Morava má budoucnost v jednotné Evropě

Především jsem velmi rád, že po čase vzniklo médium, které chce dát prostor i těm názorům, jimž je český nacionální diskurz malý a kteří jej chtějí přesáhnout ať už zemským nebo kontinentálním směrem, případně metafyzicky. Svůj příspěvek vnímám jako stručný mezisoučet, pojmenování toho, v jakém momentu dějin se nyní nacházíme, a to s důrazem na Moravu.

Minulost Moravy máme nejčastěji spojenu s velkomoravským obdobím, o němž však máme romantickou nebo poměrně povrchní představu – proč taky ne, je to už přes tisíc let. Někteří tuší, že existovalo i Moravské markrabství, málokdo však ví, že tento svébytný státní útvar v rámci Rakouska-Uherska přetrval až do roku 1918, a to včetně svého parlamentu se zákonodárnou pravomocí, Moravského zemského sněmu. To už však na Moravě i v Evropě vrcholil souboj nacionalismů, boj národů, které vznikly až v 19. století a jejichž smyslem bylo kromě svého ustavení především ponížení vlastních sousedů a vytvoření domněle suverénních tzv. národních států v Evropě. Nacionalistickou fragmentací spáchala Evropa sebevraždu. Na Moravě vznikly národy hned dva – český a německý. V důsledku jejich přízemního souboje se moravská zemská obec rozpadla, samospráva oslabila, zemi převálcovala totalita nacionálního socialismu v podobě okupace německými nacisty a sovětskými bolševiky. Židovští a romští Moravané byli vyvražděni, němečtí vyhnáni a slovanští bolševizováni a čechizováni; zapomínáme také na obrovské množství politických i ekonomických uprchlíků, kteří z našich zemí ve 20. století odešli hledat pomoc u druhých, doufajíce, že nenarazí na politické podnikatele se strachem. Morava jako země byla před sedmdesáti lety komunisty administrativně zrušena a přes pokusy o její obnovu, za nimž v letech 1968 a 1989 stála především Společnost pro Moravu a Slezsko, nebyla restituována.

Dnes si většina občanů ČR představuje Moravu jako etnografický region neurčitých hranic, srovnatelný s Valašskem nebo Chodskem, kde se více zpívá a pije víno. Při zmínce o možnosti obnovy její samosprávy padají uštěpačné poznámky o separatismu, nacionalismu (!) nebo rovnou o hlouposti. Na vině je rozpad Československa, na nějž Morava doplatila nejvíce, a proto je iracionálně považována za potencionálního viníka poslední prohry českého národního obrození, tedy ztráty Moravy, jež byla pro českou věc tak pracně získávána Palackým a jeho druhy. Pramení to i z koncepce výuky na našich školách, která stále ještě nereflektuje vývoj ve vyspělejší části Evropy, v níž přeci jen kromě národoveckých klišé dostává prostor rovněž evropský mírový integrační proces. I u nás se začíná hovořit o nebezpečí jakéhosi bezpohlavního nacionalismu, pokud však poukážete na nacionalismus český a jeho prostoupení naším veřejným prostorem a myšlením, které se snad dá přirovnat pouze k rakovině v téměř terminální fázi, opět narazíte na nepochopení či nenávist.

Přečtěte si  KVÍZ: Jak znáte život a dílo Cyrila a Metoděje?

Vidíme, že v současnosti se značná část společnosti bezbranně zmítá v dezinformačních kampaních, stírá se rozdíl mezi realitou a virtuální realitou, pravdou a lží. Někteří z těch, jimž je upíráno právo na samosprávu jejich země, možná podvědomě vnímají dezinformace o Evropské unii a uprchlících v kontextu české národní lži o Moravě. Je tedy smutné, že ti, kteří by mohli vidět naději pro mírovou Evropu a obnovenou Moravu v Evropské unii s posílenou rolí historických zemí, se upínají k českému nacionalismu a ruskému putinismu a jako užiteční idioti pomáhají brzdit či ničit pokroky evropské integrace. Naděje vkládají do projektu moravského národního obrození, aniž by si uvědomovali, že pouze kopírují český vzor, který jejich zemi zničil a jenž byl sám zkopírován od německých romantických myslitelů; mají však zpoždění čtvrt tisíciletí. Tomuto jevu však opět nahrává sama Česká národní republika, když dělá z lidí hlásících se k moravské národnosti občany druhé kategorie.

Moravské zemské hnutí, které navazuje na činnost Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti pro Moravu a Slezsko, má jiná než národovecká či eurofobní východiska. Věříme, že Morava může být spolu se Slezskem, Čechami a metropolitní oblastí Praha obnovena jako samosprávná země uvnitř ČR i EU. Pokud si jako společnost přiznáme, že jsme do morku kostí prolezlí velkočeským nacionalismem, který je ze své nejvnitřnější podstaty nepřátelský jak k jednotné Evropě, tak i k samosprávné Moravě a Slezsku, budeme méně náchylní stát se obětí těch, jejichž apokalyptické pomoci se v rámci panslovanského mýtu občas dovoláváme.

Autor: Ondřej Hýsek

Texty v rubrice Názory a komentáře nemusí vyjadřovat názor redakce. Pokud chcete publikovat vlastní názor na aktuální téma, napište nám.

Doporučujeme

6 Comments

  1. Nedá se tomu nic vythnout, teď ještě, aby voliči přestali být tak vystrašení a krátkozrací a konzervativní. Obávám se že populistické a negativistické programy jsou dnes v kurzu, lidé prostě nedomýšlí následky a neradí se zámýšlejí do hloubky a do vzdálenější budoucnosti. Politcké strany ve snaze vytřiskat co nejvíc hlasů na to reagují programy na 5let, ale co potom. Jsem rád, že ne každá strana tomu podlehla. Držim palce.

    1
    1
  2. Výstižné, relevantní a optimistické. Po zveřejnění volebních výsledků evropských voleb mě napadlo jedno přísloví: “Můžeš přivést koně k prameni, ale nemůžeš ho donutit, aby se z něj napil”. Sdílím obavy Pavla výše a děkuji za držení palců…

  3. Nemyslím si, že zachování tradiční rodiny a národních států by byl populismus. A taky si nemyslím, že každý, kdo je proti EU je nácek. Já jsem pro Moravu, ale v Evropě národů, ideálně bez Evropské Unie.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*