FEJETON: Byl pozdní večer – první máj…

Kdo by neznal začátek úchvatné lyrickoepické básně K. H. Máchy, která opěvuje i lásku a přírodu. Právě včera „byl pozdní večer – první máj, lásky čas!“ Láska a oddanost se mezi živými bytostmi může projevovat různě. Někdy tak, až jsme sami její podobou překvapeni, ba doslova nadšeni…

Toho pozdně dubnového rána i večery předtím, mne zaujalo pravidelné a velmi blízké volání hrdličky. V nedalekých zahradách a blízkých hospodářských staveních je těchto ptáků nespočet, ale tak blízko k lidským sídlům se odváží jen málokterý z nich. U nás se hrdličky ozývaly z nepřehledné spleti velkého javoru přímo nad zahradní terasou. Opakované ptačí volání mne vedlo k hledání místa úkrytu a s překvapením jsem zjistil, že pár hrdliček zahradních si staví hnízdo a domov své ptačí lásky přímo před oknem do mé pracovny. Pták na hnízdě a já u počítače sedíme od sebe necelé čtyři metry. Z okna mám jedinečný výhled na zamilovaný ptačí pár a od té chvíle sleduji jejich odhodlání, spolupráci při budování nové kolébky pro budoucí ptáčata i ptačí projevy lásky.

Přitom jsem si vzpomněl na své první školní zalíbení k dívce. Ten příběh se váže také k předvečeru májovému. Má pohledná a oblíbená spolužačka slavila narozeniny právě v ten den! Na naše dětsky nevinné lásky hry po desetiletích rád vzpomínám. „Tu milou dívku jsem měl velmi rád. Už jako šesťák, sedmák jsem se odhodlal přinést jí kytičku rozkvetlých fialek, pár květů šeříku na nedlouhém stonku nebo na pažitu u školy nalezený universální symbol štěstí a ochrany – čtyřlístek jetele. Cítili jsme k sobě krásné sympatie! První držení se za ruce, pohlazení i plaché políbení bývalo v zákoutích parčíku nebo, co na tom, také ve skrytu za zdí vedlejšího hřbitova. Hezké a rozmarné to večery…“

Za oknem mezitím sameček hrdličky, s odhodláním jemu vlastním, stále přinášel po ránu v zobáčku své symboly lásky, kratší větvičky a stébla trávy nezbytná k dokončení nového sídla. Jeho družka zůstávala ve větvích a klacíky i seno umně vplétala k ostatním, dříve položeným, volala cuk-rúú a na nedokončeném hnízdě tančila svůj tanec lásky. Před příletem samečka vzorně usedla, upravila si svá rozcuchaná pérka a zobáčkem vzala další materiál. Došlo i na cukrování, tedy sladké klování zobáčky.

Přečtěte si  FEJETON: Jó, třešně zrály…

Je pěkné, že náš rozložitý javor se i letos stal činžovním ptačím domem. Společně s hrdličkami v něm má své hnízdo párek rehků domácích, kominíčků, dvě dvojice stehlíků a kosí rodina. Pod střechou hnízdí další kominíčci, nad vraty párek vlaštovek. Ptačí milenecké dvojice po ránu i podvečer krásně prozpěvují a své melodie prokládají spanilými průlety a honičkami nad terasou, střechami i zahradou, aby se ptačím kamikadze správně trefili do mezery mezi větvemi a dosedli ke svému hnízdu.

Málokdo zná celou Máchovu báseň!!! Její úvod však citujeme rádi. Byl první máj, lásky čas…

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.

Doporučujeme


Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*