Život přináší nechtěné příhody, které je předtím neradno vůbec předjímat! Pracoval jsem dlouhý čas na opravě starého rozpadlého vojenského kufru, k němuž byl jen jeden klíč. Návštěva klíčových center nepřinesla úspěch v hledání, a tak jsem se rozhodl druhý klíč vyrobit z vhodného hřebíku! Po třech hodinách amatérské zámečnické práce se mé dílo zdařilo a klíč poprvé starobylé zavazadlo otevřel…
Vše odstartovala vnučka informací, že na letní tábor si má věci přivézt v dřevěném vojenském kufru. Což o to, ve svém domácím muzeu jsem měl dvě tyto starodávné batožiny, které jsem již dříve pečlivě rekonstruoval! Ale bylo třeba je upravit a zpevnit tak, aby snesly nové nároky na ně kladené.
„Dřevěné vojenské kufry byly nedílnou součástí výbavy vojáků nastupujících ještě počátkem minulého století na povinnou službu vlasti“, mluvil jsem sám k sobě. „Kdysi, jako školák, jsem objevil na půdě staré vojenské zavazadlo, které obsahovalo věci mého tatínka. Určitě ale doprovázelo brzy po vzniku Československa na vojnu jeho otce. V dřevěném kufru uložené tatínkovy poklady mne zaujaly. Jejich prohlížení a zkoumání jsem tehdy věnoval řadu hodin. V kufru nebyly věci vojenské, ale nejrůznější pomůcky z dob jeho středoškolských studií. Kromě tehdejších školních potřeb byly nejzajímavější staré vojenské mapy první Československé republiky, ještě se Zakarpatskou Ukrajinou a mapy protektorátní z období II. světové války. Tehdy jsem se poprvé blíže seznámil s minulostí naší země!“
Tak jsem přemítal ve chvílích, kdy jsem do téměř hotového zdokonalení starého kufru z vnitřní strany montoval držák na malé osvětlení žárovčičkou, když tu jsem omylem zavřel víko!!! Zámek zapracoval, ale ouha! Oba klíče byly uvnitř! Běsnil jsem! Kvůli tomu, aby vnučka podobně nezaklapla zámek kufru s klíčem uvnitř, jsem vyráběl klíč náhradní a teď tohle! Tohle se nemělo stát!!! Tohle!, se nemělo stát!!!
Po vteřinách ticha doprovázejících můj nepopsatelný úlek, uslyšela dílna slova hlasitá a nemístná! Ne, nebyla to nadávka mého otce z titulku vyslovená při bolesti po nechtěném úderu kladivem. Z mých úst zazněla jiná, dnes dosti běžná, ale nepublikovatelná slova! Vyrazil jsem z dílny vydýchat svou bezmoc do zahrady! Po chvíli jsem zase bezradně civěl na zamčený kufr a přemítal o řešení! Našlo se! Sláva! S pomocí tenkého ocelového pilníku, vsunutého do mezery pod víkem, se mně po chvíli podařilo západky zámku odsunout! Bingo! Křepčil jsem radostí u znova otevřeného kufru a oba klíče dal hned raději stranou! S otevřením kufru se mně vrátila spokojenost nad výsledkem i dobrá nálada!
Práce v mé dílně je pěkná, hodně mne těší a zdařilé dílo povzbuzuje. Možná i proto, že je při ní třeba stále myslet dopředu, aby nevratné následky chyby nevedly ke zkáze díla celého! Starý vojenský kufr jsem již předal své vnučce, která jej hned začala plnit svými věcmi, které ji doprovodí na letní tábor!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář