V ateliéru brněnské výtvarnice Miroslavy Maixnerové rok vznikalo výjimečné dílo – velkoformátový portrét Alberta Einsteina. Autorka při jeho tvorbě musela překonat mnoho uměleckých i osobních výzev. V rozhovoru prozrazuje, jak se postupně sžila s Einsteinem, proč ji nakonec nadchl fotoelektrický jev, jak se učila „vidět barvu v šedé“, a jak se z původní skepse stal projekt, který dnes hrdě vystavuje.
Jak se to celé seběhlo, kdo a proč si dílo nechal vytvořit?
Před rokem na podzim mi zavolala kamarádka, že by její partner chtěl namalovat portrét Einsteina. Černobíle. Zadání bylo naprosto přes hranici mé tehdejší představy o mě samé, a tak jsem na první dobrou odmítla – „Znáš moje obrazy, ne? A on je viděl? Vždyť to nejde dohromady, pokud obraz, tak barva, na to se specializuju!“.
Hovor ale probíhal dál, povídaly jsme, smály jsme se a já se v průběhu rozhodla, že se s nimi alespoň setkáme a seznámíme v mém ateliéru. Tak se stalo a já se dozvěděla, v jaké oblasti podniká a proč ho osoba Einsteina fascinuje. Vzhledem k tomu, že můj strýc je umělec a vynálezce, našli jsme společnou řeč. Ale chtěl černobílou kresbu tuží na zeď do obýváku. A do toho jsem nechtěla jít já. Na mých webovkách se mu obraz “Karls traum” vážně líbil a tak proběhla další schůzka u nás doma, kde tento obraz mám.
Roman z něj byl unesen, ve vzduchu však přece na jeho straně viselo nějaké “ale”. Vzala jsem mobil, obraz vyfotila, převedla ho do černobílé podoby a fotku mu ukázala. A to byl zásah. V tu chvíli jsme myslím oba věděli, že stojíme na začátku vzniku obrazu.
Co pro vás osobně znamenalo přijmout výzvu vytvořit portrét Alberta Einsteina?
Překročení svých představ o sobě ve dvou zásadních věcech:
První výzvou byl portrét světoznámé osobnosti. Mám ráda svobodu, a i u portrétů jsem počítala, že je budu tvořit svou cestou, s geometrických ornamentů. Ale klient trval na klasickém zobrazení Einsteina. Popravdě se mi do toho fakt nechtělo, říkala jsem si, že takový portrét zvládne každý. Že tam bude chybět jedinečnost, což je moje specializace. A krom toho jsem neměla zkušenost, jak tento realistický styl zkombinuju s mými geometriemi, které už byly dohodnuté.
Druhou výzvou byl velkoformátový obraz v odstínech šedi, který přinesl spoustu otázek. Budu se při tvorbě nudit? Budu se užírat touhou po barvách, vždyť tu práci budu dělat skoro rok!
Jak se během procesu měnil váš vztah k Einsteinovi jako ikoně vědy a k samotnému motivu – ovlivnilo vás to v přístupu k jeho tváři či výrazu?
Einstein jako osobnost mě neoslovoval. Další schůzka s klientem se konala v jeho krásném domě. Pokud to jde, vždy se jdu na místo, kde bude obraz viset, jedu podívat osobně. Shledala jsem, že jeho precizně vyladěný interiér se zlatými prvky by opravdu barvu na obraze nesnesl. A kapitulovala jsem tak nějak i vnitřně, s tím, že cílem je dát klientovi vždy to, co harmonizuje a podpoří jeho a já potřebuju pokorně ztlumit svoje přesvědčení a představy co je pro koho dobré, a to včetně představy sama o sobě, že jsem hlavně malířka barev. Obě tyhle překážky mě ale zároveň tímto ujistily, že jdu do nového. Čekají mě výzvy, ještě nevím, jak si s tím poradím, a to je dobré znamení. Pokud obraz není výzva, nemá pro mě smysl.
Pozadí tvořené fyzikálními rovnicemi je velmi výrazný prvek. Jak jste hledala rovnováhu mezi abstrakcí matematických zápisů a realistickým portrétem?
Potřebovala jsem mít jistotu, že na obraze budou rovnice ve správném znění. Po nějaké době hledání se mi podařilo dát si schůzku a ředitelem Ústavu fyziky a astrofyziky tady v Brně, s prof. Rikardem von Unge Ph.d. Jestli pro mě byl dosud Einstein černobílá postava v dějinách oboru, který mě nijak zvlášť neoslovoval, od tohoto setkání u mne nastala změna. Profesorova vášeň pro dílo Alberta Einsteina, to, jak mi vysvětloval nejen jeho rovnice, ale i pochyby, kterými sám Einstein v průběhu své tvorby procházel, to vše hrálo velkou roli v jakémsi zlidštění a navázání mého vztahu s ním.
Uvědomila jsem si, že fyzika je také forma umění a ti, kdo ji studují, prochází podobným tvůrčím procesem jako já. Jen jejich zákonitosti jsou prostě jiného charakteru. Z Einsteinových objevů, resp. z toho co jsem pochopila z krátké přednášky profesora von Unge, mě nejvíc zaujal fotoelektrický jev, jeho studium a objevy týkající se světla a jeho šíření. Tohle mi bohatě stačilo na to, abych se do obrazu a tvorby Einsteina zamilovala a těšila se na jeho různé etapy. Tak jako u každého mého obrazu:-)
Jak náročné pro vás bylo pracovat poprvé ve velkém formátu pouze s černobílou škálou pastelů? Co vás překvapilo nejvíc?
Ano, z toho jsem měla velkou obavu. Na začátku této zakázky jsem několikrát pochybovala, že budu černobílý výsledek vůbec veřejně prezentovat, teď se za můj obraz Einsteina hrdě stavím. A až opustí prostor mého ateliéru, bude mi chybět.
Tušila jsem, že pokud nepracuju s barevnou kompozicí, musím poutavost obrazu opřít o něco jiného. A tím měly být obrazce a tvary. Tím, že se nevěnuju jen malbě, ale i kresbě a tvorbě ručně řezaných plakátů, není pro mě práce v liniích a bez barev neznámá. V prvních studiích tohoto obrazu to vypadalo nadějně a rozhořel se ve mě ten nutný oheň, který mě ponoukal k další práci tímto směrem.
A to už jsem byla ponořená a na šedivou škálu si zvykla. Odstínů šedi jsem měla asi šest k nim bílou a černou. A v těch šesti odstínech jsem třeba viděla jednu šedou do růžova, jednu šedivou do hněda…prostě jsem se přestavěla a tu rovnováhu jsem hledala jinak než u barev. Překvapilo mě jak lehké to pro mě bylo.
Ale obraz bude zahrnovat i plátkové zlato. Jaký význam má tento zlatý prvek v kontextu Einsteinova portrétu a jak má doplnit či zvýraznit celkovou atmosféru obrazu?
Nápad, že budou na obraze zlaté prvky, vznikl u prvotních diskusí s majitelem obrazu. Zlato byla jediná “barva”, která se mi podařila s úspěchem na obraz dohodnout. Nápad se líbil klientovi i mě a tak byl tento komponent v těch prvních chvílích pro mě jakýmsi světlem v černobílém tunelu. Na začátku se tedy jednalo jen o dohodnutý dekor obrazu. Když jsem pak na schůzce s profesorem von Unge vyslechla Einsteinovo bádání kolem světelných paprsků, věděla jsem, že zlato bude graficky znázorňovat na obraze toto. Objev, za který dostal Einstein Nobelovu cenu. Na internetu jsem našla vizuální materiály, jež se k tomuto tématu vázaly, a tak jsem neváhala k přísným, vždy správně napsaným symetrickým rovnicím a realistickému portrétu rozhodit po plátně i paprsky světla ve formě plátkového zlata. A myslím, ze to obraz příjemně rozehrálo.
Autorka Miroslava Maixnerová provádí dokončovací práce na velkoformátovém portrétu Alberta Einsteina
Děkuji že jsi nás nechala nahlédnout do nitra tvého tvůrčího procesu. Kde a kdy se můžeme podívat na výsledek?
Navštívit můžete samotnou vernisáž, a to již ve čtvrtek 4. prosince 2025 v 18 hodin v mém ateliéru, kousek od Malinovského náměstí v Brně. Úvodní slovo bude mít prof Rikard von Unge Ph.D, který nám o Einsteinovi, jeho díle řekne několik slov. Výstava pak potrvá až do 10. prosince.
Autor: Kamil Albrecht Zdroj a foto: Miroslava Maixnerova
Buďte první kdo přidá komentář