FEJETON: Heš, heš, heš! Zimo, ze vsi běž!

Přestože po čase poledním krásně svítilo sluníčko, mrazivý předjarní vítr foukal z polí a od nedalekého lesa. Právě tam chvátala od posledních domů vsi skupina větších děvčat obklopená menšími dětmi. V čele průvodu, nesena vysoko nad jejich hlavami, předjarní krajinu, díky řadě teplých dnů dávno prostou jakýchkoliv zbytků sněhových jazyků, nahlížela Smrtka.

Líbilo se jí, jak ji děti v syrovém větru zvesela nesly dědinou a přitom ji častovaly obřadními popěvky s jejím mocným jménem. Nestyděla se za ně! Byla na ně velmi hrdá! Radovala se, když v lidech vyvolávalo strach a obavy. Děti i dospělí je spojovali s neštěstím, strádáním i neblahou zimou.

Početná skupina dětské drobotiny dorazila na most nad říčkou. Dosud spokojeností a radostí z povýšeného nesení nad hlavami všech hýřící Smrtku ovanul chlad stoupající z hladiny bystřiny. Smrtka se polekala. Tušila, že její hrdost a její vláda právě skončily! Okradena o náhrdelník z výdumků, svlečena z oblečení. Slaměný věchet zahalený v bílé košilce. V ostrém poryvu větru v jednom okamžiku vzplála očistným ohněm a její hořící slaměné tělo, vrženo z mostu vstříc studeným vodám bystřiny, obloukem padalo do náruče vodního živlu. Nechápající nevděk a zlobu lidskou, naposledy se v žáru ohně nadechla a s výstražným sykotem dopadla do chladných vod. Bystřinou byla unášena v dál. „Pryč od lidských bytostí, pryč ze vsi, pryč ze zahrad i polí! Já se ale vrátím!!!“.

Za vodou unášeným symbolem zimy chlapci halekali: „Vítej nám nové Léto! Heš, heš, heš! Zimo, ze vsi běž!!!“ a vyprovázeli ji krupobitím na břehu sesbíraných hrud a kamení. Z dálky k nim dozníval Moranu ze vsi vyprovázející dívčí zpěv, který se záhy změnil v popěvky vítající nové roční období…

Chlapci se vrátili a na nedalekém keři uťali dlouhou borovicovou větev. Dívky ji vyzdobily výfuky vajec, papírovými obrázky i barevnými fáborky, vesele se třepetajícími ve větru. Do vsi se vracející dětské procesí nad hlavami krášlil symbol nového jara a života. Dívky zpěvy a říkankami oznamovaly konec zimy a do vsi i svých domovů přinášely s ozdobeným stromkem – Létečkem – novou naději, čas nového zrození a života, přinesly nové léto. Zpráva se šířila zpěvem. Radost zavládla nad krajem.   

Přečtěte si  FEJETON: Zázrak poštovní

Právě o minulé neděli se odehrála prastará obřadní lidová praktika. Jaro přišlo právě včas! Krásně a bohatě kvetoucí meruňky, jejichž bělostné květy, tolik zranitelné sebeslabším ranním mrazíkem, teplo potřebovaly. Dospělí věřili, že nové jaro je ochrání a po létech přinese hojnou úrodu plodů meruněk! 

Zima v podobě Smrtky se však nevzdala! Svůj poslední hrozivý slib splnila. Ráno prvního jarního dne udeřila a svou poslední křečí zničila hebké květy svým studeným dechem! Příslib bohaté úrody vzal za svítání za své! S rozedněním hospodáři smutně sčítali nemalé ztráty většiny úrody. I letos! Bohužel…

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*