Mikulčice byly “grad Morava”, na hradišti sídlil arcibiskup Metoděj

František Synek v areálu mikulčického velkomoravského naleziště, které vedl čtrnáct let.

Hradiště v Mikulčicích sloužilo podle vědeckých poznatků za centrum Velkomoravské říše. Jak naznačují prameny, mohlo také nést jméno Morava. Nad otazníky dávné historie se zamýšlí František Synek, bývalý vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Uvádíme jeho proslov na letošním Dni za Moravu, který zachycují fotografie v textu.

V roce 2022 tomu bude již 1200 let, kdy byli východofranským králem Ludvíkem II. Němcem na sněmu ve Frankfurtu mezi jinými uvítáni také Moravané. Autor Letopisů království Franků je ve své zprávě k roku 822 jmenuje poprvé v historii společně s dalšími východními Slovany: Obodrity, Srby, Velety, Čechy a Praedenecenty a v Panonii sídlícími Avary. Toto pro Moravu velmi významné výročí bude určitě v dalších měsících i v příštím roce stále více rezonovat.

Píšeme však zatím rok 2021. Pohledem do dávné historie zjistíme, že před 1150 lety, roku 871, se lstí i slavným vítězstvím nad Franky u staroslavné, nedobytné, jiným nepodobné pevnosti, král Svatopluk I. Velký vrátil zpět na svůj panovnický trůn, moravskou říši konsolidoval a dalších více než dvacet let úspěšně vedl k nebývalému územnímu rozmachu i ke kulturnímu a duchovnímu rozkvětu.

Mikulčice – grad Morava

Brzy po svém nástupu na pozici vedoucího velkomoravského památníku v Mikulčicích, jsem se na základě znalostí o moravských raně středověkých archeologických lokalitách a studiem pramenů začal zabývat myšlenkou, kde toto významné, jiným nepodobné, nevýslovné staré město Rastislavovo, připomínané ve zmíněných Fuldských letopisech k roku 869 i k roku 871 leželo a zda mělo své jméno. Na pomoc jsem si přizval vědomosti osobností nad jiné zkušených a znalých, významné archeology a historiky: Josefa Poulíka, Zdeňka Klanicu, Petra Baxu, Zdeňka Měřínského, Lubomíra E. Havlíka, Dušana Třeštíka a mnohé další. 

Na stopu mne navedl věci znalý historik Lubomír E. Havlík, který ve své Kronice o Velké Moravě uvádí text z dodatku „Života Konstantina“, jež je součástí „Života Metoděje“: „Když pak Metoděj přišel do moravských zemí, kdykoliv vstupoval do města nebo vsi – dvorce, všichni lidé ho přijímali s radostí… Když pak došel i na Moravu a dal knížatům přečíst poselství Hadriána.“  Havlík dále připomíná, že v Proložním textu „Život Konstantina a Metoděje“ označuje autor Metoděje jako arcibiskupa Horní Moravy tj. dnešní Moravy, severní části Dolních Rakous a západního Slovenska (Nitranska). Týž text rozlišuje navíc ještě mezi jeho příchodem do „země“ a jeho příchodem do města Morava (na „grad Moravu“, kde byla shromážděna knížata. I podle „II. života Naumova“ byl Metoděj „arcibiskupem Moravy a vší Panonie“ a odešel „do města Moravy“ v (církevní provincii) Panonii. Město Morava bylo dle legendy určeno „z titulu arcibiskupství za jeho sídlo.“ Tento názor podporuje i citací z „Života Klimentova“, kap. III, dle které byl Metoděj „arcibiskupem (města) Moravy v panonské církevní provincii.“

Tato skutečnost i mnohé další podněty mne před léty velmi zaujaly. Začal jsem v propagačních tiscích pro mikulčické archeologické hradiště užívat název Morava ve spojení: Velkomoravské Mikulčice – Grad Morava. Svůj názor jsem musel mnohokrát nadřízeným i současným archeologickým kapacitám vysvětlovat. I to mne vedlo k mnohaletému poctivému studiu desítek knih a odborných příspěvků od výše uvedených autorů. Jejich názory, založené na jejich dlouholetém výzkumu a studiu mne přesvědčily, že jedinečná a významná velkomoravská archeologická lokalita u Mikulčic může být právem označena za ono pro mnohé bájné město Morava a zřejmě i ono nevýslovné, nedobytné, mnohým jiným nepodobné, staré město Rostislavovo.

Slavnostní průvod Moravanů na Dni za Moravu

Podle názoru Josefa Poulíka (1975) „bohatství mikulčických nálezů svědčí o tom, že právě zde bylo centrum staromoravského státního útvaru. Počet hrobů velmožů s meči, což byla nejstarší a nejúčinnější zbraň časného středověku, mnohonásobně v Mikulčicích převyšuje nálezy z jiných lokalit. Podle výsledků historických studií se zdá být možné, že slovanské město u Mikulčic až do svého zániku v 10. – 11. století neslo jméno Morava.“

Zdeněk Klanica poukazuje, že k podobnému závěru dospěl i historik Dušan Třeštík, který na základě analýzy dostupných písemných pramenů přichází k závěru, že „slovanské město v údolní nivě řeky Moravy u Mikulčic mělo své jméno. Dle něho existuje odůvodněná domněnka, že to jméno patrně znělo – Morava. V hlavním chrámu Moravy (rozuměj města) byl – podle písemných legend – na nejčestnějším místě pohřben první moravský arcibiskup Metoděj.”

Historik D. Třeštík se zřetelem k mnohým ve své době novým objevům archeologickým na Moravě vzal v úvahu i dostupné prameny arabské, vzniklé na přelomu 9. a 10. století, v nich jsou zmínky o slovanských trzích. V této souvislosti se D. Třeštík zabývá i lokalizací hlavního velkomoravského ústředí a dospívá k závěru, že „dnešní Staré Město „nemohlo být Rostislavovým sídlem, protože nebylo silně opevněno, nelze také předpokládat, že by bylo sídlem Svatoplukovým; ten sídlil ve starobylém Rostislavově městě, kde se také od starých dob konal trh Staré Moravy. Tomu všemu odpovídají jen Mikulčice, již v době předvelkomoravské významné centrum, mohutně opevněné, s rozvinutou výrobou.”

Kde tedy byla „nevýslovná pevnost“ a „bývalé město Rostislavovo“, kde byl hlavní hrad Mojmírovců? Josef Poulík na základě bohatých a četných mikulčických nálezů k této otázce konstatuje: „Srovnáme-li výsledky dosavadních výzkumů v Mikulčicích s výzkumy, které se prováděly v oblasti uherskohradišťské, především staroměstské, na Pohansku u Břeclavy, na Starých Zámcích u Líšně, na Hradišti nad Znojmem, tedy se ukazuje zcela výrazně, že velkomoravský hrad v Mikulčicích spolu s opevněnými sídly vojenské družiny a velmožů tvoří na svou dobu nedobytný komplex. Je tedy velmi pravděpodobné, že „nevýslovnou a všem starodávným nepodobnou Rostislavovu pevnost“ Letopisů fuldských (k roku 869) můžeme hledat na mikulčických Valech.”

Kulturní program na Dni za Moravu

Církev Moravská podle města Moravy

Opravdu tato pevnost, raně středověké město, nesla jméno Morava? Archeolog Luděk Galuška připouští: „Po krizovém mezidobí na sklonku 60. a počátku 70. let 9. století doznaly církevní poměry na Velké Moravě zásadních změn. V roce 873 je vyvolal návrat Metoděje jako papežského legáta a misijního arcibiskupa, v důsledku čehož došlo k ukončení působnosti pasovského archipresbytera. Od té doby až do roku 885 byli Metodějovi bez rozdílu podřízeni všichni klerici západní, severoitalští, domácí i řečtí. V souvislosti s tím jistě došlo i k vybudování nové církevní organizace. Na nejvyšším stupínku se nyní nacházel Metoděj, zpočátku označovaný jako „archiepiscopus Pannoniensis ecclesie“, následně pak po vydání buly „Industriae tuae“ (v překladu Horlivosti tvé) papežem Janem VIII. v roce 880, titulovaný jako „reverentissimus archiepiscopus sancte ecclesie Marabensis“, tedy „nejctihodnější arcibiskup svaté církve moravské“.

Je možné, že když se roku 873 Metoděj vrátil jako arcibiskup z vyhnanství, usadil se opět na uprázdněné mikulčické bazilice a zůstal zde až do posledních dnů svého života. Zřejmě i proto, že Mikulčice byly v těch časech známy pod jménem Morava, byl mu v roce 880 papežem Janem VIII. udělen zmíněný titul arcibiskupa moravského se sídlem ve městě stejného jména.

Přečtěte si  FEJETON: Zázrak poštovní

Tento názor připouští i Zdeněk Měřínský, který konstatoval: „Když došlo – přes odpor salcburského arcibiskupa a jeho bavorského duchovenstva po zajetí a internaci Metodějově fransko-bavorským klérem v letech 870 – 873 – patrně někdy během letních měsíců roku 873 k jeho propuštění, byla mu papežem Janem VIII. určena za sídlo Morava – snad název jednoho z velkomoravských center a nová metropole.“

Přišli Moravané z jihovýchodu?

Jak stručně naznačeno, velkomoravská i moravská historie nabízí ještě mnoho otázek k otevření a řešení se znalostí výsledků nových archeologických výzkumů a bádání v archivech. Například v Moravských letopisech vydaných v roce 1993 zde v Brně Lubomír E. Havlík prezentuje záznam k roku 678, který uvádí, že „Koncem 7. a v 1. polovině 8. století pronikly z jihovýchodu do Pomoraví a Podyjí bojovnické družiny (Moravanů), které se Slovany, kteří se tu usadili již dříve, budovali moravský státní útvar. Symbol orla, který chrání hrudí kříž, je ze středního Podunají znám z 2. poloviny 8. století.

Co zpráva říká? Necelé čtvrtstoletí po konci Sámovy říše (624 – 659), přišly do sídel Slovanů z jihovýchodu Moravané a – zcela jen hypoteticky vzato – na pozůstatcích silného kmenového svazu položili základy nové říše. Svým obsahem je zpráva v mnohém podobná historicky doloženým počátkům Říše bulharské, Kyjevské Rusi, ba mnohých dalších národů i říší…

Pro nás by mělo být závazné a povzbuzující konstatování, že dříve přijaté i nové historické závěry a podněty bývají velmi zajímavé a proměnlivé. Před novými příběhy či poznatky bychom neměli uzavírat své vědomí, ale měli bychom se otevřeně snažit v naší dávné a slavné historii stále hledat nová badatelská zadání i jejich řešení. Najdeme odvahu je vyslovit, obhájit a přijmout?

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Foto: Lenka Fojtíková, Jan Procházka, Moravská národní obec

Doporučujeme


1 Comment

  1. “Obodrity, Srby, Velety, Čechy a Praedenecenty a v Panonii sídlícími Avary”.
    Chtěl bych vidět tu kroniku kde se píše “Čechy”, kteří v té době ani neexistovali🤔😏

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*