
Jedním z problémů naší přírody jsou invazní druhy – rostliny či zvířata, které se na naše území dostaly relativně nedávno (spolu)působením člověka, a díky svým vlastnostem a nepřítomnosti predátorů se rychle šíří, vytlačují druhy původní a jsou schopné místa svého výskytu zcela změnit. Známým příkladem je třeba pajasan žláznatý, který dokáže velmi rychle zaplevelit opuštěné pozemky a výrazné problémy působí například ve vinicích.
V posledních letech se v teplých oblastech Moravy a Čech šíří další nezvaný host: klejicha hedvábná. Tato až metr a půl vysoká rostlina pocházející ze severní Ameriky se do Evropy dostala jako okrasný druh, využívána byla i jako medonosná rostlina. Díky schopnosti snadného šíření pomocí lehkých ochmýřených semen (kterých jedna rostlina vyprodukuje zhruba 1500 a která dokáží vyklíčit i po pěti letech) i vegetativního šíření pomocí oddenků, dokáže rychle ovládnout plochy, jako jsou okraje silnic a tratí, louky, vinice, sady i pole. Oddenky mohou být až 1,5 m pod zemí, vyráží z nich výhony, kterých může být až 30 na metr čtvereční. Při poranění rostlina roní bílé jedovaté mléko.
Jediný účinný způsob likvidace je pomocí herbicidů, jejich aplikace se musí opakovat několik let
Od roku 2017 je klejicha hedvábná zařazena na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU, cílem je její úplná likvidace na našem území. Mechanická likvidace není až na výjimky (jednotlivé rostliny, počáteční výskyt) účinná – posečení vede k rychlému růstu z oddenků. Prakticky jedinou možností, jak se klejichy zbavit, je aplikovat herbicid – první před odkvetením (ideálně v červnu), další na přelomu srpna a září, a zásahy opakovat několik let.
V okolí Mikulova roste například na zanedbaných pozemcích na jižním úpatí Svatého kopečku nebo bývalém vojenském cvičišti. Vzhledem k jejím vlastnostem se ale můžeme obávat jejího dalšího šíření na nové lokality, a proto je nutné zasahovat proti ní bez prodlení, dokud je její výskyt plošně omezený. Včasná likvidace ohnisek klejichy by měla být společným zájmem zahrádkářů, vinařů i nás ochranářů.
Autor: red Zdroj a foto: CHKO Pálava
Buďte první kdo přidá komentář