Novým rektorem Univerzity Palackého v Olomouci (UP) se stane právník Michael Kohajda. Dnes o tom v tajné volbě rozhodl Akademický senát UP. Po jmenování do funkce prezidentem republiky povede docent Michael Kohajda univerzitu v následujících čtyřech letech, od 1. května 2025 do 30. dubna 2029.
O hlasy čtyřiadvaceti senátorů a senátorek se ucházelo šest kandidátů na funkci rektora UP: rekreolog Ivo Jirásek z fakulty tělesné kultury, právník Michael Kohajda z právnické fakulty, fyzik Jakub Navařík z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN) UP, fyzik Tomáš Opatrný z přírodovědecké fakulty, porodník a genetik a současný rektor Martin Procházka a psycholog Peter Tavel z cyrilometodějské teologické fakulty (řazeno abecedně).
V pětiminutových projevech seznámili senátory a senátorky UP se svými představami, kudy by se UP měla v dalších letech ubírat, poté v devadesátiminutové rozpravě odpovídali na položené dotazy, jež se věnovaly jejich představám o prorektorských týmech, financování vysokých škol, mzdové politice, bezpečnosti či vnitřní komunikaci.
Nový rektor Univerzity Palackého byl zvolen ve druhém kole. Akademický senát UP se rozhodoval mezi právníkem Michaelem Kohajdou, který v prvním kole získal devět senátorských hlasů, a fyzikem Tomášem Opatrným, pro něhož hlasovalo osm senátorů či senátorek. Michael Kohajda obdržel v druhém kole volby čtrnáct hlasů. Ke zvolení bylo podle stanovených pravidel potřeba minimálně třináct hlasů.
„Děkuji velmi za vaše hlasy, děkuji všem, kteří mě podporovali. Doufám, že vás nezklamu. Stávajícímu rektorovi Martinu Procházkovi děkuji za vše, co pro univerzitu vykonal,“ řekl Michael Kohajda bezprostředně po oznámení výsledku.
Senát svou volbou navrhuje budoucího rektora ke jmenování prezidentovi republiky. Výsledky voleb a protokol o volbě kandidáta na funkci rektora UP, jak se volební akt oficiálně nazývá, včetně podkladů na jmenování předá předsedkyně Akademického senátu UP ministru školství.
V novodobé éře obnovené olomoucké univerzity stanulo v jejím čele od roku 1946 třináct rektorů a dvě rektorky. Michael Kohajda bude šestnáctým v řadě. Řídit bude univerzitu, na které v současnosti na osmi fakultách studuje zhruba 23 tisíc studentů a pracuje víc než 4 tisíce zaměstnanců.
doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D. (*1981) Na Právnické fakultě UP absolvoval magisterský obor právo a právní věda. Doktorský titul získal a habilitační řízení v oboru finančního práva úspěšně ukončil na Právnické fakultě UK. Na PF UP působí jako akademik téměř dvacet let. Od roku 2020 zastává funkci proděkana – nejprve pro oblast doktorského studia, kvalifikačních řízení a financí včetně investic, v současnosti pak pro oblast vnějších vztahů a investic. Je členem Vědecké rady Právnické fakulty UP a několika oborových rad na právnických fakultách v Olomouci a Praze. Jeho výzkumné a publikační aktivity se soustředí na finanční právo, zejména na veřejné rozpočty, daně, bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálové trhy. Hlavním odborným zájmem jsou pravidla a výkon dohledu v rámci finančního systému. V posledních letech se věnuje také právním pravidlům spojeným s vydáváním a nakládáním s kryptoaktivy. Od roku 2024 je hlavním řešitelem standardního projektu GA ČR na téma Kryptoaktiva jako hrozba pro státní suverenitu. V rámci mezinárodní spolupráce absolvoval řadu zahraničních výzkumných a výukových pobytů v Evropě, USA i Austrálii. Kromě akademické činnosti se úspěšně věnuje právní praxi. S cílem přispět k rozvoji společnosti se v minulosti zapojil do politického života. Mezi lety 2014 a 2022 byl členem rady města Šumperk, kde se zaměřoval na rozpočtovou politiku a investice. V roce 2021 získal díky preferenčním hlasům mandát poslance Parlamentu České republiky za Olomoucký kraj. Působí mimo jiné jako člen rozpočtového výboru. Byl rovněž členem speciální vyšetřovací komise sněmovny k tragické události, která se odehrála na Filozofické fakultě UK v prosinci 2023.
Autor: red Zdroj a foto: Univerzita Palackého v Olomouci
Myslím, že je to celkem jedno. I nadále místo moravských vlajek budou na budovách viset ukrajinské.
Nebo také vlajky EU, kde se zmocnili moci skuteční šílenci a vedou ji jako autoritářský a diktátorský nadstát ve vleku nejmenovaného zaoceánského patrona.
EU je mezinárodní smlouva bez státoprávní a prakticky bez žádné jiné subjektivity. Co to je nadstát přesně nevím. Diktatura mezinárodní smlouvou je protimluv. Smlouva bez subjektivity, mez moci nějakého subjektu, nemůže nic diktovat, vše jsou jen dohody mezi signatáři – mocnějšími i méně mocnými. Kdo ale dohody nechce akceptovat, může od smluv o EU odstoupit, jako to historicky nedávno učinila V. Británie. Smlouvy o EU se současně neustále vyvíjejí. Nyní jejich vývoj koordinují možná nějací “skuteční šílenci”, ale je to jen demokratická tzv. vláda na čas, a dnešní “šílenci” budou dříve nebo později vystřídání jinými, kteří budou buď “šílenci” ještě skutečnější, nebo naopak, to ukáže teprve budoucnost. Jinak evropská integrace se vyvíjí prakticky od konce II. světové války a ČR se k této integraci připojila až po téměř 60 letech vývoje v roce 2004. ČR je tedy jedním z nejmladších signatářů smluv o EU, z 80ti letého vývoje se účastní pouhých 21 roků. Zkušenosti ČR s EU jsou tedy teprve na prahu velmi mladé dospělosti a jen budoucnost ukáže, zda se ČR v dnešní podobě mezi spojenci v Evropě tak říkajíc “usadí” nebo nakonec ne. O alternativě lze jen spekulovat – návrat do “lůna” nějakého, asi spíše východního, svazku, osamělá existence Jakešovského “kůlu v plotě”, méně významné spojenectví s užší skupinou států, nebo ještě něco jiného pro mě těžko odhadnutelného. Uvidíme, ale hůl na EU bych tak úplně nelámal, ČR je příliš “mladá” na to, aby poučovala svoje o tři generace zkušenější partnery.
EU je jako chobotnice s mnoha rameny – spočítejte si je:
– Evropský parlament (přímo volený),
– Evropská komise (jmenovaná, výkonný a vymáhací orgán),
– Rada EU,
– Evropská rada (neformální),
– Rada Evropy.
O demokracii v EU bych si dovolil s úspěchem pochybovat. Jako v každém účelovém svazku rozhodují zájmy těch nejsilnějších.
Volební odpad, který se na volená místa dostane z ČR, rozhodně zájmy ČR nehájí – čest menšinovým výjímkám.
EU velmi úzce spolupracuje s NATO, což je zásadní chyba na kráse původně možná dobrého úmyslu spojené Evropy.
Ještě si dovolím připomenout, že ČSFR mohla mít podstatně silnější pozici než ČR a SR samostatně, a dokonce to mohla být vícečlenná federace (s Moravou a Slezskem). Díky kreténismu Čechů se nic takového nekoná.