Kde se vzal moravský technologický zázrak a jaká jej čeká budoucnost?

Morava před třiceti lety by pro nás byla k nepoznání. Zejména Brno se svou aglomerací viditelně roste do pozice technologické velmoci a mimořádně atraktivního místa pro investory. Co stojí za tímto úspěchem a jaké jsou možné budoucí vyhlídky? Nad těmito otázkami se ve svém textu zamýšlí úspěšný investor a publicista Jiří Hlavenka.

Pokud bychom skočili z roku 1990 rovnýma nohama do současnosti, asi bychom Moravu a zejména Brno s jeho okolím nepoznali. Namísto regionu obsazeného především zastarávajícími, dýchavičnými strojírenskými giganty, “fabrikami” plnými manuální dřiny, zde máme koncentraci high-tech firem podnikajících ve špičkové znalostní ekonomice, rychle rostoucích, prosperujících, v mnoha případech patřících mezi absolutní světovou špičku. Nejde přitom jen o firmy “moravského Silicon Valley”, ale i lidé. Několik desítek tisíc lidí pracujících v high-techu svou kupní silou přispělo k rozkvětu brněnské gastroscény, kultury a vůbec pestrosti života. Jak je možné, že to vzniklo právě zde, čím je region tak atraktivní a úspěšný, a jak může pokračovat dále?

Vizionářství v devadesátkách a dalších třicet let vytrvalého bušení

Zní to jako klišé, ale úspěch je výsledkem dlouhé a urputné práce – to ostatně sám znám z podnikání. Nic nejde rychle, nic není bezpracně, nic není zadarmo. Před téměř třiceti lety zaselo semínko pár vizionářů, kteří věřili v budoucnost tehdy ještě téměř neexistujícímu high-tech oboru. Nesměle sem přišly první firmy, s nesmělou podporou se přidaly univerzity, veřejná sféra malinko pomáhala s financováním. Velmi pomohla další “vizionářská” myšlenka, že je potřeba najít místo, kde by se high-tech koncentroval. V Brně vznikl technologický park, což byl pojem, kterému tehdy málokdo rozuměl – dnes je to přitom světový standart. Lidé se potkávají a komunikují, firmy spolupracují, mozky přitahují další mozky. Úspěch prvních firem přitáhl další.

Vypadá to, že stačilo na začátku jen cvrnknout a sněhová koule se začala kutálet sama. Ale tak tomu samozřejmě není. Firmy jsou vybíravé a o přízeň těch nejlepších nesoutěží Brno samo. Jsme naopak v ostré konkurenci několika podobných regionů, jejichž vedení si velmi dobře uvědomuje, jaký kolosální význam pro prosperitu regionu takovýto “hub” má. Abychom se dostali tam kde jsme nyní – a dnes už o určitém efektu sněhové koule hovořit lze, protože je už tak obrovská, že se dokáže valit dál i sama – bylo potřeba ještě skoro třicet let vytrvale bušit.

Nezapomeňme, že v té době Moravě chybělo v úspěšném rozvoji takřka vše, včetně opory ve správní struktuře. Pojem “startup” byl ještě neznámým termínem – proto bylo založeno Jihomoravské inovační centrum (JIC), které se v první dekádě zaměřovalo takřka výhradně na to, aby zde vznikaly a rostly inovativní firmy s domácím kapitálem, firmy, které zde mají svůj domov. K tomu ale chyběli podnikaví lidé s rozhledem, bylo tedy potřeba rozvíjet podnikavost už na školách, od nízkých stupňů až po vysoké. Bylo třeba region více otevřít světu a evropské spolupráci, protože špičkových lidí není doma nikdy dostatek a každý úspěšný region je láká zvenčí. Vznikaly služby na podporu cizinců (takzvaných expatů), programy pro jejich adaptaci. Bylo potřeba též podpořit vědu a výzkum, která je velmi často u zrodu špičkových firem, a začít pomalu učit i brněnské univerzity, že nejsou živy jen “akademií”, ale že to, co vznikne za zdmi univerzitních areálů, se má též přelévat ven, do podnikání, do praxe, do života.

Celý recept vlastně vypadá jednoduše: zmapujete, co všechno je potřeba dělat, popsat celou sféru aktérů, celý – jak dnes módně říkáme – inovační ekosystém, a vytrvale postrkujete všechny jeho elementy dopředu. Pokud to děláte dostatečně dlouho a lépe než ostatní, posunete se před ně a výsledkem je region, který je na špici v atraktivitě pro inovační podnikání. A už se to sem “hrne” a roste…

Nikdy ale soutěž neustává: vždy jsou jiné alternativy, možná i atraktivnější. Jsou známé regiony, jejichž potenciál se vyčerpal, nebylo kde brát pracovní sílu, nebylo kde firmy budovat, zhoršila se dostupnost či jiné parametry pro úspěšné podnikání. Tato dříve slavná centra ustrnula a firmy se postupně odstěhovaly. Nic není navždy dané, a postačí i jediná chybějící složka a máme problém.

Technologický park v Brně – ještě nedávno neznámé slovo

Všichni se ohání inovacemi – ale k čemu to vlastně je?

Slovo “inovační” se dnes vyskytuje tak často, že to až připomíná vyprázdněné klišé. Kdo není inovační a inovativní, nemá šanci! Je to opravdu tak, nebo jde jen o módní, hezky znějící slůvko?

Inovativnost samozřejmě sama o sobě nic neznamená, je ale strašně důležitým nástrojem k úspěšnému podnikání. S trochou nadsázky se dá říci, že úspěšné podnikání stojí buď na hromadě peněz, nebo na hromadě inovací. Máte-li hromadu peněz, zainvestujete “neinovativně” do nějakého realitního projektu nebo koupíte něco, co existuje, a těžíte z toho, co to vynáší. Nebo tyto peníze nemáte, a pak musíte být inovativní – protože to vám umožňuje přijít s něčím, co nemá nikdo jiný, odskočit od konkurence a prodávat svoje produkty úspěšně a klidně i dráž. Nahradíte hrubou sílu jemnými myšlenkami.

A protože Česká republika vstoupila do otevřeného světa a integrující se Evropy jako – bohužel – zchudlý stát, ve kterém neexistoval žádný silný kapitál, žádné “hromady peněz” se zde neválejí, a přitom máme ambice se znovu zařadit mezi nejlepší země světa, musíme tedy zapřáhnout svoje mozky. Inovativní podnikání totiž vytváří vysokou přidanou hodnotu, neboli prostě řečeno, “za málo peněz hodně muziky”. Přidaná hodnota pak opět umožňuje dosahovat výsledků jinak než hrubou silou, nebo dokonce silou levné práce. Troufám si říci, že jiná cesta vůbec není: že pokud chceme do prosperující části světa patřit, bez vysoké přidané hodnoty to absolutně nepůjde. Na levné práci nás totiž stejně vždycky “porazí” země třetího světa, takže tudy cesta nevede, a skutečně navíc není o co stát.

Přečtěte si  Horkovod z Dukovan získal parametry, připravuje se výkup pozemků

Druhým faktorem úspěchu je soustředění na high-tech. Jeho výhodou je, že lze od stolu (či přesněji od počítače) v Brně dobýt celý svět. Zejména softwarový průmysl totiž umožňuje perfektní škálování, vymyslíte jednou, prodáte obratem stotisíckrát. Bez nutnosti stavět po světě továrny a obchodní sítě, což je drahé a nadlouho. Nevýhodou ovšem je, že tohle chce každý, ať už žije v Brně nebo Kuala Lumpuru. Musíme tedy být opravdu nejlepší ze všech, pokud chceme uspět. A ukazuje se, že to dokážeme – firmy jako Kiwi.com nebo Y Soft skutečně z Brna celý svět dobývají. Lze přitom jmenovat přinejmenším dvacet dalších, i když menších.

Softwarový gigant Y Soft – jeden z příkladů moravského technologického zázraku

Ráj pro investory

Slovo “investor” je bohužel další z těch, které zavání vyprázdněností a já sám z něj mám občas pupínky – za “investora” se totiž označuje kdekdo, i ten kdo si včera koupil pár předražených dluhopisů. V našem podání ale investor je ten, kdo poskytuje peníze, tedy “raketové palivo”, do mladých, velmi malých společností, pomáhá též radou a strategickým uvažováním, a spolu-způsobuje jejich rychlý růst.

A pokud je celkové prostředí, tedy náš “ekosystém”, dobré pro rozvoj podnikání, je lákavé i pro investory. Ještě důležitější je, aby bylo lákavé pro firmy samotné – investor ostatně může být odkudkoli a často také je. Největší nároky, které mladá, rychle rostoucí firma má, jsou totiž další lidé. Tyto společnosti neustále hledají, neustále nabírají a rozšiřují tým, přičemž jejich požadavky na kvalitní lidi do party jsou extrémně vysoké.

Potřebujete mít okolo “zásobárnu” lidí velmi různých odborností i dovedností, do které je možné sáhnout, když potřebujete. Ale “zásobárna” se vytvoří jen tehdy, když má šanci na uplatnění, což je právě ilustrace oné sněhové koule. Lidé přicházejí kvůli dobrým firmám, a dobré firmy přicházejí kvůli dobrým lidem.

Budoucnost může být i nadále skvělá, pokud si to nepokazíme

Předchozí text nastiňoval, že vše je skvělé a báječné. Zdaleka ne. Je mnoho věcí, ve kterých máme rezervy. A víc než to – tyto nedostatky jsou i hrozbou rozvoje.

Samozřejmě jednou z bolestných je infrastruktura. Pokud se má region stát opravdu světovým, potřebuje dobré napojení na svět: ideálně formou letiště, ze kterého se opravdu létá či uzlem vysokorychlostních železnic. Kvalitní, neucpané dálnice či velký a propustný městský okruh by taky nebyl k zahození. Tohle je jedna ze slabin, kterou se příliš nedaří odstranit.

Další je pak drahé bydlení. To že jsme stále levnější než Londýn nebo Tokio by nás moc nemělo uspokojovat – vzhledem ke koupěschopnosti obyvatelstva patříme mezi nejhorší na světě. Chceme, aby sem přicházeli lidé odevšud, ale pokud bude bydlení příliš drahé, bude to velká překážka.

Související překážkou je i to, že s rozvojem high-tech průmyslů už je i pracovní (a též podnikatelská) síla a sféra prakticky personálně vyčerpaná – není kde brát. Nedostatek špičkových lidí je až zoufalý a brzdí firmy v rozvoji, což samozřejmě každý podnikatel nese velmi těžko, vlastně to ohrožuje doslova podstatu mladých firem, které jsou postaveny na tom, že musí růst. Protože domácí potenciál už je na hraně vyčerpání, je nutné sahat do ciziny, více otevřít dveře kvalifikovaným cizincům, ať už přicházejí odkudkoli. Ovšem legislativní nastavení pro příchod pracovních sil je šílené a odrazující. Dnes je to zřejmě ta největší překážka vůbec.

K tomu, abychom vybudovali velké firmy, které ale stále zůstanou v rukou domácích majitelů a neprodají se do ciziny, potřebujeme více domácího kapitálu, lepší kapitálový trh. Je to trochu zbožné přání, i když se pomaličku, zvolna plní. Konečně, ač máme v Brně tři velké, silné univerzity, potřebovali bychom přece jen výraznější přeliv výsledků jejich výzkumné činnosti do podnikatelské praxe. V tomto ale není Brno výjimkou; uzavřenost univerzit do “sebe sama” je celorepublikový problém.

Kampus Masarykovy univerzity

I Have a Dream

Předpokládejme ale, že všechny překážky jsou zdárně překonány – kam se tedy může brněnský, potažmo moravský technologický zázrak ještě rozvíjet? I have a dream – zkusím se trochu zasnít a podívat se do budoucnosti vzdálené třicet až padesát let.

Píše se rok 2060. Brno je bohatší o dvě stě tisíc lidí. Je centrem čtyř obrovských high-tech parků či kampusů, pod Palackého vrchem, v Bohunicích a dalších dvou v oblastí mladého jižního centra, které dnes spíš hyzdí různé sklady a zarůstající železniční vlečky. Patří mezi světovou špičku nejen v oblasti softarwarového high-techu, ale i takzvaných živých věd, tedy biologie či farmacie. Je zde největší centrum game developmentu ve střední Evropě, lokální i světové firmy v oblasti elektronové mikroskopie jsou světovými lídry. Brno je sídlem hned pěti “jednorožců”, firem s domácím kapitálem s hodnotou přes miliard eur. Jako houby po dešti rostou skvělé firmy v oblasti “e-health”, tedy spojení lékařství/zdravotnictví a vysokých technologií. Jsme evropskou laboratoří v oblasti ekologických technologií – obnovitelných zdrojů, šetrného hospodaření s přírodními zdroji. Brno je uzlem čtyř vysokorychlostních železnic, na sever, jih, východ i západ. Praha uznala, že to tak dál nejde a vzdala se ambicí být i nadále hlavním městem České republiky; štafetu přebírá právě moravská metropole.

Jiří Hlavenka

Autor: Jiří Hlavenka, foto: JIC, Technologický park Brno, Y Soft, Jiří Hlavenka

Jiří Hlavenka pochází z Valtic na jihu Moravy. Do veřejného povědomí pronikl jako úspěšný investor a oblíbený publicista. Investorský podíl má například v internetovém vyhledávači jízdenek Kiwi.com či vydavatelství Computer Press. Od roku 2016 je zastupitelem Jihomoravského kraje.

Doporučujeme

2 Comments

  1. Pekny clanek az na ten konec. Proc hlavnim mestem Ceske republiky? Lepsi by bylo hlavnim mestem Moravské republiky nebo alespon samospravne zeme Moravské popr. Moravskoslezske. Bez samospravy bude Morava i Brno vzdy limitovana. Pan Hlavenka by mohl dat dohromady chytre lidi, investory atd a zalozit Moravskoslezskou televizi. Ja bych na to klidne pravidelne prispival.

  2. Poslední odstavec je pouze snění. Pravdivá je ovšem věta ” pokud se má stát region ( napsal bych moravské hlavní město nebo Morava ) světovým potřebuje napojení na svět “. No a tady začíná problém , takovému napojení Moravy a moravského hlavního města, centralistická Praha aktivně brání, nebo ještě hůře prezentuje Brno jako město české a úspěchy Brna jako české úspěchy. Příklad : britský časopis Time Out uvedl Brno jako druhé nejlepší místo v Evropě kam zajet na víkend. Nepředstavuje jej jako město moravské , ale jako město české . Pokud se nezmění přístup Prahy nebo si Morava nevybojuje odpovídající postavení v ČR, tak o světové slávě moravské můžeme pouze snít

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*