Už je tady! Nejen léto, ale s ním i okurková sezóna. Dovolenkové rezorty praskají ve švech a zasloužený odpočinek si vybírají nejen děti, jejich rodiče a učitelé, další pracující všech profesí, světe div se i důchodci a stranou nestojí ani naši političtí giganti, kteří se napříč politickým spektrem neshodnou téměř na ničem, jen na výši svých platů a čase dovolených…
Avšak nechci psát o tom, že novináři nemají aktuality z politického prostředí, a tak nás zásobují nepřeberným množstvím nejrůznějšího zpravodajského braku typu, kdo je kde z našich rádoby celebrit, co zase naši herci a hérečky vyvrbili na filmovém fesťáku, kdo, kdy, kde a s kým se veselil přespříliš, spáchal společenský faul nebo lidskou faleš. Chci psát o obyčejných okurkách, které dozrály v zahradách drobným pěstitelů, a nastala pravá okurková sezóna! Uvědomil jsem si to v okamžiku, kdy celý dům, od sklepa až po podkroví, provoněla typická octová vůně a tři generace domácího ženského osazenstva trávily prací v chladivém sklepení jeden celý parný den.
„Sběr okurek, které patří společně s melounem do rodu rostlin z čeledi tykvovitých, provázel o prázdninách celé moje dětství. Okurky pro vlastní potřebu pěstovali rodiče na své záhumence, okurky na prodej ve velkém seli a sbírali místní zemědělci na družstevních lánech. Sbírat je po ránu se stařenkou bylo samozřejmostí. Později jsem léto co léto brigádničil na blízkém závodě na zpracování zeleniny a zde jsem si užil okurek ve velkém! Během let jsem se podílel různě na jejich celém zpracovatelském procesu. Tisíce tun této suroviny jsem vytřídil v osádce velké třídičky, jindy jejich koše navážel k mycí soustavě ještěrkou, nakonec jsem hotové výroby skládal do železných košů a odvážel na paletovém vozíku k sterilizování horkou vodou a párou. Nikdy jsem nestál u plnící linky v řadě mezi hezkými a švitořivými brigádnicemi! Naštěstí! Jejich nožky mezi krátkým pláštěm a gumáky bylo možné obdivovat jen zezadu a z dálky! Zepředu byly kryté gumovou zástěrou! Což, už!“
Tak jsem vzpomínal při obdivování nadšení svých děvčat, které vehementně třídily a omývaly okurky, připravovaly sklenice, zručně je plnily a zalévaly voňavým nálevem. Jeho součástí byly semínka nového koření, pepře a hořčice i další propriety naší zahrady; kolečka mrkve, cibule, petržele a křenu, snítky kopru a listy révy vinné. A můj úkol? Nesnít!!! Ale hotové výrobky naskládat do regálů…
Okurky to je bašta! V ústech nejlépe křupají čerstvé přímo ze zahrady. Jinou chuť mají okurky kvašáky, lovené s gustem gurmána ze sklenice s nevzhledným bělavým nálevem. Později doplní naši kuchyni lahodnou nasládlou chutí okurky doma nakládané. Okurka, latinsky Cucumis, je prostě královnou stolování a neodmyslitelným doplňkem řady skvělých a zdravých domácích pokrmů.
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář