Nantl (náměstek hejtmana Jihomoravského kraje a ředitel CEITEC Masarykovy univerzity) diskutoval předpoklady zefektivnění regionální samosprávy, přičemž hovořil i o nutnosti větších regionálních celků, než je současných čtrnáct malých krajů. Smysl by dával například region zahrnující celou Moravu. Rudolf Cogan (náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje) se zamyslel nad souvislostmi působnosti krajů a jejich velikostí, Barbora Lukáčová (ředitelka strategického odboru Bratislavského kraje) pak přidala slovenskou perspektivu.
Na konferenci byl k dispozici konferenční sborník, který je dostupný i v online verzi. Vzniklo také video. Konferenci Perspektivy veřejné správy III organizovala Společnost pro Moravu a Slezsko a Jihomoravský kraj. Partnery akce byly Fakulta sociálních studií, zdejší Katedra politologie, Hlavní město Bratislava a Bratislavský samosprávný kraj.
Autor: pjk, foto: Petr Marek
Související články
Zavedení krajů? Největší chyba po Listopadu, řekl Pithart na konferenci v Brně
Minulost a možnou budoucnost správy na Moravě představí konference v Brně
Odborníci v Brně diskutovali o regionální dopravě. Krajů je moc a dopravní obslužnost tím trpí, zaznělo
V Brně se vyskytuje 255 druhů ohrožených rostlin. Nová studie odhaluje bohatství městské flóry
Ano, smysl by dával region zahrnující celou Moravu, to tady víme všichni, ale zkuste hledat cesty jak toho dosáhnout
“Region” určitě nechceme. Chceme samosprávnou zemi.
Trvalo 1813 dnů (4 roky; 11 měsíců; 2 týdny; 3 dny), než k původní Ústavě ČR (zákon č. 1/1993) v kapitole “Územní samospráva”, Čl. 99:
—
Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje.
—
vznikl ústavní zákon 347/1997 o vytvoření “vyšších územních samosprávných celků (VÚSC)” v podobě od začátku pochybené (a následně dodatečně vylepšené nahoru o “NUTS 2” a dolů o “obce s rozšířenou působností”); se 14 VÚSC a dodatkem “Hranice vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem” – rozumí se ústavní zákon.
—
Cesta prosadit v dnešním marasmu ústavní zákon o samosprávné zemi Morava je přes Prahu zablokovaná.
Jedině Deklarace nezávislosti, referendum a samostatný stát, což je nejsilnější mandát podle všech měřítek OSN.
A jak přesně chcete vyhlásit Deklaraci nezávislosti, referendum a samostatný stát, když neexistuje žádný legitimní orgán Moravy, který by na tyto věci měl pravomoce?
tudíž neřešitelné a na věčné časy Čechy ? Legitimní orgán nemáme a přes Prahu to nejde . Přesně důvod proč Praha zlikvidovala mor parlament ( legitimní orgán ) a dále likviduje moravskou identitu .
“Legitimní orgán nemáme …”
No právě proto neustále zdůrazňuji, že všechny Moravské strany a hnutí včetně vlivných sympatizantů se musí spojit v jednotném úsilí, a ne se okopávat v malicherných rozepřích.
ano prvotním cílem musí být obnova Moravy včetně samosprávných legitimních orgánů , následně se mohou moravská hnutí dohadovat o tom kam patří. Obnova Moravy musí mít dle mého dva základní cíle 1) autonomie ( federace ) a to včetně obnovení parlamentu 2) uznání Moravanů jako národa . Některé představy , že Morava bude pouze region Čechů a bude se o Moravě rozhodovat nadále v Praze je k ničemu a o ničem. Otázkou je jak toho docílit při současném centrálním vymývání mozků . Bohužel se domnívám , že referendum by momentálně skončilo prohrou . Slovensko taky nejdříve dosáhlo federace a po 20 letech se osamostatnilo.
Konference o tom , že je nefunkční samospráva jsou v této podobě k ničemu to vidí každý i bez konference . Je to takové intelektuální tlachání bez stanovení konkrétního cíle a čekání až se jednou něco rozpadne . Spíše jsou potřeba sjednocující setkání ( konference ) a stanovit jasné – reálné – srozumitelné cíle jak dál v boji za samosprávu za obnovu parlamentu za uznání Moravanů národem .
Pane Nyvlte ještě k Vašemu tvrzení: “Konference o tom, že je nefunkční samospráva jsou (asi kraje a obce) v této podobě k ničemu, to vidí každý i bez konference”, konec citace. Že něco tzv. “každý vidí” je jedna věc, ale že je to díky konferenci na půdě univerzity popsáno vědeckými postupy a publikováno v odborné literatuře, je věc druhá. Ostatně i k tvrzení “vidí každý” nutno poznamenat, že nefunkčnost státní správy a samosprávy naopak naprostá většina voličů, a bohužel i významná část specialistů pro danou oblast, naopak vůbec nevidí; považuje ji přinejmenším za nutné zlo, a politické subjekty otevřeně ji kritizující dostávají od voličů naprosto marginální počty hlasů ve volbách. Z toho vyvozuji, že publikace kritiky aktuálního stavu, mj. např. prostřednictvím univerzitních konferencí, je naopak naprosto žádoucí. Samozřejmě spolu s mnoha dalšími aktivitami.
Pane magistře to , že je problém popsán na půdě univerzity vědeckými postupy je sice hezké , ale kolik lidí to fakticky bude číst a studovat ? Morava pro své cíle potřebuje oslovit širokou veřejnost tj. co nejvíce obyvatel a to se rozhodně touto publikací nestane. S Vašim tvrzení cituji ” významná část specialistů pro danou oblast naopak vůbec nevidí …” nesouhlasím . Naopak moc dobře to vidí , ale tady se ohýbají – upravují fakta a volí horší řešení záměrně a cíleně tak, aby nebyla narušena Prahou stanovená čechizace. Státem řízená čechizace , která nehledí na logiku , obyvatele , historii ani na peníze je státní správou automaticky přijímána. Fakticky čas hraje proti Moravě a čechizmus doufá ,že moravská otázka tak nějak časem vyhnije. Potřebujeme v současnosti oslovit nikoliv odbornou veřejnost , ale co nejširší občanskou veřejnost . Proto občas zdůrazňuji jak důležitá pro Moravu by byla moravská media ( nikoliv pražské odnože medií vlastněných magnáty) , která by plnila funkci jiného názoru ( odporu ) nikoliv pouze sdělovací.
K dotazu “Kolik lidí to bude číst a studovat?”: Přece vědecké publikování není určeno nejširšímu čtenářskému publiku, ale je těm, kteří z vědecké publikace mohou čerpat principy, které použijí v textech populárnějších, pro širší veřejnost. Problém Moravy je samozřejmě v tom, že monopol na masové šíření informací má stát a ke státní mašinerii přisáté soukromé subjekty. Jinak přece máme “svobodu”, “každý” si může šířit co chce, máme sociální sítě, různé “vlny” atd. Samozřejmě rozdíl zůstává v tom, že někdo má na šíření informací miliardy korun a někdo jen stokoruny – výsledek se musí nutně dostavit. Proto zaplať Pán Bůh alespoň za skromné šíření informace mezi akademiky. Čeští nacionalisté začínali taky jen v zakázaných tiskárnách, a to neměli ani PC, ani mobily a “šla” po nich tajná policie, byť bez prostorových odposlechů a kamer… A zda specialisté vidí nebo nevidí chybu systému – samozřejmě – nezkoumám kdo nevidí tzv. upřímně a kdo se tak jen tváří – výsledek navenek je stejný, prostě nevidí. A právě na to slouží vědecké informace, aby bylo těm, co předstírají že něco nevidí, bylo čím v klidu a exaktně argumentovat.
Chápejte prosím mou větu trochu nadneseně a ne tak doslova. Díky
Osobně jsem toho názoru, že přijímat závěr jako pan Nyvlt, “…neřešitelné a na věčné časy Čechy?”, i když jen s otazníkem, je poměrně pesimistické. Zejména z účasti na letošním ročníku konference jsem spíše cítil závěr, že neřešitelná je naopak budoucnost zdejšího státu tzv. “na věčné časy”. Pokud stát setrvá na koncepci prakticky nesamosprávných resp. velmi nedostatečně samosprávných obcí i územních celků (dnes jsou to kraje, v budoucnu to může být cokoliv jiného) a setrvá na koncepci smíšeného modelu státní správy a samosprávy, bude se jeho konec neodvratně blížit, ať už to bude trvat roky nebo desítiletí. Setrvání dnešního „Kocourkovského systému“ po staletí považuji rozhodně za vyloučené. Setrvalý úpadek státu, trvající prakticky od jeho vzniku, nakonec vyústí ve zhroucení nastaveného systému do nějaké vyšší míry samosprávy, třeba i podle hesla „zachraň se kdo můžeš“. To pak k podstatnému vymanění se částí státu z totálního vlivu centralistické moci, jaká panuje dnes, dozajista povede. Pak teprve, už spíše naši potomci, uvidí, co se stane s Moravou. Úplné vykořenění povědomí o Moravě nepředpokládám, i když se o to centrální moc snaží intenzivně.
V Lidových novinách vyšel 13.6.2023 článek o knize Marka Rychlíka “Evropská etnika bez státu. Jaké jsou jejich největší problémy a proč o některých nemůžeme mluvit jako o menšinách?”
Bohužel článek je placený.
—
Na přelomu roku vyšla nová kniha profesora Leoše Šatavy, etnologa, jenž dlouhodobě zkoumá osudy národnostních menšin v Evropě i ohrožených malých jazyků. V nejnovější knížce podává padesátku kazuistik, kde a jak postupuje asimilace či revitalizace „malých“ etnik a kultur.
—
Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/katalanci-los-satava-etnolog-mala-etnika-etnika-bez-statu-a-regionalni-jazyky-v-evrope.A230612_115237_ln_orientacer_ape
—
V diskuzi je (prozatím) jediný příspěvek:
Radomír Doubravský: A co Moravané, pane etnologu.
ještě jsem knihu nečetl , ale Český spisovatel – etnolog s největší pravděpodobností ( podle článku ) Moravany a Moravu opět nacionalisticky vynechal.
Prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc. je etnolog, působící na Filosofické fakultě UK. Tedy pohybující se v ryze pragočeském prostředí. Navíc publikuje o tzv. etnikách a odhaduji, že moc neřeší politologické, politické, ústavně právní nebo právně teoretické konsekvence. Z jeho etnologického a pragočeského pohledu nejsou Moravané významným představitelem tzv. etnika. Ve zde diskutované publikaci nezařazuje nás Moravany mezi jím vymezovaná tzv. “kulturně a politicky zformovaná etnika”, ale řadí nás mezi tzv. “jazykové a regionální skupiny s limitovanou etnicitou nebo populace vymezené sociálně a nábožensky”; mezi takové spolu s námi patří podle tohoto profesora např. Cornwallané v Británii, Jihotyrolané v Itálii, Kašubové v Polsku, Romové (v mnoha státech), Slezané v Polsku, Východní Frísové v Německu, Korsičané na ostrově, anektovaném Francií, a téměř čtyřicet dalších etnik jen v Evropě bez Ukrajiny, Bělouruska a Ruska. Slovo Moravané se v diskutované publikaci vyskytuje jen jedenkrát právě v onom dlouhém seznamu “regionálních skupin s limitovanou etnicitou”.
Doplňuji, že Slezané podle etnologa prof. dr. Šatavy nežijí jen v Polsku, ale samozřejmě i v České republice. Profesor uznává, že mluví slezským jazykem; a to na rozdíl od nás Moravanů, kteří podle jeho názoru mluvíme jen česky. Pan profesor vůbec v knize nediskutuje o možnosti, že např. Moravané, jako každý jiný národ, máme právo se za Moravany tzv. považovat aniž bychom se jakkoliv jinak (tzv. “objektivními” znaky) odlišovali, cítit se prostě jen takto – Moravany. A že stejně tak máme právo jazyk, kterým se od dětství dorozumíváme, označovat za jazyk moravský s tím, že samozřejmě jiní a jinde mohou naprosto stejný jazyk označovat resp. považovat např. za jazyk český.
Náš (Moravanů), největším problémem je, že se nám při Sčítání lidu nedaří získat pro naši národnost dostatečný počet obyvatel ČR. To je pak pro pana etnologa Šatavu snadné Moravany ignorovat. Proto je důležité se cíleně věnovat osvětě, která by nám pomohla dosáhnout úrovně moravského povědomí, které tu bylo při sčítání v roce 1991.