Roboty je třeba globálně zdanit, jinak hrozí další daňové ráje, tvrdí vědec

Globální pracovní trh začíná čelit masivní robotizaci, což s sebou přináší otázky, jak tyto roboty zdanit. Podle ekonoma Pavla Semeráda z Mendelovy univerzity za tím stojí předpoklad, že čím méně lidí bude v budoucnu pracovat, tím více se budou snižovat příjmy veřejných rozpočtů. Pokud nepřijde globální řešení, hrozí vznik nových daňových rájů.

Odborníci dlouhodobě upozorňují na to, že pracovní trh prochází dramatickou proměnou. Odhaduje se, že do roku 2030 zanikne třetina pracovních míst, které nahradí roboti. “Je pravděpodobné, že přechod bude tak rychlý, že se někteří lidé nebudou schopni tak rychle rekvalifikovat. Je proto potřeba začít přemýšlet, jak nahradit výpadek na straně státního rozpočtu,” vysvětlil základní důvod úvah Semerád.

Nejvíce ohrožení jsou lidé vykonávající monotónní práci, kterou je možné automatizovat. Podle Semeráda stačí, aby k tomuto kroku přistoupila jedna firma, a ostatní firmy v daném oboru se tomuto trendu budou muset přizpůsobit. Zánik pracovních míst tak nabere velmi rychlé tempo. “Stát přijde o daň z příjmů, o zdravotní a sociální pojištění a naopak bude muset vyplácet podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky. To jsou obrovské peníze,” poznamenal ekonom.

Globální řešení zabrání daňovým rájům

V každém státě může být rychlost robotizace odlišná, ale zasáhne všechny. I proto je podle odborníka nutné globální řešení, jinak hrozí vznik dalších daňových rájů a prohlubování sociálních rozdílů. “Pokud se k tomu přikloní státy G7 a další velké ekonomiky, je šance, že se podaří daň globálně zavést. Pokud ale například Čína nebo USA budou proti, bude to komplikované až nemožné,” míní Semerád. Diskuse se už ve světě vedou, zatím ale spíše na lokálních úrovních.

Problémem také zůstává nejasná definice robota. Nejde totiž jen o roboty, kteří pracují v továrnách. “Roboti v podobě umělé inteligence schvalují v bankách půjčky, v marketingu se využívají jako chatboti a velké technologické firmy díky robotům získávají množství dat o uživatelích, které pak marketingově využívají. Bylo by možné je hodnotit podle čipů, mikroprocesorů, objemu paměti, nebo podle toho, jak velké množství lidí při práci robot nahradí,” vyjmenovává možnosti Semerád.

V úvahu podle něj připadá paušální zvýšení daně z příjmu fyzických či právnických osob. “Ale to je administrativně náročné. Další možností je zrušit odpisy u robotů, nebo by se mohla zvýšit DPH na roboty, nebo sazba daně u výrobků produkovaných roboty,” nastínil Semerád s tím, že osobně preferuje samostatnou daň z robotů.

Bez změny vzdělávání nás čeká obrovský problém

Souběžně se zavedením daně by podle ekonoma měly státy změnit přístup ke vzdělávání tak, aby se lidé chtěli vzdělávat celý život a byli připraveni na to, že mohou změnit několikrát svůj obor. Navíc nejen v České republice se úbytek pracovních míst potká s dramatickým stárnutím populace, které nabere na intenzitě po roce 2035, kdy do důchodu začnou odcházet takzvané Husákovy děti.

„Když o práci přijdou ještě další tisíce lidí kvůli robotům, zatíží to neúměrně státní rozpočet. Stát bude čelit obrovskému tlaku, aby zajistil důchody, které umožní alespoň důstojné žití. Rozhodně ale nebude možné udržet standard, na který jsou lidé dnes zvyklí,” uzavřel Semerád.

Zdroj a foto: Mendelova univerzita