Promarněná šance

V loňském roce uplynulo 1200 let od první písemné zmínky o Moravanech. Jednalo se o významnou událost, kterou by jiné evropské národy, případně celé státy, náležitě oslavily a připomněly si tak svou identitu i bohatost svých kulturních kořenů. A co v našem případě? Bylo toto výročí náležitě připomenuto? Byly oslavy této významné události adekvátně využity k podpoře historického a kulturního odkazu našich dávných předků? Více v aktuálním zamyšlení Františka Synka.

Psal se rok 822 našeho letopočtu, když (alespoň dle jedinečné letopisecké písemné zmínky) vstoupili na evropskou scénu Moravané! Byli vyjmenováni mezi zástupci kmenů, jejichž představitelé se zúčastnili sněmu ve Frankfurtu, svolaném císařem Ludvíkem I. Celkem podrobně nás o tom informuje Letopis království Franků. Od zde také jmenovaných Čechů, Kteří byli v roce 817 jmenování v listině Rozdělení impéria jako součást císařství Franků, Moravané zastupovali – dle názoru historiků – zformovanou državu rozsáhlých a sjednocených kmenových území s opevněnými hradišti, jednoznačně vně impéria, kolem toků řek Moravy, Dyje a částečně i Odry. Někdy jsou tato území označována jako Stará Morava v protiváze ke Knížectví nitranskému.

Rok 2022 byl pro dnešní obyvatele historicky jedinečné historické Země moravskoslezské neopakovatelnou příležitostí projevit svou příslušnost, hrdost i povědomí! Přestože jsem po celý rok bedlivě sledoval kulturní a osvětové akce, k tomuto významnému datu se jich přihlásilo velmi málo. Větší jsem zaznamenal jen v Brně! Stranou aktivit zůstala všechna archeologická pracoviště a naleziště, to největší – na Valech v Mikulčicích, nevyjímaje! Domnívám se, že to byla ze strany Moravanů a Moravy promarněná šance. Šance připomenout veřejnosti jedinečnou dějinnou událost důstojně, možná i okázale! Proč se tak stalo? Nepotřebujeme svoji minulost? Jsme k ní lhostejní? Jsme natolik zatvrzelí a ke kořenům slepí, že je odmítáme, že se k nim – ze studu?, z lenosti a povrchnosti? nebo jen z důvodů vlastní nevyzrálosti nehlásíme?

Příkladem neochoty uchopit a vyzvednout velikost historického odkazu Moravanů mohou být i další příklady. Již celých deset let se plánuje, připravuje, ale nerealizuje stálá moderní archeologická expozice v novém – v roce 2015 otevřeném – pavilonu I Slovanského hradiště v Mikulčicích. Ta původní, jíž dominovaly dva starodávné čluny dlabanky, byla rozebrána na konci sezóny 2013. Od té doby odpovědní představitelé zřizovatele muzea i památníku jen jednají, plánují, odkládají a zase jednají! Na příklad v roce 2019 zástupci ministerstev a sousedních krajů ČR i SR, archeologové, představitelé obcí Mikulčice a Kopčany a osobností vědy historické usnesli, že roku 2022 bude nová expozice otevřena a budou-li příznivé podmínky, bude podán třetí – širší a společný návrh moravských a slovenských velkomoravských památek – na nominaci mezi Kulturní a přírodní památky UNESCO. V obou případech plány sežrala koza a nic nového a podstatného se neděje! Ovšem jinde, například v Archeoskanzenu Modrá čile připravují projekt Klenotnice! Pro velkomoravské Mikulčice tak platí pouze, že naděje umírá naposled…!

Velká škoda pro naše největší velkomoravské naleziště!

Autor a foto: František Synek

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.