Volební kocovina aneb Slavnosti sněženek

Volby do Poslanecké sněmovny skončily – pro mnohé překvapením, ale přece jen kvůli přísloví “hodně psů, zajícova smrt” zase ne tak velkým. Mnohaletá leč skončila a vítězům přinesla své plody. Unavená kořist zůstala osamocena a nepoměrnou přesilou těsně lapena. V obklíčení nemohla odolat většině oponentů srocených na více frontách v několika houfech. Pro příznivce ulovené kořisti začal volební bolehlav.

Nechtěli! Nemohli! Jen stěží a pomalu přijali prohru a změnu nevěříc vítězům jejich předvolební sliby, které nejspíše nelze splnit. Jedna věc je řečnit odhodlaně v debatách před kamerami, kde byl i finální hon spojenými lovci vyhlášen, a veřejně i potají kopat pod lavicí do kotníků oponenta, druhá věc je nést plnou odpovědnost a přicházet se systémově správnými řešeními. Lze předpokládat, že i vítězům brzy zlatá číše sladkého šampaňského zhořkne. Je možné, že i v ní převáží hořká směska, již budou vítězové servírovat po troškách vzájemně sami sobě, ovšem také celé naší společnosti. Všichni pak pozřou víno stejné pachuti, které nyní v ústech hořkne poraženým.

Část, i výsledky nových voleb stále rozdělené společnosti, želí prohry a zklamaná vyhlíží s obavami změny. Euforií vítězství naladěná většina nevidí dál, než na získané výšiny. Prudký vítr změny smete mnohá řešení provedená bývalou vládní ekipou, protože přece vítěz má právo – ba i dle mnohých přímo povinnost – napravovat chyby konkurenta. Kontinuita systémových řešení se odkládá. Země bude přijímat nová řešení, o nichž zatím víme z úst vítězů jen pramálo. Vítězná rétorika, vedená v duchu negací minulého, nenesla náznak způsobu řešení ničeho.

^{Výběr z hroznů}

Slavnosti sněženek

Je škoda, že před volbami neměli uchazeči o posty nejvyšší možnost představit své programy a programová řešení šířeji s oponenturou odborníků, zda jsou reálná a jaké výsledky přinesou v určených časových horizontech. Bez těchto konkrétností se opět stáváme, libo-li jsme příznivci vítězů nebo poražených, rukojmími hokus pokusů nové vládní a poslanecké elity seskládané do programově příliš různorodých skupin.

Povolební stav na straně vítězných uskupení mně připomněl tragikomické situace z filmu Slavnosti sněženek. I v něm dobře myšlený cíl společné hostiny vzal brzy za své snahou každé zúčastněné skupiny získat pro sebe větší a lepší prebendy. Tomu spiklenecky podřídili taktiku útoků na spojence, stále maskovanou deklarovaným spojenectvím a úsměvy.

Dřívější zkušenosti ze spolupráce podobných názorově odlišných a účelových slepenců mnohé občany děsí a teprve praxe ukáže, zda právem. Nejspíše je však každodenní strasti donutí vysokou hrou politiků se vůbec nezabývat a soustředit se na své těžkosti a s nimi vybojovat svá malá každodenní vítězství. Psi totiž štěkají, ale karavana jde dál! Bude tak tomu nejspíše i v tomto případě blížící se pořádné povolební kocoviny.

Text a foto František Synek

František Synek je etnograf, historik a fejetonista. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.