Rodačka z Moravy popisuje situaci v Itálii. Jako bychom se ze dne na den ocitli ve válce

Dramatické okamžiky v posledních týdnech prožívá rodačka z Blatnice pod Svatým Antonínkem Blanka Vyskočilová. Do Itálie se přestěhovala před dvaadvaceti lety a nyní se svou rodinou ve vesničce Palidoro nedaleko Říma poznává pocity života v karanténě a sociální izolaci. „Ulice jsou všude liduprázdné. Na celou zemi jakoby padl jakýsi smutek,“ svěřuje se v telefonickém rozhovoru třiačtyřicetiletá žena.

Můžete, prosím, popsat, jak jste prožívali první zprávy o šíření koronaviru?

Jak už víte z médií, onemocnění se začalo šířit ze severu země, kde byla zpočátku nejhorší situace. I když jsme věděli, že tam tato nemoc je, všichni měli na jihu pocit, že je od nich daleko. Žili jsme dlouho v domnění, že se nás to prostě netýká. Jako bychom ani nechtěli věřit, že se může koronavirus tak rychle rozšířit a významně zasáhne i naše životy.

Premiér Andrej Babiš opakovaně upozorňuje, že v Itálii se epidemie podcenila. Má pravdu?

Je pravda, že když byl vydán první dekret, bralo ho mnoho lidí na lehkou váhu. Tehdy jsme byli upozorněni, že bychom se měli zdržovat doma. Šlo o doporučení. Nebyl to striktní příkaz. Ten ale většina lidí nebrala příliš vážně. Mladí si dokonce dělali legraci, že se jich to netýká, protože nemoc zasahuje především starší lidi.

Měli pravdu?

Dnes už ví, že to není pravda. Pokud virus najde organismus s oslabenou imunitou, zaútočí a je jedno, jestli jde o mladého či dříve narozeného člověka. Mezi nemocnými jsou i malé děti. Ty ale nemají tak těžké symptomy jako staří lidé. Vím ale o pětadvacetiletém klukovi, který skončil v nemocnici na přístrojích a je ve velmi vážném stavu. Jak říkám, je velmi důležité, jakou má kdo imunitu. Nemocní jsou dnes i deset kilometrů od naší vesnice.

Mluvila jste o dekretu. Dostali jste v něm nějaká další doporučení, jak se chovat, abyste předešli onemocnění?

Hlavním doporučením je, abychom se zdržovali doma. Na nákupy, do lékárny a poštu jít můžeme. V obchodech byly zpočátku prázdné regály, ale nyní je všeho dostatek. Prezident nás uklidňuje, že je zboží dostatek, takže se nemusíme bát.

Doporučila byste ještě něco našim občanům?

Jako prevence se doporučuje vitamín C v jakékoliv formě. Jíst například kiwi, citrony a další ovoce s vysokým obsahem céčka. Je vhodné si ale zakoupit i tabletky v lékárně. K tomu je dobré pít hodně horké nápoje. Samozřejmostí je neustálé pečlivé umývání rukou. Roušky už nejsou, takže si je vyrábím doma z papíru na pečení. Měli by se nosit rukavice, ale ty také nemáme. Kdo chce, může si navzdory upozorněním, že všeho bude dostatek, udělat nějaké zásoby potravin, aby potom nemusel vycházet z domova. To je totiž nejlepší ochrana před nákazou. A samozřejmě dodržovat nařízení vlády. Pokud se budou všichni zdržovat doma, doufejme, že se nemoc přestane šířit. Podle určitých informací by měla karanténa trvat osmdesát dnů. To je zkušenost z Číny. Minimálně by to měly být dva měsíce.  Nejvíce by na sebe měli dávat pozor starší lidé s různými zdravotními problémy, kteří jsou nejohroženější skupinou. Neměli by vůbec vycházet z domovů a s nikým se stýkat.

Pochopili a přijali tuto skutečnost Italové?

Postupně ano. Jsou hrdí vlastenci, takže se snaží svou zemi podporovat a říkají, že se vše zvládne. Dospělí s dětmi malují plakáty s různými nápisy a dávají je na okna. 

Co na nich je?

Obyčejně duha coby symbol naděje. U toho je například nápis Tutto andrea bene – Všechno skončí dobře. Fotbalový trenér mého syna svým svěřenců doporučil, aby si namalovali plakát s nápisem: IO RESTO A CASA! – JÁ ZŮSTANU DOMA!

Dostáváte nějaká povolení k tomu, abyste mohli vyjít ven?

Před odchodem z domova je třeba vytisknout formulář, v němž se musí vyplnit jméno, příjmení, bydliště a z jakého důvodu se člověk pohybuje venku. Jestli jde nakupovat, do práce atd. Pokud by někdo tento doklad neměl, hrozí mu pokuta až dvě stě euro. Navíc by měl zápis v trestním rejstříku. Všude jsou na silnici policejní hlídky, které dělají kontroly automobilů i pěších.

Žijete v karanténě s doporučením co nejmenšího vycházení z domu. Jak se proměnil život konkrétně ve vaší rodině?

Stejně jako všem zcela zásadně. Kvůli zavřené škole jsme zůstali se synem doma. Mám přátele, kteří mohou pracovat na počítači z domova, takže jsou ve výhodě. Prodavači a zdravotní personál samozřejmě v práci jsou.

Mnoho lidí má asi kvůli zavřeným školám problém s hlídáním dětí, jak to řeší, pokud musí pracovat?

Ti, kdo pracují z domova, to mají vyřešené. Lidem, kteří musí do práce dojíždět, dává stát příspěvek na hlídání. Je ale pravda, že pokud dojde do rodiny někdo cizí hlídat děti, hrozí přenos nákazy nejen na děti, ale i dospělé. Pokud vím, tak všichni respektují zákaz podávání rukou, objímání se a líbání. Pro Italy, kteří jsou hodně temperamentní a při setkáních se stále objímají a líbají, byla zpočátku tato opatření samozřejmě těžká.

Nepadá na vás ponorková nemoc, když jste nyní celé dny všichni doma?  

Ještě před pár dny si syn mohl hrát s kamarády venku na dvorku. Několik dnů jsme ale už sami doma. Nikam nevycházíme a s nikým se nestýkáme. Chceme chránit sebe i druhé. Ve třípokojovém bytě hrozí samozřejmě ponorková nemoc. Snažíme se stále nějak zabavit. Kromě běžného úklidu a vaření hrajeme karty, posloucháme muziku, sledujeme v televizi zprávy, abychom byli v obraze, co se děje. Dále čteme, jsme na mobilu, počítači a tabletu. Já si nestěžuji.  Najednou mám čas si udělat pořádek ve všech svých věcech. (smích)

Pociťujete změnu atmosféry v zemi?

Určitě! Zažila jsem ještě dobu, kdy se platilo lirami. Došla jsem sem jako mladá holka do radostné svobodné země a nyní nás po ekonomické krizi krutým způsobem zasáhl koronavir, který Italům obrátil život vzhůru nohama. Ulice jsou zcela liduprázdné, což je pro Itálii naprosto neobvyklé. Autobusy sice jezdí, ale jsou většinou prázdné. Sem tam projede auto. Člověk má dojem, že se najednou ze dne na den ocitl ve válce. Dokud se mohlo jít do barů, zašli jsme, ale bylo tam naprosto mrtvo. Skutečně je to tady jako za války. Celá Itálie se zahalila do zvláštní smutné atmosféry.

Světu se prostřednictvím videa na internetu hodně dotkl zpěv Italů z balkonů jejich domů. Co je k tomu vedlo?

Jak už jsem řekla, Italové jsou velcí vlastenci. Navzdory vážné situaci v zemi se semkli a v pátek vyšli na balkony a do oken svých obydlí, aby společně zazpívali italskou hymnu. V sobotu se od osmnácti hodin zpívala píseň populárního italského zpěváka Adriana Celentana píseň Azzurro. V neděli se bude zpívat píseň Il cielo è sempre piu blu, což v překladu znamená Nebe je víc modré, dalšího známého zpěváka Rino Gaetano.“ 

Itálie je kolébkou katolické církve, jak Italové nesou skutečnost, že se nemohou zúčastnit mší svatých?

Já se osobně vždy ve čtyři hodiny odpoledne pomodlím a mám duchovní přijímání. Dále je možné sledovat mše svaté v televizi. Volala mně také jedna kamarádka, že jeden náš známý kněz slouží každý den mši svatou, kterou je možné v přímém přenose sledovat přes facebook.

Jeden kněz údajně procházel prázdnými ulicemi s monstrací a žehnal lidem v oknech. Neměl kvůli tomu problémy s policií?

Viděla jsem ho mluvit v televizních novinách. Vzpomněl, že ho zastavili policisté. On jim ale řekl, že dělá svou práci stejně jako oni. Přesunoval se na takové motorce s vozíkem vzadu. Bylo to jako v nějakém filmu. Jiný kněz zase žehnal lidem z vrtulníku.

Vím, že se počátkem dubna blíží vaše narozeniny. Budete slavit?

Blíží se nejen mé narozeniny, ale také synovy a navíc se blíží Velikonoce. Vůbec nevíme, co bude, takže ani nic neplánujeme. Netuším, jestli se o Velikonocích dostaneme do kostela. Snažíme se modlit doma.

V létě jezdíte každým rokem na měsíc domů na Slovácko. Myslíte si, že se tam dostanete i letos?

Mám letenku na 26. června, ale dnes nemám představu, co bude. Z vývoje šíření choroby mám vážné obavy, že se domů letos nedostanu.

Autor a foto: Lenka Fojtíková