Již čtrnácté album připravil frýdecko-místecký rodák, písničkář, zpěvák, skladatel, hudebník, textař a aranžér, ale také obdivovatel a badatel moravské a v širším pojetí i slovanské hudby – Tomáš Kočko (1972). V nepřímém slova smyslu je pro mě „moravským Robertem Plantem“ nejen přibližnou podobností (i když je dělí 24 let), ale i jeho přístupem a netypickým uchopením hudebního tématu. Jeho vysoké vzdělání, ale především mimořádný talent mu umožňují překračovat hranice hudby a alternativními postupy propojovat dávnou minulost s přítomností. Na novém albu (digipacku) Perperuna tyto aspekty velmi zdařile spojuje. Nejenom jako skladatel, ale i jako textař zásadním způsobem ovlivňuje podobu a vyznění alba, což si posluchač uvědomuje při soustředěném poslechu.
Podívejme se tedy lehce „analyticky“ do jednotlivých písní, které jsou nám k dispozici.
Radehast – úvodní téma první skladby zahajuje cimbál v lehce meditativní poloze, k němuž se připojují housle a konečně další instrumentace s klopotavým rytmem. Tomáš Kočko vstupuje v tajemném pojetí jako vypravěč a nikoliv jako zpěvák. V další části kompozice sem vstoupí drsný sound rock/metalového modelu s dobře vystavěným smíšeným sborovým zpěvem. Opakující se schéma má v jistém slova smyslu minimalistickou strukturu, což dodává písni další lehce potemnělý výraz. Závěrečné téma nás vrací opět k úvodnímu motivu. Velmi dobrý vstupní počin na albu.
Perperuna – další skladba nabídne jiné opakující se schéma, kde se kloubí alternativní akustická hudba s dravým rockovým podílem. Velmi silně působí sborový zpěv, který doprovází Kočkův niterný projev, opírající se o emotivní obsah textu zavádějící nás do dávných časů bojů o holou lidskou existenci s řadou magických obrazů, nad kterými se vznášejí tóny historického šalmaje.
Dodola – sborový zpěv se střídá s cimbálovým tématem. V dalším části se skladba promění v útvar nespecifikovatelného folk/metalu (?), kterému vévodí čistý hlasový vstup Hany Hajdové. Zpěvačka sice pochází z jiného hudebního břehu (z doommetalové kapely Silent Stream Of Godless Elegy), ale je mi sympatické, že navzdory své metalové orientaci se nijak nesnaží vmanévrovat do nějakých rušivých odlišností. Naopak, její projev má melodicky nezkreslené a čitelné pojetí…
Moravo, Moravo – akustická kytara ve spojení s violou vnáší do další skladby čitelné napětí, což výrazně podporují percussion a tleskání. Ani zde se hudební sdružení nevzdává svého razantního podílu. Opět se do prostoru dostává šalmaj. Obsah textu přivolává atmosféru bojového nebo válečného prostředí za dávných válek s Turky. Ve vzdáleném slova smyslu, aniž by srovnání bylo namístě, se mi lehce vybaví sound staré anglické skupiny Gryphon, která kloubila prvky historické (většinou renesanční hudby) s dravějšími rockovými principy.
Kalina – krásný vstup zvonivých tónů akustické kytary otvírá další příspěvek na albu. Vévodí mu dobře seřízený mužský sborový zpěv, housle a viola. A jako už poněkolikáté do kompozice vjedou nekompromisní dravé riffy elektrické kytary, aby se spojily s výraznou melodickou linkou a bicími nástroji i percussion.
Perunu – šamanský buben, grumle se propojují s pevným hlasem Tomáše Kočka, jemuž zpovzdálí odpovídá sborový zpěv. Údernost akustické kytary jakoby na chvíli hudební formu posunula někam k americkému boogie, třebaže jsme v pohanských předkřesťanských časech. Ani zde se nebrání vstupu rockové razance, spojující se s výtečně propojenými zpívanými party svázanými s rytmy bicích nástrojů a basových tónů. Další velmi silný příspěvek v projektu.
Po bitvě – mlýnek tónů akustické kytary sem přináší meditativní baladu. Nejen Kočkův vroucí vypravěčský zpěv se krásně spojuje s violou a houslemi do bezbřehého smutného naříkání, nad kterým se nese ortelný ženský soprán. To všechno je propojeno s neveselým, logicky depresivním sdělením pocitů pozorovatele pobitevní hrůzy a zmaru…
Světlonoška – album dospělo téměř do svého hudebního „epilogu“, kde se spojuje viola s cimbálem (přistihl jsem se, že jsem občas nabýval dojmu, že v instrumentaci je přítomno i violoncello…. Skutečně přítomno je, ale pozapomnělo se na něho ve faktografii). Připomene se šalmaj a konečně rockový nástup s asistencí zesílené decibelové smršti a dobře vypreparovanými bicími nástroji a percussion. Sborový zpěv je opět smíšený a ve spojení s poetikou obsahu textu docházíme v závěru k vyklidnění.
Jako bonus je připojena skladba Po bitvě v alternativní verzi. Tomáš Kočko v roli zpívajícího vypravěče zní více než přesvědčivě. Hudební schéma má svou jasnou strukturu a viola a housle se valí prostorem stejně jako ženský vokál až do pochmurného závěru.
Poezie starých bohů, která rozechvívá i dnešní duše
Nejnovější hudební počin Tomáše Kočka & Orchestru je novou uměleckou materií, která, jak už u něho bývá zvykem, se tematicky přidržuje většinově prastarých historických dob z doby pohanské, spíš bychom mohli říci předkřesťanské, i když se nevyhýbá ani „mladší“ historii, kdy Morava byla sužována tureckými nájezdy. I když byla ponižována, tyranizována, nikdy se nevzdala aktivního odporu proti krutosti asijských nepřátel…
Na albu se mi obzvlášť líbí, že i když aranžmá a pojetí otevírá imaginární dveře rock/metalu, přesto se nevzdává svého ryzího akustického vyznění. Na rozdíl od často prvoplánových černokněžnických textových témat rock/metalových skupin, Tomáš Kočko & Orchestr nabízejí osobitou, těžko pojmenovatelnou a zařaditelnou poezii, která je schopna vyvolat často i nespecifikovatelné vibrace a vnořit citlivějšího posluchače do světa dávné minulosti a tím přivolat atmosféru tehdejších spíše pochmurných časů, kdy mezi temnými mraky občas prosvitlo životodárné slunce…
Nové album nahrál Tomáš Kočko & Orchestr v sestavě: Libuše Černá (zpěv, vokály, housle, viola), Helena Vyvozilová (šalmaj, cimbál, zpěv, vokály), Tomáš Kočko (zpěv, vokály, akustická kytara, darbouka, šamanský buben, grumle, tleskání), Pavel Plch (cimbál, percussion, zpěv, vokály, tleskání), Roman Plaširyba (baskytara, vokály, zpěv), Tomáš Melichar (bicí nástroje, percussion).
Na albu jsou rovněž přítomni i hosté: Hana Hajdová (zpěv), Veronika Rovná (vokál), Zuzana Vachová (saxofon, tleskání), Lenka Chaloupková (vokál), Pavel Hrnčíř (growling), Jiří Novotný (vokál), Michal Sýkora (violoncello), Hynek Stančík (elektrická kytara), Jakub Šimáně (baskytara) a pěvecký sbor Kampanela Brno.
Vedle už tradičně dokonalého zvuku alba je třeba pochválit i grafickou úpravu připojeného bookletu (studio Redblack) a rovněž fotografie Lucie Deutschové.
Album Perperuna (2026) bylo vydáno na labelu (C) & (P) v produkci Tomáše Kočka jako další projekt world music ze severní Moravy. Milovníkům alternativního pojetí severomoravského folkloru lze album jednoznačně doporučit. Aranžmá k sobě přitáhne nejenom klasické Kočkovy příznivce, ale i posluchače z jiného břehu hudby, kteří jsou schopni prožít si svoje vlastní hudební dobrodružství
Autor: Petr Gratias Foto: Lucie Deutch, Tomáš Kočko & Orchestr
Buďte první kdo přidá komentář