FEJETON: Božská Afrodita

Určitě nejen mne vždy fascinovaly nesouměřitelně nádherné, do posledního detailu propracované sochy antických řeckých umělců. S uměním mistrů Myrona, Feidia, Polykleita i s vrcholnými pracemi klasického sochařství v dílech Praxitela, jež z mramoru vytvořil první ženský akt, jak se o tom zmiňuje v epigramu 23 i filozof Platón, jsem se seznámil již při studiu. Měl jsem i možnost tato skvělá díla sochařská vidět přímo na Akropoli v Aténách nebo v řadě řeckých muzeí. Umělecké skvosty i řecká historie mne uchvátily na celý život. K potěšení mysli často stačily i repliky vzácných klasických děl…

Jedna taková nádhera mne často vítala u kamaráda. Bělostné torzo menší sošky skvostné dívky vystupující z lázně jsem léta obdivně obhlížel v jeho domácí staré jizbě mezi nejrůznějšími starožitnostmi. Na můj dotaz, kde torzo vzal, stručně odpovídal: „Vlastně ani nevím. Mám ju už dlúho! Někdo mně ju dal při častých instalatérských prácách v různých bytech. Měl jsem aj její hlavu, ale tu sem dávno někde založil“. Nu což, zobrazení dívky jsem obdivoval i bez její hlavy.

A tak se léta můj zrak během našich zimních sedánek v dílně upínal k tajemné sošce. Laskal jsem její štíhlé boky, hrud s drobnými, mile tvarovanými ňadry i kousek štíhlého krku bez hlavy. V duchu jsem sundával řasnatý plášť kryjící útlý pas a část nohou. Představoval jsem si místa látkou skrytá… Došlo i na okukování prodloužených zad i obnažených půlek z vody se vynořující dívky. K dokonalosti tvarů chyběla jen ta zatracená hlava! „Ta kdyby se vrátila na své místo, tvarosloví dívčina těla by bylo dokonalé“, přemítal jsem často tiše, převalujíc doušek slivovičky na jazyku. „Líbí sa ti, ty starý chlípníku! Vidím na Tobě, jak ju obdivně obhlédáš a kdo ví, na co při tem myslíš!!!“, přerušil mé zřejmé a smyslné myšlenky kamarád, dolévající prázdnou skleničku průhledným mokem z loňského sběru.

Plynuly měsíce! Přešlo jaro, nastalo léto a na sošku i zimní vysedávání u roztopených kamen jsem si ani nevzpomněl, když tu mne jednou kamarád vesele vítal slovy: „Neuhodneš, co sem včérá našél!“ V ušmudlaném igelitovém sáčku se vyjímala bělostná hlavička obdivované sošky! Krásné jemné rysy tváře doplňovaly husté kadeře svázané do drdolu, dvakrát převázané stuhou a splývající vzadu na šíji. S drobnou hlavičkou v ruce jsem se posadil na zápraží, když kamarád spěchal pro torzo sošky. „Moc sa neraduj! Já ju už zkúšál přilepit, ale vůbec to nešlo! Esli chceš, zkus to sám!“, děl tajemně při návratu. Přiložil jsem hlavu na místo a torzo štíhlé šíje prodloužila chybějící část těla. Soška jako by obživla! Úchvatná postava se s tváří stala ještě krásnější a my poprvé uviděli nádhernou nymfu!

Ten večer jsem spěchal domů a hned druhého dne se dal do díla. Jemná práce se zdařila a soška spanilé bohyně Venuše dostala svůj původní vzhled a jedinečnou krásu! Ostatně, posuďte sami…  

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.