FEJETON: Nepřiznané jubileum

Nejsme velkou zemí uprostřed střední Evropy. Patříme spíše k těm minizemičkám, které se chýlí ve stínu těch velkých, jedno-li na té či oné světové straně. Máme však bohatou a velkou minulost a na svou dávnou i bližší historii bychom měli být patřičně hrdi a bez bázně a hany si jich vážit!

„Jen náhoda tomu chtěla, že se Mikulčice dostaly do popředí zájmu moravských archeologů“ píše v roce 1964 akad. prof. Josef Poulík ve své knize Pevnost v lužních lesích. „V roce 1953 přišel do Archeologického ústavu v Brně dopis. Řídící učitel na pensi Bedřich Trnka v něm oznamoval, že u Mikulčic je hradiště, které se nazývá Valy, a zval mě, abych se tam přijel podívat“, popisuje přední moravský archeolog podnět k cestě a dodává, že jeho obsah mu zůstal v podvědomí a vnitřní hlas jej stále k řece Moravě lákal! „Tomuto hlasu jsem nakonec neodolal a oznámil panu řídícímu Trnkovi, že 16. srpna dopoledne přijedeme. Ale to už se psal rok 1954!“.

Tušíte správně! Právě uplynulo celých 70 let od první návštěvy ředitele brněnského Archeologického ústavu, již tehdy významného badatele a právě v tom okamžiku objevitele moravských Pompejí, pod nánosy bahna a usazenin tisíciletí ukrytého rozsáhlého a jedinečného velkomoravského hradiště na Valech v Mikulčicích!  Následovalo první desetiletí zdejších největších objevů, které pozdější, také významné nálezy dalších desetiletí, nepřekonaly. Právě o tom zlatém období badatelských výsledků prvního desetiletí archeologických prací je dnes již málo známá, ale stále podnětná a poutavá kniha.

I prošel jsem nabídku kulturních a doprovodných akcí muzea pro letošní sezónu. Na rozdíl od patřičně rozsáhlé oslavy jubilea šesti dekád, letos o výročí ani zmínka! Ticho po pěšině! Proč asi? Netuším! Našinec se může jen dohadovat, nepodloženě domýšlet, fabulovat a být z dané skutečnosti smutný…

Josef Poulík svou knihu o prvním období mikulčických výzkumů uzavírá pohledem do budoucnosti: „Před našimi zraky se objevuje mezi dvěma rameny řeky Moravy ostrov o rozloze větší než dvě stě hektarů. Vidíme, že knížecí hrad je obklopen velmožskými dvorci s kostely, chráněnými sítí říčních ramen, palisádami a kamennými zdmi. Obrovské dílo lidských rukou! Moderně budovaná archeologická expozice i nastupující nejmladší badatelská generace jsou příslibem, že i v budoucnosti se podaří odhalit mnohá tajemství skrytá zde pod rozvalinami velkomoravské pevnosti v lužním lese.“

Vize J. Poulíka se v dalších desetiletích naplnily. Nové generace badatelů odkryly další dosud skrytá tajemství mikulčického hradiště a vydaly o nich desítky odborných publikací. To však nestačí! Čas od času je třeba významné dny počátků dějin i bádání připomínat a hrdě se k nim hlásit s velkorysou úctou k výsledkům práce předchůdců, s úctou k velkým dějinám naší země, naší Moravy!

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Související články

Přečtěte si  FEJETON: Zlatá sobota v Žarošicích

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*