V době, kdy dle Ludvíka Vaculíka „budou Češi chatrnější kostry rozleptaní a rozmazaní v Evropě“ (psáno v tristní předtuše v roce 1995!), se mně zcela náhodou dostal do rukou výuční list k řemeslu kolářskému vystavený dne 3. srpna 1902 Josefu Cápkovi. Certifikát, který vydalo „Společenstvo živností v Kyjově z dřeva a kovu pracujících“, je parafován kolkem z roku 1898 v hodnotě 30 Heller a je v mnoha směrech pozoruhodný a podnětný pro dnešní mládež i současnou politickou garnituru!
Na dvoustránce záhlaví je vyobrazení znaků Čech, Moravy a Slezska kolem pečetě s textem Řemeslo má zlaté dno a zobrazení pravítka, tří sekyr a kladiva. V dolní polovině jsou další pracovní pomůcky a postava andílka. Druhá polovina stránky obsahuje textové upozornění vyučenci, z něhož vyjímám: „Den, kdy prohlášen Jste byl za tovaryše, má pro život Vás velký význam. Buďte pamětliv, že vstupujete dnes na dráhu, která tvoří rozhraní mezi zcela závislým a svobodným, téměř samostatným životem. Tato svoboda však jest právě to, čeho rozumným a užitečným způsobem využitkovati máte.“
Nejvíce mne ovšem zaujala pasáž, která je obdivuhodně formulovaná uvědomíme-li si, že se psal rok 1902 a naše historické země byly součástí Rakousko Uherska. V ní se uvádí: „Nezapomínejte na svou rodnou vlast, nikdy nepohrdejte řečí mateřskou, jíž praotcové Vaši mluvili, vždy všude vystupujte jako věrný syn vlasti své, snažte se státi hodným synem a buďte pamětliv povinností, jež k Bohu, sobě samému a k lidem zachovati máte.“ Je zajímavé, že celý dokument kromě 30 haléřového kolku je prost jakéhokoliv patolízalství, nevykazuje žádný vztah k mocnářství, nabádá k užívání mateřštiny a vzornému chování se vztahem k rodné zemi. Úřední list vystavený jistě s vědomím úřadů rakouských užívá symbolů Zemí koruny české a opomíjí symboly mocného soustátí i úřední jazyk německý.
Upozornění končí nabádáním pro budoucí rozšiřování řemeslnických znalostí a dovedností tovaryše: „Půjdete-li za účelem dalšího vzdělání do světa, necestujte nikdy na zdařbůh, nýbrž vždy za jistým, dříve vytknutým cílem a varujte se zlých společenství, které nemají lásky ku své řeči mateřské ani ku své rodné vlasti. Každého tovaryše jest povinností, ze všech sil svých kýženého cíle se domáhati, by se v oboru svém co možná zdokonalil, aby jednou jako dovedný mistr samostatnou živnost si zařídil.“
Kolářský mistr Josef Cápek (1884 – 1973), jež se učil řemeslu tři roky, „po kterouž dobu vždy počestně se choval, byl pilným a věrným, takže si v řečené době osvojil vědomosti a zručnosti, aby mohl být prohlášen za pomocníka, což se jemu tímto vysvědčením dosvědčuje“, pamětliv doporučení odpovědně konal své řemeslo a vedl kolářskou dílnu v naší obci na návsi po složení mistrovské zkoušky až do roku 1963, kdy musela ustoupit stavbě nové silnice a on šel do zasloužené výslužby…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Ano, zemské symboly (český lev a obě orlice – moravská i slezská) jsou zde jasně patrny.
Od roku 1949 historické atributy zanikly a zdá se, že není moci, která by dokázala vrátit jejich význam a odstranit nežádoucí vlezlost všude přítomného českého lva.