FEJETON: Maxima culpa

V těchto dnech uplynulo deset let od okamžiku, kdy zaměstnanci památníku Velké Moravy v Mikulčicích ve spolupráci s archeology z tamního vědeckého a badatelského centra rozebrali před rekonstrukcí návštěvnického pavilonu I a v krabicích do depozitářů uložili stálou archeologickou expozici, kterou celá desetiletí obdivovali návštěvníci a jíž dominovaly dva dubové čluny dlabanky…

Uplynulo 18 měsíců a v květnu 2015 představitelé kraje i muzea v Hodoníně s velkou slávou stříhali pásku nové moderní budovy návštěvnického centra! Mlčky přitom přešli skutečnost, že v nové budově zeje za zamčenými dveřmi prázdný výstavní sál! V něm zůstaly po dobu celé stavby (a bohužel i další následující léta!) dva přes tisíc let staré, odborně zakonzervované vzácné dřevěné doklady umu našich předků. Podobně tiše a opatrně se k neexistující nové archeologické expozici stavěli stejní představitelé kraje a muzea o tři léta později při slavnosti otevření mostu přes řeku Moravu, propojující památník se jedinečnou velkomoravskou stavební památkou stojící u slovenských Kopčan…

To vše přesto, že první odborný námět na novou stálou expozici byl zpracován již v roce 2009. Druhý podrobnější v roce 2013. Technický scénář v roce 2015. Výběr sbírkových předmětů byl dokončen v roce 2018. Výroba replik šperků a zbraní byla zadána v roce 2021 a je realizováno! Ovšem výsledkem je stále jen prázdnotou zející prostora pod vyhlídkovou věží uvnitř mikulčického pavilonu i beznaděj z nevývoje situace v mé mysli znalce dávné historie moravské i mnohých návštěvníků!!!

To vše v období, kdy byly otevřeny nové, moderní a nadčasové archeologické expozice z časů Velké Moravy v dalších centrech našich slavných dějin – v Modré nedaleko Velehradu, ve Starém Městě u Hradiště a na Pohansku u Břeclavi. Přitom mikulčický archeologický turistický areál, naše největší a nejvýznamnější velkomoravské naleziště, které před covidem navštěvovalo ročně až 60 tisíc hostů a do jehož revitalizace bylo v  letech 2007 až 2019 vloženo přes 200 milionů korun, opomíjením realizace nové stálé expozice z tohoto důvodu trvale ztrácí na své edukační a výpovědní hodnotě i návštěvnické přitažlivosti! Jak dokazují příklady odjinud, vinen není covid ani léta nedostatku! Je vina v malém zájmu vedoucích představitelů kultury kraje, hodonínského muzea i památníku? Mohu se mýlit… Ovšem sál je již deset let trvale prázdný! Čí je velká vina? Cuius maxima culpa est?

Ze vzdáleného pohledu již nezainteresovaného občana mohu mít informace neúplné. Skutečnost desetileté absence nové expozice je však evidentní! Strachuji se! Zůstane stejná situace i v dalších letech?  Mám právo se ptát proč a čí vinou se takto děje!? Myslím, že by měla skončit doba tichého obcházení tohoto problému a přijít doba adekvátního řešení! Už je čas! Už je nejvyšší čas…!

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.