Vyžadují trochu odlišný přístup i použití speciálních materiálů. Ani letos ale zástupci vyškovské radnice nezapomínají na opravy drobných památkových objektů. Vyškované třeba denně procházejí okolo městské studny, u které se nachází deska s vyznačením 17. poledníku procházejícím Masarykovým náměstím. V uplynulých týdnech se studna dočkala restaurování.
Vodní hladina ve studni, která pochází z roku 1839, dosahuje do výšky několika metrů pod úrovní náměstí. Je na ní přes sedmdesát let stará kamenná deska s tesaným znakem města, která je dílem olomouckého sochaře Vojtěcha Hořínka. Na letošní práce se městu podařilo získat dotaci z rozpočtu Jihomoravského kraje. „Poškození bylo rozsáhlejší, než jsme původně čekali. Bylo třeba provést zejména kompletní kombinované čištění, sejmutí degradovaných a uvolněných tmelů a vysprávek, ošetření a zpevnění kamene, lepení prasklin, doplnění modelace umělým kamenem nebo například zvýraznění písma. Celkové náklady na restaurování dosáhly 86 tisíc korun, krajská dotace pokrývá přesně polovinu,“ upřesnil referent pro památkovou péči Petr Bařinka.
Zručné ruce odborníků se postaraly také o boží muka u železničního přejezdu v Nosálovicích. Oprava vyšla na 40 tisíc korun.
Nového nátěru se dočkala rovněž střecha zvonice na návsi v Opatovicích, s níž souvisela také oprava dalších dvou žaluzií ve zbývajících zvonových oknech, oprava klempířských prvků a lokální vyspravení fasádního nátěru. „Práce stály 85 tisíc, tedy zhruba stejně jako loni, kdy se řemeslníci postarali například o podlahu nebo repasovali vstupní dveře zvoničky,“ připomněl místostarosta města Josef Kachlík.
Minulostí je už podle něj také druhá etapa restaurování kříže při silnici z Dědic do Lhoty po levé straně pod úpravnou vody. „Zimu přečkal v restaurátorské dílně, nyní už je zpět na svém místě. Kříž se dočkal vyspárování, sjednocení povrchu a závěrečné hydrofobizace, tedy aplikace látky, která odolává vodě. Celkové náklady za obě etapy se pohybují okolo 90 tisíc, letos hradíme zhruba polovinu,“ přiblížil místostarosta Kachlík.
Plánovaná busta Bedřicha Smetany doplní podstavec, který působí neukončeným dojmem
Jelikož je třeba dbát také na průběžnou údržbu, dočkal se zásahů za necelých 50 tisíc už i kříž nad ulicí Doktora Růžičky v Dědicích, u kterého zevrubný restaurátorský zákrok proběhl před zhruba 15 lety.
Zajímavou investicí, inspirovanou podnětem z řad veřejnosti v souvislosti s 200. výročím narození Bedřicha Smetany, je doplnění umělcova památníku ve Smetanových sadech. Na horní římse pylonu se objeví jeho busta. „Rodák z Litomyšle a jeden z našich nejvýraznějších hudebních skladatelů si to zaslouží. Na pylon s reliéfem a nápisy, který působí poněkud neukončeným dojmem, necháme osadit skladatelovu bustu odlitou z pryskyřice s povrchovou úpravou patinovaného bronzu. V tomto případě náklady přesahují 120 tisíc korun,“ informoval vyškovský místostarosta Roman Celý.
Chybět nebude vysekání a vyzlacení letopočtů jeho narození a úmrtí i očištění a konzervace podstavce. Autorem je restaurátor a sochař Jiří Marek. „Adekvátním způsobem uctíme Smetanovo výročí narození, ale především dojde k významnému estetickému zhodnocení památníku, který dosud působil poněkud torzálně,“ dodal místostarosta Celý.
Autor: red Zdroj a foto: Město Vyškov
Jaký má skladatel Smetana, který po celý život nacionalisticky adoroval český národ, a který je jeden z nejvýznamnějšich podporovatelů čechizace a v jejím důsledku i majetkové a mocenské likvidace Moravy, vztah k naší Hané a k Vyškovu? To se v článku neuvádí. Má-li nějaký vztah, budiž, ale nemá-li, usilujme o přejmenování parku a nahradé pomníku, který by mohl být dedikován nějakému vyškovskému, hanáckému nebo moravskému patriotovi.
Smetanovy sady jsou také v Olomouci. V roce 1925 zde byla odhalena socha Bedřicha Smetany, podle něhož dostaly sady své nynější jméno.
Takže jakmile bude ve Vyškově ve Smetanových sadech socha Bedřicha Smetany, je tím zpětně zdůvodněno pojmenování sadů.
Sochu lze v budoucnu přesunout do muzea rarit a sady přejmenovat. Např. v Brně přejmenovali kdysi Vídeňskou na Koněvovu a už je zase Vídeňská. Za 40 let totality zde ani bustu Koněva instalovat nestihli. Nic není nemožné. Stavět českým nacionalistům pomníky na Moravě je nerozum.
Hudební skladatele a hudbu vůbec bych vyjmul z nacionálního kontextu. Hudba je dědictvím celého lidstva.
Antonín Dvořák je velmi populární od Japonska po USA, Petr Iljič Čajkovský se hraje po celém světě (v UK s ruským dirigentem Londýnského symfonického orchestru – přes nelibost Ukrajinců) a Dmitri Šostakovič, byť za života trpěl Stalinovou nepřízní, je stále nejtvořivější a nejvšestrannější (od symfonií a koncertů přes balet a operetu až po melodie k filmům) ruský moderní skladatel.