Návrat léta během těchto jarních dnů zažehl v naší téměř harmonické rodině zásadní spor. Hořké dilema se týkalo neodbytné otázky, jak správně využít stále ubývající zásoby dešťové vody. Moje paní miluje práci a pěstitelské úspěchy na naší zahradě, já se zase rád kochám pohledem na upravený, krásný a hustě zelený pažit. Jan Neruda se ptal: Kam s ním? Já se ptám podobně: Kam s ní…?
Náš kraj trpí velkým nedostatkem vláhy. Určitě to není jen dřívějšími, do určité míry nehospodárnými zemědělskými nebo průmyslovými metodami nakládání s touto cennou tekutinou. Z důvodů těžby hnědého uhlí bylo u nás během třiceti let z podzemí odčerpáno tolik vody, kolik dnes obsahuje Slapská přehrada!!! Důlní vodu odváděly desetiletí tři bystřiny, do nichž dnem i nocí tlačila čerpadla nepřetržitě z podzemí stovky hektolitrů vody, odtékající do nedaleké říčky Stupavy. Za těch třicet let hladina spodní vody poklesla o celých 90 metrů! Naštěstí za dalších třicet let od skončení těžebních prací a čerpání se vrátila v podzemí k normálu! Dokazují to i těžbou písku a štěrku nedaleko vytvořená jezera plná vody, v letních měsících sloužící k příjemné rekreaci a přírodnímu koupání!
Přestože se říká, že voda táhne vodu, kvůli přítomnosti blízkých jezer a rybníků tolik potřebná vláha do kraje dosud nepřšla, a ani počasí a při něm přetrvávající suché a teplé jižní větry k zlepšení situace nepomáhají. Krajinu spíše zasypou saharským pískem, než-li ji osvěží kapkami blahodárného deště. Po zimě bez sněhu se v kraji pořádná deštivá nadílka neobjevila již více než dva měsíce!
Sedíme s mojí paní, která právě skončila s pravidelným zaléváním svých nedávno vysázených přísad i řádků první ukázky ze země opatrně klíčící zeleniny, u kávy na terase a řešíme ono nelehké dilema. „V zachovalých starobylých kamenných studnách, které v minulosti zásobovaly všechny domácnosti i jejích hospodářství a dnes stojí v obci jen pro okrasu, stejně jako v domácích studních voda stále není. Je chyba na straně narušených podzemních pramenů a toků?“, přemítám nahlas. „Možné je všechno. Do země vidět není. Výsledkem je však krutá skutečnost, že vody pro jarní potřebu je v našem kraji rok od roku méně!“, uzavírá téma moje drahá polovička s hrníčkem kávy v ruce. Čekání na déšť trvá!
Den pomalu končí, máme po práci. Dnes i pro příště zvítězily a mají přednost zahrada a sazeničky. Díky tomu se společně, a také s dětmi a vnoučky, budeme těšit na letošní úrodu hrášku, mrkve, rajčat, cuket, okurek, jahod nebo malin, když úroda ovoce opět podlehla chladu a mrazu. Vždyť i ta schlíplá čemeřice, která krásně kvetla ve slunných dnech již v zimě, si zaslouží pravidelné svlažení douškem vody. Trávník musí počkat na smilování boží, tedy na déšť, který má v nebližších dnech i k nám zavítat! Jen jestli nás opět předpovědi meteorologů, stejně jako již mnohokrát, nezklamou!!!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář