Po Novém roce je počasí jako na houpačce. Mrazivé noci a dny zpevnily vodní hladiny natolik, že unesly nejen desítky bruslařů, ale na některých přehradách fungovaly i ledové silnice. Poté mrazy vystřídalo oteplení, květy kočiček se nalily a oděly do lesklého sametu a za ranního kuropění mne letos kolem desátého únorového rána poprvé vzbudil ptačí zpěv! Ledové plochy se zalily vrstvou vody z tajícího sněhu a teplé noci i dny dávaly naději, že můžeme již vyhlížet jaro. Lidé odložili taneční obuv i hojností pití přeplněné skleničky. Právě skončila plesová sezóna, ale zima ukázala, že se lehce nedá!
Po dvou předjarních únorových týdnech, na jejichž konci se kraj zabarvil veselými pestrobarevnými masopustními průvody a nejen rozezvučel hudbou a zpěvem, ale i vůní nejrůznějších fašaňkových pochutin, nevyzpytatelná příroda vyslala i do našich krajů znovu svůj mrazivých dech. V polovině druhého měsíce roku i na jižní Moravu zalehla pěkná sněhová nadílka! Malebné načervenalé kočičky se náhle krčily pod bílou duchnou a promrzlé vyhlížely sluníčko, skryté za temnými a těžkými mraky.
Dvoudenní víkendové masopustní skotačení po ulicích a návsích, trvající v minulosti až čtyři dny, skončilo Popeleční středou! Moudré knihy uvádí, že „tato křesťanská tradice je doložena již v 6. století a už tehdy se využívala jako forma veřejného pokání. Kajícník byl vyzván biskupem, aby se oblékl do jednoduchého roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z chrámu a před vchodem kostela žádal věřící o odpuštění a modlitbu!“ Podobné formy trestu pro hříšníky stanovil i první moravský biskup Metoděj v druhé polovině 9. století ve svém spise Zákon sudnyj ljudem, v němž z části nahradil kruté tělesné tresty formou dlouhého veřejného pokání. Pro nás již neznámý způsob veřejného trestu za hříchy a přiznání viny představuje socha, zobrazující kajícníka, umístěná před křížem nedaleko vstupu do děkanského kostela sv. Václava v Lanškrouně.
Papež Urban II. doporučil roku 1091 tento obyčej pro celou církev. Mužům se sypal popel na hlavu, ženám kvůli nezbytnému závoji byl popelem vyznačen na čele kříž. K tomu byl užit popel ze spálených ratolestí posvěcených během Květné neděle předchozího roku. Kříž popelem na čelo se dává dodnes.
V naší moderní a uspěchané době se již z povědomí většiny vytratil význam popelce. Věřící však vědí, že vedle Velkého pátku je Popeleční středa druhým dnem přísného půstu a připomínkou pomíjivosti lidského života! Kněz věřícím vyznačí na čelo křížek s neoddiskutovatelným: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš!“ V době postní jsou křesťané vedeni k tomu, aby zůstali nezávislí na pomíjivých věcech života a věnovali pozornost hodnotám trvalým tedy duchovním. V době předvelikonoční mají mít na mysli a ve svém životě praktikovat výzvu Čiňte pokání a věřte evangeliu!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář