Po desetiletích vychází první sbírky Ivana Blatného. Výstavou básníka připomíná Moravská zemská knihovna

Letos v prosinci uplyne 100 let od narození jednoho z největších moravských básníků 20. století, Ivana Blatného. První čtyři sbírky tohoto zapomenutého a znovuobjeveného básníka po desetiletích opět vyšly tiskem. Nové vydání pod souhrnným názvem Čtyři knihy připravily brněnské nakladatelské domy Host a Druhé město. 100. výročí narození připomene výstava v Moravské zemské knihovně.

U myšlenky na reedici bylo překvapivé zjištění, že sbírky prakticky nejsou na trhu dostupné, uvedl Martin Stöhr z nakladatelství Host. Od Blatného narození letos v prosinci uplyne 100 let, což se stalo vhodnou příležitostí k novému vydání.

V Moravské zemské knihovně dnes zároveň začala výstava Ivan Blatný – 100 let. Výstava zachycuje jeho život od narození do roku 1948, tedy do emigrace, uvedl Martin Reiner z nakladatelství Druhé město.

Mládí na Moravě, pak útěk do Velké Británie

Brněnský rodák Blatný žil v letech 1919 až 1990 a patří k nejvýznamnějším moravským básníkům 20. století. Debutoval jako dvacetiletý, brzy se zařadil k uznávaným literátům. Od jara 1948 žil ve Velké Británii, kde požádal o politický azyl. V totalitním Československu jeho sbírky zmizely z knihoven, jeho jméno přestalo v oficiálních literárních kruzích existovat.

Blatnému se však dobře nedařilo ani v Británii. Propukla u něj duševní choroba, pobýval v psychiatrických ústavech, kde v létě 1990 také zemřel. V Británii si do sešitů zapisoval tisíce veršů, edičně zpracovaných až po jeho smrti. Zprávu o Blatného životě a díle podal Reiner v úspěšném románu Básník.

Debutová Blatného sbírka nesla název Paní Jitřenka. Následovaly Melancholické procházky, Tento večer a Hledání přítomného času. Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát, v letech 1968 a 1990. Zbývající tři sbírky už podruhé samostatně nevyšly nikdy – až do dneška.

ŠEL JSEM ZAS PO MĚSTĚ, JEŽ JE MI SOUZENO, 
chladný a vypleněn až na jakési dno, 
klášterní uličkou, kde páchnou pivní sudy. 
Rostou tam hluchavky a nad zdí černý bez, 
vyhnanec jako já, v smetišti hlodá rez, 
v smetišti hlodá rez a v srdci hrůza z nudy.

Podzim jak lodní zvon se snášel nad keře, 
když jsem si vzpomenul, že dole v klášteře 
se jednou na cestách zastavil Apollinaire. 
V ukryté zahradě dnes opět usedal, 
krajiny v korunách se přelévaly dál, 
dál jsem se opíjel, Viléme, vaším vínem.

A k hradbám stoupala ulice Pekařská 
ve stínu kostelů – tudy jste kráčel snad. 
A přece krásná pekařka 
milence mění do roka sedmkrát…

Zde kdysi bývaly hampejzy před branami, 
val domů nad nimi, kamenné ticho, dóm. 
Jak nazvati ten stesk, stesk po všem, po nikom, 
z výšiny nad řekou mávají sličné dámy.

Není tu řeka Rýn, jen Svratka, Svitava, 
a přece také v nich se utopila asi 
nějaká Loreley… voda si pohrává 
pod skalou v údolí se slunečními vlasy.

Ivan Blatný – Melancholické procházky

Autor: red Zdroj: ČTK Foto: Moravská zemská knihovna