Na svém dvoře denně vítá dlouhý dřevěný žebř. Má téměř devět metrů a před dávnými léty jej se značným fortelem vyrobil mistr tesařský. Nová díla zručných rukou tesařů rostou nedaleko za humny. Z novostaveb domů se do okolí opakovaně nesou typické oznamy pracovní harmonie tesařské práce.
„Kvalitní staré řemeslo a díla kouzelníků s pilami a sekerami mne vždycky fascinovalo!“, povídám sousedovi. „Zručnost mistrů práce s dřevem jsem měl možnost z blízka sledovat při stavbě budov ve skanzenu lidového stavitelství, ojedinělé pozůstatky umu dávných tesařů při archeologických nálezech, celé složité konstrukce trámů a krovů na půdách kostelů, trámů a desek na mostech nebo v sálech starých hradů, náboje a loukotě na kolech starých vozů nebo u dnes již ojedinělých funkčních vodních mlýnů.“ Mistr tesař je i v dnešní době schopen vzít do ruky sekyru širočinu a s její pomocí z dlouhého kmene pravidelným sekáním vytvořit trám potřebných rozměrů. Krátká obhlídka kmene stačila mistru k naplánování práce a již širočinou odsekával s typickým klepáním dlouhé štípy.
„Každý zvuk měl svůj význam. Krátké, svižné a opakované rány oznamovaly přitesávání konců trámů. Tupé a dunivě znějící údery zase poklepávání a osazování dřev do sebe. Zvonivě jasné rány naopak zatloukání železných hřebů, které u nových staveb nahradily dříve hojně užívané akátové kolíky“, dím.
Stavba střešní konstrukce má svá pravidla a staletími odsouhlasené tesařské postupy. Jedna skupina tesařů největší trámy podélně osadí na zdech nového domu. Tyto pozednice propojí přes šíři stavby trámy menšími, zvanými svázky. Pozednice a svázky, osazené do sebe, spojí železnými kramly. Na této základně postaví z dalších upravených trámů tzv. stolici, která ponese jednotlivé krovy. Druhá skupina mistrů a jejich pomocníků připravuje na vhodném místě na zemi krovy. Jednotlivé trámy, dle na fošnách narýsovaných mírách, přizpůsobí a připraví místa pro budoucí spoje. Každou dvojici krovů mistr tesařský označí pořadovým číslem, nejčastěji římskými číslicemi, podle kterého se pak umístí na pozednice a stolici a tím vytvoří střešní soustavu. Střecha je dokončena příčným položením a připevněním latí, na něž se dříve vázaly došky, později přibíjela břidlice a kladla pálená křidlice.
Dva dny zněly nad našimi humny oznamy tesařské práce. Zatímco v jedné ulici vzniká střecha nová, v druhé právě bourají starý dům. Jako první byla rozebrána střecha. K nebi ční zbytky soustavy krovů, svázek a pozednic. Stará konstrukce byla spojena pomocí dřevěných kolíků a pevných kramlů, takže nebylo složité spoje uvolnit a krov střechy rozebrat. Vhodné trámy určitě ještě poslouží. Jiné, léty poškozené, skončí jako palivové dříví. Tím práce starých mistrů zmizí v propadlišti dějin, ale nahradí ji nová, stejně kvalitní a pro moderní novostavbu stejně stále užitečná konstrukce nové střechy.
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář