Týden se během večera sedmého dne překlápí do nového sedmidenní, které nabízí naději a volný prostor pro náš současný život. V něm se přetížená mysl brání přívalům špatných zpráv a snaží se ve věcech prostých a oblíbených hledat vlastní úlevu. Myšlenkový balanc se daří udržet jen nejsilnějším jedincům. Slabší propadají panice a určitému druhu apatie ke všemu novému a neblahému.
Jen ti nejsilnější srovnávají svým rozumem zprávy, které jsou však opakovaně stejného zrna. Tvarované dle určeného klišé, jednobarevné, které nepřipouští jiná sdělení. Život nám však klišé nenabízí, a žádá nás, abychom využili vlastní rozum a zkušenosti k posouzení daných skutečností, hledali objektivitu.
Raději unikám z těchto rozumových přetahovaných k pracovním činnostem, které odvádějí pozornost jinam. Požádán manželkou, která se během sluncem prozářených dnů dobu věnuje jarní přípravě zahrady, jal jsem se opravit, co pravím, vyrobit nový dřevěný chodník, aby nám vedle okrasných keřů a květin přinášel i tento komunikační prvek užitek a radost. No, myslete při řezání trámků na cirkulárce na nedalekou válečnou situaci nebo na těžkosti s přívalem uprchlíků z východu. To nejde, nechcete-li přijít o některého ze svých deseti skvělých pomocníků! Hlava to uznala, myšlenky se srovnaly na práci a chodník s upravenými staršími prkny se brzy pyšnil novým vzhledem.
Při jiné myšlenkové tahanici jsem si uvědomil, že brzy přijde čas velikonoční a s ním let zvonů do Říma. Vyrobím vnukům klepače! Nápad dozrál při pohledu na něžné posly jara, pěkně večerem vybarvené kočičky. Tvoření nezbytných velkopátečních a bílosobotních rekvizit každého správného vesnického kluka z mysli odválo obavy ze skokového a nekontrolovaného růstu cen pohonných hmot, který chápe snad jen premiér, a proto činí i nečiní! Po několika dnech krásné práce s dřevem se konečně v dílně ozval typický zvuk správného klepače, již brzy lidem zvěstujícího čas vykoupení.
Přece léčí
S pozorováním západu slunce zahradami jsem přemýšlel nad krásou i pomíjivostí starého dne i nad mírou naší dočasnosti na světě, když tu se ozval kamarád: „Dojdi na jednu skleničku,“ slyším vzdálené pozvání. Nezůstalo u první decovky. I v podzemí chladného sklepa na víno se ale současné strasti draly do myslí a do hovoru mezi přípitky. V okolí se objevily nové případy nedávné obavami provázené nemoci. Ta s novými událostmi zapadla kamsi do zapomnění, ovšem na jak dlouho? Neudeří znovu ještě větší silou? Nevíme, ale obáváme se unaveně ne tak z vína, jako z mnoha špatných zpráv…
Na rozloučenou jsem vyfasoval sekyru a topůrko. „Umíš to, nasaď mně ju!” zaznělo přání kamaráda, které s ohledem na starosti minulých dnů prožitého týdne bylo lékem na mou špatnými zprávami bolavou hlavu… Pevné akátové dřevo se nechalo pořízem opracovat a chladná sekera si na něj sedla jako ulitá. Mám radost. Práce přece léčí.
Autor textu a foto: František Synek
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář