
Sochu jezdce na Moravském náměstí v Brně ozdobil před zahájením sčítání lidu historický znak Moravy. Nyní došlo k jeho sundání. Původní majitel kruhového povlaku se rozhodl věnovat jej městu. Vedení Brna zvažuje, že bíločervená moravská orlice v modrém poli bude “Jošta”, jak se soše přezdívá podle mocného markraběte Jošta Lucemburského, zdobit pravidelně.
O moravském znaku na soše Jošta jsme už dříve psali v tomto článku.
Za vznikem kruhového povlaku stojí soukromý zemědělec a zakladatel iniciativy Morava 1918 Jiří Novotný. Historický znak Moravy nechal vyrobit na míru jezdcova štítu. “Od počátku bylo jasné, že vzhledem ke svému tvaru a velikosti je to jednoúčelový předmět. Hodí se jedině na Joštův štít, nikam jinam. Jelikož moravských svátků a různých slavnostních příležitostí je celá řada, přišlo mi nejlepší, aby banner vlastnilo město a podle svého uvážení štít občas ozdobilo,” říká Jiří Novotný.
Dar je třeba formálně dotáhnout
Posléze podle něj šlo jen o formální dotažení záměru. Za tímto účelem byla vytvořena darovací smlouva. “Teď už se jen čeká na schválení smlouvy a převedení do majetku města. Doufám, že jej na Joštovi budeme spatřovat pravidelně, na příklad při svátku sv. Cyrila a Metoděje,” dodal Novotný.
O svátku slovanských věrozvěstů na Moravu se zmínil také brněnský radní pro kulturu Marek Fišer, kterého Zprávy z Moravy oslovily s dotazem na aktuální stav jednání. “Znak byl vyvěšen na dobu určitou vymezenou sčítáním lidu, nyní se tedy dle plánu sundává. Nyní řešíme administrativu spojenou s přijmutím daru a pak by mohlo dojít k jeho symbolickému vyvěšení například při příležitosti svátku Cyrila a Metoděje,” uvedl radní.
Autor: pjk, foto: redakce
Dlužno doplnit, že 28. října 2015 po slavnostním odhalení díla nabídnul jeho autor, akademický sochař Jaroslav Róna, několik desítek minut trvající prezentaci, zahrnující promítání dokumentu o tvorbě jezdecké sochy, vysvětlení proč autor zvolil řešení jaké zvolil a závěrečnou diskusi se zúčastněnými diváky. Vše se odehrávalo v kavárně kina Scala. V přeplněné místnosti bylo mnoho desítek nebo dokonce kolem stovky svědků. Mistr Róna, rodilý Pražák, tam účastníkům mimo jiné prozradil, že v původním návrhu byl praporec jezdce opatřen moravskou orlicí, ale na nátlak tehdejších brněnských radních, tuším za ČSSD a KDU-ČSL, v čele s primátorem Bc. Romanem Onderkou, MBA, musel být záměr, umístit na praporec orlici, opuštěn 🙁
Než jen dvakrát či třikrát do roka umísťovat na štít jezdce plastový “banner”, nebyla by vhodnější i okamžitá restituce původního návrhu samotného “Mistra z Prahy” v podobě navrácení orlice na praporec?
Ostatně než nějakého iniciativního “Čecha z Brna” napadne na praporec doplnit dvouocasou kočkovitou šelmu, vždyť jsme přece Česko 🙁
To co jste napsal je pravdivé, ALE jako vše má to své ale. Ze začátku to byli občané kteří vybírali na jezdeckou sochu ( přispěl jsem dost velkou částkou na tehdejší dobu ) a při zadávání projektu se jasně řeklo ( pokud si vzpomínám byl tehdy primátorem p. Svoboda a schůzka byla na radnici) , že socha musí být realistická s atributem Moravy . Tento původní požadavek nebyl p. Ronou dodržen. Pravdou ovšem je ,že za paskvil ( mám v to díle své peníze tak snad to mohu takto okomentovat ) může následná radniční garnitura, která jej vybrala a zadání cíleně pozměnila – včetně orlice. Je problematické dodržet původní záměr ,pokud se na radnicích střídají politici jak na kolotoči a nejsou schopni či ochotni dodržet a respektovat dříve zadané. Dnes po zkušenosti bych své peníze na to nedal , počkal bych až jak bude dílo vypadat.
Nevím, zda jste absolvoval Rónovu prezentaci po odhalení díla. Podle mého jde o “věčný” spor konzervativního umění s něčím odlišným od zavedených tradic, spor dobových zastánců nové Eifelovky s jejími dobovými kritiky. Róna ve své prezentaci tvrdil, že se před návrhem sochy (teď neřeším zda totožným, se kterým před Brnem neuspěl v Jihlavě) seznámil snad se všemi jezdeckými sochami, co ve světě existují, a konstatoval, že bylo poměrně obtížné přijít s něčím, co by nebylo nařknuto z plagiátorství – rozhodl se pro neobvyklé řešení koně bez podstavce.
Další na Rónově zvažování asi nezávislá byla diskuse, zda byl sám markrabě Jošt ochoten nebo schopen jezdit na koni a zda jeho osobnost je hodna ztvárnění na Moravském náměstí. Kritikové všech možných idejí a návrhů budou existovat vždycky. Nedělal bych si z okolností kolem prakticky první větší jezdecké sochy v Brně tak těžkou hlavu. Nakonec zbyl jen “rytíř Odvaha na žirafě” který hlavou oře ve tvaru notně zvětšeného pánského penisu ukazuje směrem ku Praze (viděno v pohledu z pod těla zvířete). A kolem kopyt “žirafy” je v zimně kluziště… Nakonec je podle mého socha živější, než “těžce” zromantizovaný Myslbekův Václav u Muzea Království českého. Kdyby bylo po mém, šel bych v brněnské recesi ještě dál než Róna a Onderkovi konšelé – nechal bych ztvárnit taky Václava – v podobě naopak hodně surrealistické jezdecké sochy Ing. Václava Klause seniora na snowboardu s rozpaženýma rukama – to by teprve byla rarita 🙂
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/klausova-jezdecka-socha-odhalena/r~i:gallery:3738/r~i:photo:122954/
V.K. st. s rozpřaženýma rukama – ano, ale v jedné ruce by držel tenisovou raketu …