Už se v našich jižních krajích stává tradicí, že příliš brzy přichází jaro. Příroda se probudí ze své zimní letargie, stromy krásně rozkvetou a pak s nečekanými jitřními mrazy, ještě dlouho před svátky svatých Pankráce, Serváce a Bonifáce, vše očekávání končí nejen zmrzlými květy řady ovocných stromů, ale i nadějemi zahrádkářů! A tak, stále častěji se objevují hlasy, že pěstovat u nás meruňky se nevyplatí…
Na naší zahradě máme také jeden starší a několik mladších stromů různých odrůd těchto lahodných a chutných plodů. Meruňky zde rodily odjakživa. I proto jsme je s manželkou vysázeli nejen pro okrasu, ale především pro naše děti a vnuky, kteří ovoce z domácí zahrady dovedou ocenit. Svým věkem kolem desíti let však chuť a šťavnatost sladkých plodů okusili za celé desetiletí snad jen jednou! Taková je to bída! Tak moc trápí zahrádkáře jižní Moravy jarní mrazy!
U nešťastného stromu se zmrzlými květy jsem vedl řeč s nejstarším vnukem. Položil správnou otázku: „Dědo, opravdu se tolik podnebí v našich krajích změnilo, že květy mrznou pravidelně každý rok?“ V závětří mé pracovny jsme vzali do rukou jednu z moudrých knih a zjistili jsme, že nečekané, spíše však ojedinělé pozdní nápory zimy přicházely i v minulosti opakovaně a často poškodily nebo úplně zničily novou úrodu! Chlapec mezi daty vyhledával špatná léta: „Podívej, dědo, tady! Roku 1834 vyvrcholilo několikaleté velké sucho, takové, že obilí nevzrostlo a nedozrálo. O dva roky později velké krupobití zničilo veškerou úrodu, o další tři léta poté extrémně suchý rok způsobil velkou neúrodu a tím i hlad. V roce 1866 mrazy 24. května a 14. června zničily úrodu. Podobně v roce 1884 mrazy 16. května a sníh 16. června znehodnotily celou sklizeň toho roku! Také v letech 1901 a 1929 silné jarní mrazy zničily úrodu ovoce vína, v tom roce i dlouhá a krutá zima, při níž teploty klesaly až k mínus 33 °C, silně poškodila vinice a ovocné stromy!“ uzavírá své vyhledávání ve starých zápisech student.
Vracíme se na zahradu a přes nemilé bilancování nám radost dělají rozvíjející se květy hrušní a jabloní i krásně rozkvetlé záhony s květy tulipánů a jiných okrasných květin, které mrazům, s výjimkou magnólií, odolaly! „Škoda jen,“ dodávám, „že po nedávné prudké jarní bouřce nám další vláha radost neudělala! Sněhu letos nebylo, jarní déšť nepřišel a sucho je velké!“ S moudry své matky se přidala babička: „Matka vždycky říkala, že podzimní hojný životadárný déšť bude chybět během jara!“ A to se letos zase naplno potvrdilo! Když nám však chvíli poté nad hlavami přelétla vesele švitořící dvojice vlaštovek, které se k mé radosti nedávno po příletu z teplých krajin opět usadili ve svém hnízdě pod stropem průjezdu, když po ránu jiní ptáci zpívají ostošest radostí z lásky času, i přes ty mrazem způsobené ztráty úrody ovoce, nemít nádhernou radost z těch všech jarních krás by bylo hříchem!!!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář