Stádo zubrů v olomoucké zoo se rozrostlo o dvě nová mláďata. Prvním letošním přírůstkem je samička, u druhého mláděte pohlaví zatím neznáme. Celkem má stádo nyní devět členů. Chov zubrů byl v olomoucké zoo zahájen v letech 1973–1986 a po obnovení v roce 2013 se zde narodilo už 19 mláďat tohoto největšího evropského kopytníka.
„Máme skvělou novinu. Díky mezinárodní spolupráci stovek institucí slaví ochrana přírody velký úspěch. Sto let poté, co byli zubři ve volné přírodě vyhubeni, jsou dnes zařazeni v kategorii‚ blízko ohrožení‘, což znamená, že už nejsou považováni za bezprostředně ohrožený druh. Je to velmi pozitivní a povzbudivý signál pro veřejnost, který dokazuje, že úspěšná ochrana zvířat je možná,“ doplňuje vědecký pracovník Zoo Olomouc doc. RNDr. Jan Pluháček, Ph.D.
V České republice žijí zubři ve čtyřech oborách a šesti zoologických zahradách v Čechách, přičemž na Moravě je jediným chovatelem Zoo Olomouc. Historické osídlení Moravy zubry dokládají i místní názvy obcí, například Zubří, a zubr figuruje také ve znaku pánů z Pernštejna. Doufáme, že v budoucnu se zubři na Moravu vrátí i do volné přírody. Naše zoo tomu bude maximálně nápomocná – například loni jsme dvě samičky vyslali k vypuštění do přírody v Ázerbájdžánu.
Úspěch mezinárodní ochrany
Ze tří geografických poddruhů zubra (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský, který však začal být intenzivně loven již ve středověku. V 16. století přežíval jen v královských oborách a ve východních částech Evropy. Poslední divoce žijící evropský zubr byl ve volné přírodě vyhuben v roce 1919. Naštěstí několik desítek zvířat přežívalo v oborách a zoologických zahradách. Mezinárodní snaha o jeho záchranu začala již v meziválečném období.
Zubr se stal prvním druhem divokého zvířete, pro který byla sestavena první plemenná kniha. Její první vydání publikované právě před sto lety v roce 1925 registrovalo 56 posledních žijících jedinců. Od té doby šla zubří populace opět nahoru, s drobnou pauzou během druhé světové války. Již v roce 1952 byli zubři opět vypuštěni zpět do přírody, a to do Bělověžského pralesa na hranici Polska a dnešního Běloruska. Od té doby pokračoval jejich úspěšný návrat do volné přírody v řadě evropských zemí. Na ochraně a vypouštění zubrů do volnosti se aktivně podílí i olomoucká zoo. Její jedinci jsou součástí evropského záchovného programu EEP. Program si vybírá nejvhodnější jedince k vypuštění. To zaručuje zachování největší genetické rozmanitosti. Dnes žijí zubři zpět ve volnosti v deseti evropských státech: Bělorusko, Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko a Ukrajina. Celkem se ve volné přírodě nachází přes 2600 zubrů. Dalších několik tisíc zubrů žije v oborách a oplocených pastvinách a v zoologických zahradách.
Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří listí stromů a keřů (33 %), trávy a byliny (67 %). Jako ostatní velcí býložravci hraje i zubr zásadní roli při udržování vysokého stupně různorodosti biotopů. Upřednostňují pastvu na otevřených prostranstvích a podél lesních okrajů, kde potlačují růst náletových dřevin a keřů, čímž vytvářejí mozaiku různých prostředí nezbytných pro existenci řady živočichů a rostlin vázaných na bezlesá stanoviště.
Autor: red Zdroj a foto: Zoo Olomouc
Buďte první kdo přidá komentář