Zavedení krajů? Největší chyba po Listopadu, řekl Pithart na konferenci v Brně

Petr Pithart na konferenci Perspektivy veřejné správy

Na konci minulého týdne se v Brně konala konference zaměřená na veřejnou správu. Mezi přednášejícími z řad odborníků nechyběl bývalý předseda senátu Petr Pithart. Na konferenci zazněla kritika současných krajů i smíšeného modelu veřejné správy.

Páteční odpoledne 27. května patřilo na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity konferenci, která nemá v celé republice obdoby. Sešli se na ní odborníci různých oborů i zástupci státní správy a samosprávy, aby zhodnotili stav veřejné správy v České republice. Šest přednášejících uvedlo příspěvky z oblasti archeologie, práva či politologie.

Brněnský archeolog Jiří Macháček rozebral problematiku zkoumání období Velké Moravy a vnímání jejího odkazu v různých státních režimech. Znojemský historik Jiří Kacetl osvětlil počátky moravského markrabství, které trvalo až do roku 1918. René Wokoun z pražské Vysoké školy ekonomické se zamýšlel nad vztahem špatně zvoleného územního členění a neúspěšného regionálního rozvoje.

Bojovník proti korupci a student pražských práv Jakub Čech uvedl příklady systematické korupce způsobené smíšením státní správy a samosprávy. Petr Konečný z brněnské politologie zasadil problémy krajské samosprávy do mezinárodního kontextu postkomunistické Evropy.

Pithart: Morava bude vždy jiná než Čechy

Největší ohlasy vzbudila přednáška čestného hosta konference Petra Pitharta, který se ze zdravotních důvodů zúčastnil online. Bývalý předseda senátu a republikové vlády vzpomněl, proč se nepovedlo po roce 1989 zavést zemské zřízení, místo kterého došlo k vytvoření krajů. Pithart sám vždy prosazoval samosprávné země.

Snaze o obnovu samosprávné Moravy podle něj zlomil vaz rozpad Československa. Současných čtrnáct krajů bylo na konci 90. let schváleno takřka náhodou, poté co se našel dostatečný počet poslanců. Svou roli sehrála také lobby některých regionálních politiků z Jihlavy či Karlových Varů.

Pithart celkově vnímá nastavení veřejné správy jako největší chybu v polistopadové éře. Kritizuje také smíšení veřejné správy, které vedlo k tomu, že běžný občan neví, kdy jedná se samosprávou a kdy se stáním “erárem”. Neví to ostatně ani řada úředníků.

Přečtěte si  Zvolení radní ČT jsou jen z Prahy, Morava má minimální zastoupení

Samospráva je přitom podle něj jedním z největších výdobytků civilizace a její pokřivenost brzdí rozvoj celé republiky, zvláště regionů na periferii. Umělé kraje navíc nemají vlastní identitu, tu nesou tradiční regiony a zvláště Morava, která bude vždycky jiná než Čechy.

S Petrem Pithartem jsme už dříve vedli rozsáhlý rozhovor. Přečtěte si jej zde.

Druhý ročník mezioborové konference Perspektivy veřejné správy organizovala Společnost pro Moravu a Slezsko, která se věnuje odborným i společenským aktivitám. Organizátoři na závěr přislíbili uspořádání dalšího ročníku.

Autor: pjk, zdroj: Společnost pro Moravu a Slezsko, foto: Petr Marek

Videonahrávky přednášek z konference najdete na YouTube kanálu Společnosti pro Moravu a Slezsko.

Doporučujeme

9 Comments

  1. “Současných čtrnáct krajů bylo na konci 90. let schváleno takřka náhodou, poté co se našel dostatečný počet poslanců.”
    Nerozumím. Takže se dva roky čekalo (od ústavního odkazu na “vyšší územně-správní celky … podrobnosti stanoví zákon”), až se najde dostatečný počet ochotných poslanců?

    • K dotazu lze citovat slova doc. Pitharta z velkého rozhovoru s ním zde na Zprávách z Moravy: “Politici tehdy nebyli schopni přijít s jednoznačným návrhem. Pořád se licitovalo, zda krajů bude 6, 8, 12… sněmovna ráno nevěděla, kolik těch krajů bude. Tak to různě zkoušeli. Říkali si, že budou tak dlouho zvyšovat počet krajů, až se dosáhne ústavní většiny. Kšeftovalo se s příslušností obcí k budoucím krajům. Prosadili se takové nesmyslné malé kraje jako ten Karlovarský. To je něco tak strašného!”, konec citace. Já bych k tomu dodal, že pragocentristická moc jen čekala na vhodnou příležitost, a taková se díky tzv. opoziční smlouvě” naskytla vynikající – za situace ústavní většiny se jen dohodli, jak “překrýt” zemskou hranici Čech s Moravou a návrat ke komunistickému řešení z let padesátých byl nejprůchodnější. Také dává záruku pevnosti takového stavu odhlasováním ústavního zákona, jelikož při budoucích snahách o jakoukoliv modifikaci krajů je nutno mít opět ústavní většinu v parlamentu, což je pro menšinovou část státu, jakou je zlikvidovaná Morava, krajně obtížné.

  2. Plakat pořád dokola nad rozlitým mlékem ( ano Češi udělali na Moravany po listopadu 89 prasárnu ) nám nepomůže , naopak chce to najít cestu jak z toho ven. Pokud Čech nechce spolkový stát tak asi do budoucna Morava bude muset začít uvažovat o samostatnosti , pokud Moravané nechtějí samostatnost tak nám není pomoci.
    PS : není to náhodou ten stejný PP ,který tehdy Moravanům vzkázal ,že se vlamují do otevřených dveří ( na neobnovení zemského zřízení má svůj podíl ) a najednou je hlavním řečníkem moravské konference ?

      • Deklarace moravského národa je určitě hodna pozornosti, jsem také signatářem, ale za zkušenosti Slováků, ti vyhlásili nejméně dvě významné deklarace slovenského národa, ale Češi i Maďaři se těmto deklaracím po mnoho desítek let jen smáli, až se za břicha popadali. Taková deklarace sama o sobě ještě nic neřeší, i když je zřejmě nezbytná.

        • Máte naprostou pravdu, a neplatí to jen v minulém, ale bohužel i v přítomném čase: “Češi se těmto deklaracím jen smějí, až se za břicha popadají”.
          Z hlediska ústavního jde však o krok nutný a postačující.

          viz též zde:
          https://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C3%A1vo_n%C3%A1rod%C5%AF_na_sebeur%C4%8Den%C3%AD
          Cituji: “Právo národů na sebeurčení je principem, ze kterého některé státy odvozují svou legitimitu (například Slovensko v Ústavě Slovenské republiky, či tehdejší Československo), zatímco v jiných případech je pokládán za nepřípustný a destabilizující separatismus.”
          Český editor k textu přičinil poznámku: “Neutralita této části článku byla zpochybněna.” – ve vztahu k seneurčení německé menšiny před Mnichovskou dohodou.

          • Také naprosto souhlasím. Stále se ovšem vede diskuse, zda je pro Moravu výhodnější argumentovat vůči českému státu spíše národním sebeurčením Moravanů, nebo spíše tisíciletou existencí a tzv. spádovostí samosprávné Moravy jako země. Obojí se zkrachovalému Československu i nástupnické České republice daří poměrně úspěšně ignorovat a uvrhovat v zapomnění ze strany obyvatel všech tří bývalých korunních zemí – Moravy, Slezska i Čech. Postup tzv. “pasivního vysezení” postupného zániku Moravy (i našeho Slezska) je ze strany tzv. “národa českého”, jak tento abstraktní pojem vymezil odrodilec Franz Palatzky, posledních zhruba 150 roků poměrně efektivní 🙁

    • Označit onoho PP pojmem “hlavní řečník” není přesné. Byl čestným hostem a ve svém vystoupení zrekapituloval jednání na půdě parlamentu v letech 1990 až 2000 na téma ustavení územních celků zřizovaných mezi obcemi a státem, jak ji vnímá on a jak ji podrobně popsal v rozsáhlé literatuře, které je spoluautorem nebo autorem. Pravdou je, že z přispívatelů konference byl jediný se zkušeností předsedy vlády a člena horní komory parlamentu. Není účelem, aby na moravské konferenci vystupovali jen zanícení moravští patrioté, právě názory zvenčí a zejména z Čech jsou určitě žádoucí.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*