Čas zralých hroznů a dívčích lýtek

Do zvlněné krajiny s dlouhými liniemi přeplněných řádků vinohradů zní už týdny dunivá střelba. Ránu v nedlouhých časových intervalech nad krajinou pronásleduje další ozvěna nového výstřelu. Hejno zlotřilých a nenasytných špačků se vylekaně a s typickým štěbetáním zvedlo z vinohradu, aby s ozvěnou rány zapadlo k jiným plodům do řádků nedaleké vinice. Dávno pryč jsou doby, kdy vinohrady obcházeli brokovnicí vyzbrojení polní hlídači – hotaři – a střežili sousedům úrodu. Dnes střílí a zdánlivý, byť krátký poplach mezi okřídlenci vyvolávají plynové automaty.

S připomínkou svátku svatého Václava se vinaři vydali do svých vinohradů za prvními sběry úrody. Raději spíše, než později, sbírali nejranější odrůdy, na nichž již jejich sladkost opakovaně okusili nebeští nájezdníci! Vinaři sesbírané šťavnaté hrozny putovaly do lisoven sklepů, aby podlehly nezbytnému procesu zpracování a poté, spíše než v tradičních dřevěných bečkách, ve skleněných demižonech pomalu podstoupily očistnou cestu od sladkého moštu k bohulibému nápoji, který tak rádi užíváme plnými doušky. Uprostřed této nezbytné vinné pouti oživuje naši stárnoucí krev i duši lahodný burčák, to neodbytné mléko starců, mezi něž nás – k naší nelibosti a malé radosti – řadí nejen naše ženy, ale často i náš věk. S burčákem i vínem však roste chuť i představivost pijanů!

Na známé cestě trsů a bobulí hroznů z vinohradů do beček je třeba po staletí učinit dva zásadní úkony. Sladká hroznová zrna je třeba rozdrtit a ze získaného rmutu pomocí presu vytlačit vinný mošt. S kamarádem jsme k rozmělnění hroznů použili ruční drtič. Při této důležité práci jsme i díky burčáku smyslně laškovali s myšlenkou, kterak tuto práci dělali naši dávní předkové. Mysl nám opanovala vábivá představa hezkých děvčat s vysoko vykasanými sukněmi, stojícími v kádích s hrozny, jejichž bílé nohy šlapaly, čvachtaly a máchaly se v chladivé sladké hmotě slupek a šťávy a napomáhaly jí na cestě k budoucímu vínu. A také k pravdě, vedle které má víno dle našich představ i svěžest dívčích nohou, ladnost pasu i oblých křivek ňader ukrytých v těsném živůtku.

Vinařům muselo být bohulibé, když jim práci při zpracování hroznů krášlily dívky a dodaly jí kouzlo chtěného zážitku a milé podívané. Dříve nebylo příliš možností vidět dívčí lýtka, kolénka, stehna či šťavnatá ňadra v čisté kráse nahoty. Kryly je dlouhé sukně nebo celistvá spodní košile, rubáč. Naše až nemístné chlípné představy dřívějšího zpracování hroznů s více pohárky chutného ryzlinku nabývaly na síle. Jaká byla nezbytná očista dívčích nohou od sladkého rmutu? Na mysl přišla jímavá představa smyslné  lízačky sladké šťávy a slupek bobulí z dívčí nožky, která určitě předcházela mytí v připravené vodní lázni. Škoda, že se tato pěkná a chlapům milá činnost nezachovala do dnešních dob!

František Synek (text i foto)

František Synek je etnograf, historik a fejetonista. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.