Ze zamořené Vídně na Moravu. Neštovice dostihly mladého Mozarta až v Olomouci

O pobytu mladého Wolfganga Amadea Mozarta v Praze a Brně se toho již napsalo poměrně dost, i to, jak velký ohlas vzbudil jedenáctiletý Mozart se svou šestnáctiletou sestrou Nannerl svým hráčským uměním. Méně je již znám pobyt celé rodiny v Olomouci a ještě méně dopisy, které psal otec malého Wolfganga do Salcburku o smrtelném viru, který tehdy kosil lidi silou nebývalou. Pojďme tedy prostřednictvím oněch dopisů ve stopách Leopolda Mozarta, jeho ženy Marie Anny a jejich dvou dětí, které zbyly z původních sedmi.

Nacházíme se ve Vídni roku 1767. Od poloviny září zde zhruba měsíc bydlí Mozartovi i se sluhou Bernhardem u zlatníka Gottfrieda Johanna Schmaleckera ve druhém patře domu „Gariboldi-Haus“ poblíž katedrály sv. Štěpána. Název domu souvisí s jeho někdejší majitelkou Christinou Eleonorou von Gariboldi a v současnosti se v těchto místech nachází hotel Zur Kaiserin Elisabeth. Vídeň v tu dobu bojuje dnem i nocí s neštovicemi. Když je na vídeňském soupisu zemřelých uvedeno deset dětí, z nichž devět umírá na neštovice, tak Leopolda Mozarta napadá odvézt rodinu do Brna. Odjíždějí 23. října a zanedlouho jsou již ubytovaní u zemského hejtmana hraběte Schrattenbacha a hraběnky von Herberstein. Právě zde se začíná domlouvat brněnský koncert mladého Wolfganga a sestry Nannerl, ale Leopold se rozhodne jet až do Olomouce. V dopisu salzburskému obchodníkovi Lorenzi Hagenauerovi, u kterého rodina v letech 1747 až 1773 bydlí, píše: „…byl jsem rozhodnut hned po smrti princezny nevěsty odebrat se na Moravu, jen co by ve Vídni pominul první smutek; sami by nás nenechali odjet, poněvadž Jeho Veličenstvo císař tak často o nás hovořil, že nebylo jisto, kdy ho napadne nás povolat. Jakmile ale se pocítila zle arcivévodkyně Alžběta, nedal jsem se více ničím zadržet, abych mohl svého Wolfíčka odvézt z neštovicemi zcela zamořené Vídně na jiný vzduch.

Křest J.A.Mozart, 28.1.1756 v salzburské katedrále Ruperta a Virgila, otec Leopold, matka Anna Marie Pertl, Salzbuzg-Dompffare,Taufbuch TFBIX2

Útěk z neštovicemi zamořené Vídně do Olomouce

Jak vidno, smrt si vybírá svoji krutou daň i v nejvyšších kruzích. Ale k Mozartovým. O tři dny později míří z Brna do Olomouce se zastávkou ve Vyškově a večer se nacházejí u děkana Podstatského v Hauenschildově paláci na Dolním náměstí. V domě se nachází hostinec U černého orla a Leopold se svěřuje: „ museli jsme se ubytovat ve špatném, vlhkém pokoji, protože těch několik málo lepších bylo obsazeno. Požádali jsme tedy, aby nám trochu zatopili, ale další mrzutost: kamna kouřila, že jsme málem oslepli. Asi v deset hodin si Wolfíček naříkal na oči, ale zjistil jsem, že má horkou hlavu, horké a velice červené tváře, zato měl ruce studené jako led. Puls rovněž nebyl náležitý, dali jsme mu tedy trochu černého prášku a uložili jsme ho ke spánku. Během noci byl poněkud neklidný a suchá horkost setrvala až do rána. Dali nám dva lepší pokoje, zabalili jsme Wolfíčka do kožichů a putovali s ním tedy do jiného pokoje. Horečka stoupala, navečer začal blouznit a tak to bylo po celou noc až do rána. Po kostele jsem šel k Jeho Excelenci hraběti Podstatskému, jenž mě přijal s velkou přízní, a když jsem mu sdělil, že můj malý onemocněl a že se obávám, aby snad nedostal neštovice, tak mi řekl, že nás vezme k sobě, jelikož on se neštovic vůbec nebojí“.

Hauenschildův palác, od roku 1865 již jako Hotel Pietsch

Leopold váhá, jestli svého Wolfíčka nechat převézt na děkanství, protože se ještě nevytvořila vyrážka. Balí ho proto opět do kožichů a vyčkává lékaře. Ten mu převoz doporučuje. Dne 30. října na Wolfgangův svátek neštovice naplno vyráží a v tento den i ty následující bere černý prášek ( kořen pivoňky vykopaný za ubývajícího měsíce, jmelí, slonovinu, preparované losí kopyto, kostní popel, pálený jelení roh z hrotů paroží, perly a bílé korály a po upráškování přidaných 20 lístků čistého zlata ), antimonit, žlutý jantar, myrhu a užívá čaj z chrastavce. Po čase se stav Wolfganga zlepšuje, což Leopold kvituje s povděkem: „ … jenom byl velice plný a protože neuvěřitelně otekl, ztloustl mu nos, a když se pozoroval v zrcadle, tak řekl: Teď vypadám stejně jako Mayrl !, myslel pana muzikuse Mayra. Od včerejška neštovice tu a tam odpadávají a všechny otekliny se už před dvěma dny ztratily. Vidíte nyní, že moje životní heslo je pravdivé: In te, Domine, speravi, non confundar in aeternum ( Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben )

Přečtěte si  Mikulčice byly "grad Morava", na hradišti sídlil arcibiskup Metoděj

Když už nejhorší pominulo, Leopold Mozart píše i jiné postřehy: „ …bylo zde nařízeno konat pobožnosti po celé Moravě kvůli červům a myším, vyskytujícím se během jednoho měsíce či dvou v takovém množství, že sežrali veškerou úrodu na polích a ve stodolách. Nadto se také v některých okolních oblastech a zvláště ve Slezsku vyskytuje pád dobytka. Co se prvního týká, doufá se, že při dostavivším se chladnu ta havěť vymizí. Doposud jsem z Olomouce nepoznal nic jiného nežli náměstí, lidmi nepříliš naplněného. Tak jsem byl zde potud jako arestant a moje procházky se odbývaly hlavně po Hradiské cestě a kolem fortifikací, které jsem do té míry, jak je to dovoleno, důkladně prohlížel a neslýchaně se na nich pracuje“. V Olomouci Leopold zhlíží i divadelní hru a zaznamenává: „ …byl jsem tam a kanovníci, generálové et cetera, jakož i Moje Výsost, obsadili parterre noble a ještě se dělalo ten nejvážnější obličej za svých deset krejcarů a pohlíželo se velmi opovržlivě na diváky po sedmi krejcarech, dokud hanswurst ( postava salcburského sedláka ),  nejlepší persona a k tomu principál, nepověděl naplno správný, řízný, srozumitelný a rozmarný šplecht, což pohnulo ty filozofické obličeje k příjemnému úsměvu“.

Olomouc, Dolní náměstí

Šestá symfonie F dur jako Mozartova vzpomínka na Olomouc

Na pobyt v Olomouci vzpomíná po letech i Wolfgangova sestra Nannerl a v roku 1880 v lipském Allgemeine musikalische Zeitung vychází toto: „ ...v Olomouci dostal můj bratr neštovice a onemocněl tak, že devět dní nic neviděl a několik týdnů po svém uzdravení si musel šetřit oči. Byla mu dlouhá chvíle a hledal proto rozptýlení. Dvorní kaplan tamějšího biskupa pan Hay, pozdější biskup královéhradecký, nás denně navštěvoval. Byl velmi obratný v kouzlech s kartami a bratr se je od něho s velikou zručností naučil. Také nás navštěvoval místní šermířský mistr a ten musel bratra učit šermovat“.

Na závěr nutno dodat, že šestá symfonie F dur mladého Mozarta vznikla právě v Olomouci a pro dcerku zdejšího lékaře Josepha Wolffa jménem Jenovéfa složil Wolfgang ještě árii, která ale zmizela kdesi v prachu dějin. Dne 23. prosince 1767 Mozartovi odjeli z Olomouce do Brna.

První strana partitury 6. symfonie F-dur mladého Mozarta
Sonáta pro dva klavíry, 1781

Autor: red Zdroj: Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci Zdroj foto: The BL, MU Olomouc, fcb Toulky starou Olomoucí, Statutární město Olomouc, Olomouc.cz

Doporučujeme

1 Trackback / Pingback

  1. Neštovice dostihly mladého Mozarta až v Olomouci | Moravský národ

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*