Stojí za turismem na Baťově kanálu, teď vrátil cenu. Ondračka překvapil kritikou

Baťův kanál prošel v nedávné době zásadními úpravami. Některé úseky byly rozšířeny, přibyl nový přístav, zmizely naopak dva historické domky obsluhy. Provedené změny sklízejí pochvalu z řady míst, kritické hlasy téměř nejsou slyšet. Nedávno ale došlo ke zlomu. Ivo Ondračka, který stojí za koncepcí využití Baťova kanálu pro turistiku, demonstrativně vrátil dvacet let staré ocenění. Své důvody přiblížil v rozhovoru pro Zprávy z Moravy.

O změnách na Baťově kanálu jsme už dříve psali v tomto článku.

Své rozhodnutí Ondračka oznámil na konci května na konferenci Voda a městská zástavba ve Veselí nad Moravou, která se konala před otevřením zdejšího nového přístaviště Baťova kanálu. Zástupcům města vrátil cenu, kterou získal před dvaceti lety.

K demonstrativnímu činu ho podle jeho slov vedlo poznání vlastního pochybení a pocit viny. Týká se to návrhu projektu turistického využití Baťova kanálu v období 1993 až 1996 a následného managementu, za který byl odpovědný od roku 1996 do roku 2007. “Nedostatečně jasně jsem identifikoval význam přírodní složky na vodní cestě, záměry zůstaly převážně jen na papíře. Podcenil jsem důležitost institucionalizace ochrany památek. Dala se udělat spousta vzdělávací a propagační práce,” vysvětluje Ondračka.

Kdyby došlo ke správné realizaci, ochrana přírody a památek by se podle něj stala součástí společenské objednávky. “Nestalo se tak. Je to moje pochybení, To, co se mi na Baťově kanálu nejvíce líbilo, co je na něm podle mě nejpřitažlivější, je postupně odstraňováno. Cítím vinu a ta cena mi ji stále připomínala,” přiznává architekt úpravy kanálu pro turistické využití.

Vrácení ceny města podle něj mělo smysl i po dvaceti letech. “Projekt stále běží a principy zůstávají stejné. To, co se nám nepodařilo na počátku, pokračuje ve větším měřítku dále. Tehdy jsme nedokázali například historické domky obsluhy zaměřit, zdokumentovat, udělat o nich výstavu, z dostupných artefaktů udělat expozici o Baťově kanálu. Dnes jsou dva domky zbourané,” připomíná Ondračka.

Klíčová byla také absence pilotních revitalizačních projektů na kanálu, které by snížily negativní vliv plavby na životní prostředí, jako jsou pokusné mělčinové litorální zóny. “Nyní byly původní břehy zcela odstraněny a nahrazeny kameny, bez žádného pokusu o mělčinovou zónu, která by mohla přiblížit pestrost původních břehů. Já zde vidím přímou souvislost. Na menší projekty jsme peníze měli,” připouští bývalý člen managementu.

Ondračka se podle svých slov na problém snažil už dříve upozornit. Dlouhodobě však zůstává mimo management kanálu a nemá ani čas se intenzivně věnovat ochraně přírody a památek. “Ale je to hrozný pocit. Vidíte, že projekt u jehož zrodu jste stáli, se začíná dlouhodobě vyvíjet k neekonomičnosti. A přitom víte, že tato situace se zde opakovala už dvakrát,” připomíná.

Baťův kanál byl dostavěn a zprovozněn v roce 1938, k ukončení provozu došlo již v roce 1941. V poválečném období byly opraveny válečné škody a kanál byl znovu vyčištěn od sedimentů, ale na celé trase už nebyl provozován. “Historické okolnosti se různily, ale podstata byla stejná, vysoké provozní náklady,” vysvětlil Ondračka.

Na začátku byl úžasný nápad

Nápad na využití Baťova kanálu pro turistický provoz podle Ondračky přišel na začátku 90. let. Funkcionalistický komplex staveb lemovaný plavebním kanálem prorostlým přírodou měly naplnit zájezdy mířící do postsocialistických krajin. “Díky evropským programům jsem poznal prostředí historických vodních cest Nizozemska, Británie a Irska. Svobodná plavba pro každého, hausbóty s možností přespání, samoobslužné plavební komory a úžasné spojení techniky a přírody, vody a krajiny. Vodní veřejný prostor mezi obcemi a památkami. Prostě pohádka,” vzpomíná architekt.

Nápad ho nadchl a začal pracovat na jeho realizaci. “Navrhnul jsem koncept technické a přírodní památky. Nepříjemným zjištěním byly vysoké provozní náklady vodní cesty pohybující milionech korun ročně, především na opakované odstraňování sedimentů. Aby se provoz Baťova kanálu vyplatil, musí zde projít velké množství návštěvníků. Musí to být prestižní turistická lokalita, charakteru Lednicko-Valtického areálu, ideálně přírodně-technický park UNESCO, zahrnující opečovávané historické památky s přírodou na dosah ruky” vysvětluje Ondračka.

Opravy a investice se podle něj nyní překlápí do podoby zmenšeniny kanálu Dunaj-Odra-Labe (DOL), tedy do podoby, v jaké byl Baťův kanál vystavěn. “Strmé břehy bez vegetace, nové objekty jako čistě dopravní cesta, o nějaké přírodě a památkách ani nemluvíme,” popisuje architekt.

Jak vysvětluje, zmenšenina DOL sama o sobě nemůže ekonomicky fungovat jen jako turistický projekt, na to bude příliš málo návštěvníků. “Nebude atraktivní pro tak velký počet osob. Z nízkých lodí většinou nevidíte ven z lodi do krajiny, jen ty břehy. Dva metry před očima sledujete měnící se přírodní scenérii v detailu. Při pohodové plavba malinko zpomalíte, aby jste si to mohli vychutnat. Nyní je to stále ten stejný úsek s kameny. Jedete deset minut, je to pořád stejné. Přidáte plyn. Pokud je celý kanál takový, je to unavující, znám to z vlastní zkušenosti,” kritizuje Ondračka.

Podle něj ve skutečnosti stojí Baťův kanál v protikladu vůči velkému kanálu typu DOL. “Představa, jak jede nákladní loď nebo sestava lodí na DOL a za ní je metrová vlna splachující hausbótky s vyděšenou posádkou – to je neslučitelné,” říká. Jak vzápětí upozorňuje, realitou je ale i územní rezerva pro výstavbu velkého kanálu, s vlivem na cenu nemovitostí, rozvoj obcí a stavbu komunikací.

Pro citlivé úpravy chybí společenská objednávka

Za necitlivé úpravy Ivo Ondračka neviní primárně správce toku, Povodí Moravy. Podle něj vodohospodáři dělají, co mohou. Myšlenky blízké těm jeho vždy podporovali. “Nejen vedení ale i místní zaměstnanci ke kanálu mají vztah, jejich rodiče zde mnohdy pracovali. Správce toku není nositelem turistického projektu. Například ze všech možností zpevnění byla zvolena ta nejvíce ekologická – přírodní kameny,” upřesňuje Ondračka.

Povodí Moravy nemůže vydávat prostředky jen tam, kde by chtěl, ale musí plnit své funkce s vynaložením co nejmenších nákladů za co největší efektivity. “Musí splnit společenskou objednávku. Dražší litorální zóna, která by vyžadovala určitou šířku, byla obětována ve prospěch rozšíření podle zadání. Projektanti dnes umí navrhovat nejen ekologicky ale i lákavě z pohledu návštěvníka. Povodí zrealizovalo spoustu krásných revitalizací. Umíme to, ale musí zde být společenská objednávka, rozpoznání a formulování hodnot, které se chtějí. Je to samozřejmě dražší a náročnější,” vysvětluje architekt.

Ve své kritice se Ivo Ondračka necítí osamocený. Jak sám uvádí, pestrost názorů na budoucnost Baťova kanálu je velká. Vedle ekologů jsou tu lidé, kteří žijí turistickou plavbou. Podle Ondračky je lze rozdělit do dvou skupin. Jedni prosazují rozšíření kanálu a jeho napojení na DOL. Do druhé skupiny patří zejména pronajímatelé hausbótů, kteří by rádi zachovali zmenšenou podobu kanálu.

Klíčovou otázkou do budoucna podle samotného architekta bude, proč dotovat něco, co je ekonomicky ztrátové. “Možná se mýlím, třeba i zmenšenina DOL může ekonomicky dobře prosperovat jako turistický projekt. Ale nevěřím tomu, je to v rozporu s mými zkušenostmi a nevěřili tomu ani technici a manažeři ze zahraničí, kteří nám radili v devadesátých letech,” uzavřel Ondračka.

Autor: pjk, foto: Povodí Moravy, město Veselí nad Moravou