V hluboké noci mne probudilo vzdálené kokrhání kohouta. „Asi zpívá ze sna, jako moje vnučka. Ta se ve svém snu hlásí s odpovědí jako ve škole a volá: Já to vím! Já to vím…! Vyvolejte, prosím, mě!“, myslím si. Ve dvoře se tiše chvějí a šumí listy javoru, otevřeným oknem vstupuje do místnosti chlad a bezhvězdná obloha dává tušit, že je zataženo. Je čas senoseče. Čas, který nezbytně potřebuje teplo a sucho, a to se našim končinám již několik dnů úspěšně vyhýbá!
V mém malém domácím hospodářství hraje prim chov králíků. Zdatný sameček si oblíbil dvě své králice a pravidelná úroda jejich potomků těší všechna naše vnoučata. Právě nyní obdivují nejnovější tým jedenácti sněhově bílých kuliček, které se shlukují se svou králičí mámou kolem misky na krmení. Moji odchovanci v příslušném čase obohatí domácí kuchyni kvalitním masem. I kůže putují přes výkupce k dalšímu zpracování. Dobrou baštu z králičího masa v různých obměnách milujeme všichni.
Domácí chov králíků s sebou ovšem nese i řadu pracovních úkolů. Právě je čas toho nejdůležitějšího; připravit na celý rok pro naše chovance dostatek kvalitního sena. Loni bylo teplé a suché jaro, výborného sena se podařilo připravit nadměrné množství a byla radost se o něj postarat. Pokosit, obrátit, hrabat, svážet i ukládat do seníku. Do práce se s nadšením zapojili i malí vnuci. Letos je situace jiná! Počasí kolísá, stále se mění, teplých a slunečných dnů je pramálo, posečená tráva a jetelina fermentují pomalu a opakované dávky deště jim nesvědčí!
„Ščije a ščije…!“ hodnotí počasí v jednom oblíbeném filmu ze zápraží svého domku starý Komárek v podání Josefa Kemra. Stejné pocity vyjadřuji v těchto dnech opakovaně také. Je pár dnů po svátku Medarda a naši předkové dobře charakterizovali tohoto světce slovy: „Medardova kápě čtyřicet dní kape!“. Byť 8. června u nás v den Medarda nepršelo, následující mokré a studené dny daly, bohužel letos opakovaně, letité pranostice za pravdu! I včera platilo: „Svatá Tončička, má uplakaná očička!“
Naštěstí jsem úrodu sena z menší části zahrady dostal již dříve pod střechu. Současně posečenou trávu na zbývající části humna, měnící se jen pozvolna v seno, již potřetí s velkými obavami z konečného výsledku obracím starodávnými dřevěnými hráběmi a nešťastnou hlavou vzhlížím k šedé obloze zakrývající teplodárné slunce. Lehký vánek přitom odněkud přináší chlad, předznamenávající první kapky dalšího deště! Před pár dny bylo seno již téměř suché, ani předpověď nebyla špatná, ale finální rozhodnutí ponechat schnoucí trávu ještě na louce a neodvézt ji, nebylo nejlepší. Změna počasí přišla náhle po víkendu. Od té doby je nejisté a pro letošní senoseč naprosto nepříznivé! K tomu s Vladislavem Vančurou pronáším typické: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným!“
Autor: František Synek, Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář