FEJETON: Jó, třešně zrály…

Ani tři týdny po studené noci, která svým jitřním mrazivým dechem vzala malým i velkým zahrádkářům všechny naděje na dobrou úrodu a v čase, kdy titíž vážili na pomyslných vahách, zda přijmout nabízené kompenzace nebo raději je směnit za příslib nulové daně z tichých vín, tehdy v zahradách dozrávaly první plody z letošních (zatím nemnohých) darů nebeských…

Vprostřed humna se na mne a mého vnuka, který právě pojídal přesladké kuličky hrášku ze skleníku, z daleka vyzývavě červeně usmívaly, stále ještě mezi nažloutlými sourozenci, první plody třešní májovek! Ve stejnou chvíli na nás opatrně z pod listů nízkého keříku vzhlížela z okraje záhonu první červená jahoda! Obě zprávy mne naplnily radostí! Přece jen něco letos na zahradě pro naše vnoučky bude. Utrhl jsem hrst prvních třešní a s chlapcem jsme usedli k pojídání dužinatých plodů na lavičku, když tu něco černého hbitě vletělo z plotu do třešňové koruny! To černý panáček, pán kos, si přiletěl pro večeři, mlsoun jeden! „Dědo, dědečku, kos nám zobe střešně! Jak to jen může vědět, že už dozrávají!?“, diví se chlapec ptáku vševědovi. „To nevím, ale vím, že kosa musíme rychle zaplašit!“, povídám. „Dědo, musíme tam dát nějakého strašáka, aby se kosi báli na střešně létat!“, dí malý mudrlant. Pojídali jsme třešně, plánovali, kam dáme strašáka a chlapec se zájmem poslouchal mé povídání o veselých i dosti nebezpečných dětských výpravách do polí a vinohradů za májovkami…

Druhý den jsme nad korunu stromu společně umístili na dlouhém bidle upevněného strašáka! S dílem jsme byli spokojeni a znova mlsali sladké plody! Náš hadrový hotař ovšem ve výšinách nad stromem vydržel bez úhony hlídat třešně sotva dva dny! Noční bouřka přinesla nejen vláhu, ale provázel ji silný vichr, který srazil k zemi našeho hlídače! Havarovaného s makovicí dolů jsme ho nalezli pod třešní. Bylo nám ho líto! „Pomáhal nám a takto špatně skončil!“, smutnil chlapec a dodal: „Musíme ho opravit a znova dát nahoru, aby nám střešně pohlídal! Kosi přiletí zas!“ „Opravíme, jen co trošku oschne a bude lehčí!“, dodal jsem chlapci novou naději a přitom jsme pod deštěm smáčenou třešní pojídali plody lahodné chuti a vesele po sobě stříleli jejich kostkami.

Přečtěte si  FEJETON: Janáček, Jenůfa a němý film Její pastorkyňa

Dvoudenní déšť ustal, sluníčko osušilo hadrového panáka a náš hlídač opět z vysoka zhlížel na zahradu a strašil všechny dotěrné ptáky zlodějské! Kosy a špačky odehnal a ti malí vnoučci se z jeho přítomnosti a vysokého postavení radovali. Vždyť jim zachránil první letošní zahradní dobroty! Loni pozdně aprílový mráz spálil postupně všechny květy a třešně, meruňky a trnky pro děti nebyly žádné. Tehdy snad jen chutné hrušky situaci zachránily. A tak zpětně přemýšlím, zdali jsem neměl i já žádat loni kompenzace za nulovou úrodu. Každá kačka je dobrá! Pro každého…! Nikoho nevyjímaje!

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*