V pondělí 2. září se poprvé otevřely brány nové brněnské školy Filipka. Církevní základní škola zřizovaná evangelickou církví je otevřená pro všechny a láká na narativní metody výuky shrnuté pod motto „škola příběhem“. S ředitelkou Ruth Konvalinkovou jsme vedli rozhovor. Filipka není v současnosti zdaleka jedinou alternativní školou, jejich počet i oblíbenost roste.
Příběh školy
Zkušená učitelka českého jazyka Ruth Konvalinková opustila prestižní brněnské gymnázium na třídě Kpt. Jaroše, aby se mohla věnovat splnění svého dlouholetého snu. Impulsem pro ni bylo vlastní dlouhodobou praxí získané zjištění, jak moc špatně jsou na tom děti z hlediska textové gramotnosti. Postupně si uvědomila, že je důležité v tomto ohledu pracovat už s malými dětmi na úrovni prvního stupně základní školy. To má podle ní širší společenské důsledky. “Nejvnitřnější osobní motivací je pro mě vychovávat kriticky myslící lidi s rozvinutými občanskými kompetencemi. Souvisí to i se současným stavem naší společnosti,” popisuje osobní pocity.
První myšlenky na novou školu přišly asi před sedmi lety. “Ze začátku to byla spíš otázka snění, myslím, že tomu nikdo moc nevěřil, ani já ne”, hovoří o počátečních pochybnostech ředitelka Filipky. Důležitá pro další rozvíjení myšlenek byla podpora přátel. Klíčovým se stalo získání budoucích kolegů a pozitivní odezva mezi rodiči.
Škola se při vzniku musela vypořádat s mnoha těžkostmi. Zakladatelé byli povinni splnit řadu nutných kroků při jednání s městem, krajem a ministerstvem. Stát přitom malým školám evidentně moc nepřeje, spíše hledá důvody, proč školu neotevřít, upozorňuje Konvalinková. Po velkém úsilí se podařilo získat všechna povinná povolení.
Obtížné bylo hledání místa pro školu; nakonec se naskytl prostor ve staré škole na Filipínského ulici v Brně-Židenicích. Zde bylo třeba rekonstruovat a upravit celou řadu věcí, než byly prostory vyhovující i z hygienického hlediska, a mohlo se zahájit vyučování. Při opravách i v celém procesu vzniku Filipky vypomohlo mnoho lidí, nejen z církve, ale i z řad rodičů budoucích žáků . Přispěli dary i dobrovolnou prací v objektu školy.
Škola příběhem
Škola pracuje v režimu programu Začít spolu a využívá unikátní systém vyučování na základě narativní pedagogiky. Žákům se věnuje pokaždé více než jeden učitel. Hlavním heslem výuky je „škola příběhem“. „Vyprávění příběhů je jednou z nejstarších forem lidské kultury a také osvědčeným způsobem, jak dalším generacím předávat zkušenosti a moudrost. (…) Současná pedagogika znovu objevuje moc příběhu a vrací mu jeho místo ve škole,” uvádí se na stránkách Filipky. Škola se nesnaží děti evangelizovat, ale předat jim příběh, nad kterým mohou přemýšlet, doplňuje ředitelka Konvalinková.
Děti budou mít možnost chodit do ranní i odpolední družiny a vybrat si tu různé kroužky. Jeden den v týdnu se děti budou učit mimo školu, nejčastěji v přírodě, ale také na exkurzích a kulturních akcích. Součástí vyučování bude nácvik divadla, školní pěvecký sbor a další aktivity.
Nová škola je součástí Evangelické akademie
Církevní základní škola Filipka, oficiálně Škola příběhem patří do svazku vzdělávacích zařízení Evangelické akademie, kterou zřizuje Českobratrská církev evangelická (ČCE). Ta sdružuje na Moravě čtyři školy, tři v Brně (VOŠ sociálně právní, Střední zdravotnickou školu a nově Filipku) a jednu v Olomouci (evangelická konzervatoř). Patronát nad školou drží Farní sbor ČCE v Brně-Husovicích.
Pro první školní rok otevřela škola 1.-4. ročník, do budoucna má ambici stát se úplnou devítiletou ZŠ. Objekt na Filipínského 1 v Brně-Židenicích, kde Filipka sídlí, se postupně rekonstruuje.
Narativní pedagogika je pedagogický přístup, který vychází z přesvědčení, že příběh je ideálním způsobem, jak systematizovat lidské chápání, učení a konání. V době, kdy moderní vzdělávání opouští frontální výuku, a nahrazuje ji větší aktivitou samotných studentů, se vyprávění příběhů vytrácí. Přitom je prokázáno, že většina dětí i dospělých si více a lépe než data a fakta v jejich vědeckých souvislostech pamatuje informace ve formě historek a příběhů (W. Fischer, 1985). Vyprávění příběhů a společné čtení pozitivně ovlivňuje čtenářskou gramotnost, rozvíjí také vyšší kognitivní schopnosti, představivost, kreativitu a pozitivní vliv má i na rozvoj emoční inteligence.
Autor: pjk, zdroj: ZŠ Filipka – Škola příběhem, foto: Julie Přikrylová
Buďte první kdo přidá komentář