Skrývaly se za hambálkem u štítu střechy, v zaprášeném a pavučinami propleteném tmavém koutě. V tom nedůstojném a špinavém prostředí živořily dlouhá desetiletí. Jako již nepotřebné je tam odložil starý hospodář. Kdysi byly součástí života jeho rodiny a vystavovaly v odiv svůj tvar i obsah na mnoha rodinných slavnostech. Ve špíně se tísnila nevelké skupina sklenic a skleniček různých tvarů.
Objevil jsem je jednoho pošmourného dne, kdy za vytrvalého deště jsem v suchu půdy činil pořádky. Vyklízel jsem před desetiletími zde uložené staré součástí a díly selských vozů, dávno nepoužívané zemědělské nářadí a stroje ke koňskému nebo kravskému zápřahu, krmítko pro husy, rozpadlé bečky, menší kádě a putýnku, po nichž zbyly jen prkna a zrezivělé obruče. Vysoko nad tím nepořádkem visely kravské chomouty i s věkem ztvrdlými a pokroucenými koženými postroji. Právě pod nimi se u štítové zdi strachem z rozbití a nešťastná z dávného odloučení krčila skupinka skleněných tvarů…
Opatrně jsem její členy vydoloval z nánosu prachu, smetí a pavučin a přenesl na světlo boží. Byl na ně žalostný pohled. Na první pohled jsem si oblíbil malinkatou odlivku na stopce. Pod osvěžující a špínu odnášející proud vody přišla první na řadu. V ruce jsem držel neporušeného a stále dokonalého životního souputníka člověka. Jakmile jsem nalil určené množství osvěžujícího a sílu přinášející nápoje, překvapil malinkatým obsahem. Jeho množství vtipně kdysi odtajnil moravský humorista Zdeněk Galuška v jedné ze svých povídek o strýci pijanovi. Toho přistihla jeho žena u šenku ve chvíli, kdy si objednával šestnáctku slivovičky. Ve svém spravedlivém hněvu muže, neznalá věcí hospodských, napomínala, zdali by mu nestačila osminka! Tak i mne v dobrém překvapilo malé množství oblíbeného moku připraveného k požití. Byli ti naši stařečci chytrolíni! K rannímu osvěžení těla i ducha, k nabytí síly jim mnohdy stačila jen tato jedna jediná malá sklenička.
Dokončil jsem očistu sklenic a obdivoval jejich dokonalé tvary. Přede mnou zářily novotou a čistotou malé demižónky, karafy, pyramidky, sklenice na limonády i pálenku, starodávné štamprlky různých tvarů. Jejich kráse a užitečnosti vůbec nic neubrala desetiletí nedůstojného uložení. Vzpomněl jsem si na generace zručných sklářů, staletí je vyrábějících v přemnoha sklárnách nejen v nedalekých Dubňanech, Kyjově, Květné, Karolince, Staré Huti u Koryčan nebo v Rosicích, ale také po celých Čechách i Moravě, z nichž většina bohužel již zanikla! S nimi zmizela i krása a jedinečná zručnost našich sklářů, kteří v dřevěném svaláku u rozpálené sklářské pece foukáním píšťalami vytvářeli neopakovatelné skleněné tvary! Dnes do bývalé sklářské velmoci vozíme sklo z celého světa a v naší krajině zůstaly jen opuštěné komíny a chátrající torza hutí. Smutné zjištění a neblahá skutečnost!!!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Nostalgie po starých časech sklářství na Moravě a v Čechách je pochopitelná. Ovšem vedle toho je taky možné uvést, i když samozřejmě jde o jiný druh produkce, že např. ve sklárnách Vetropack Moravia Glass, a.s. v Kyjově – jde tam o sériovou a často snad i hromadnou výrobu skla, pracuje na 3000 lidí a produkují 1,4 mil. tun lahví a sklenic rozličných tvarů a velikostí ročně pro domácí i zahraniční trh. Kolik mohlo fungovat sklářů v dobách, které popisuje fejetonista, a jaké množství skleněných výrobků tehdy prodávali? Nemám tyto informace a tak si netroufán odhadovat ani srovnávat.
Jen na okraj ke Kyjovu: městská teplárna využívá také odpadní teplo ze sklářských pecí.
https://hodoninsky.denik.cz/zpravy_region/kyjov-plyn-teplo-teplarny-zmen-avytapeni-modernizace-odpadni-teplo.html?
Počátky sklářství v Kyjově je možno spojovat s vývojem sklářství na buchlovském panství, přesněji ve Starých Hutích. Sklářskou huť zde založil již v prvním desetiletí 17. století tehdejší majitel panství Jiří Zikmund ze Zástřizl (1582-1614). V roce 1814 si sklárnu od buchlovských pánů pronajímá Izák Reich z Buchlovic a v roce 1818 činí totéž s hutí v Koryčanech. Ta fungovala až do roku 1907. Syn Izáka Reicha Samuel postavil v letech 1858-1860 vlastní sklárnu u hnědouhelných dolů v Kelčanech. Neměla však dlouhého trvání – krátce po zahájení provozu zničil celou sklárnu požár. Současně s kelčanskou hutí vyrostla další Reichova huť mezi Kostelcem a Kyjovem. Protože však práci v huti ztěžovaly nepříznivé povětrnostní podmínky, byla výroba roku 1876 zastavena.
Stavba sklárny
Samuel Reich však 18. října 1882 podal žádost o povolení ke stavbě a zřízení nové sklárny na orných parcelách “Odměrky” v Kyjově. Stavba byla povolena a v místech, kde stojí dnešní závod, vyrostl první provoz – tabulárna. Výroba v ní byla zahájena 28. září 1883 a vyráběly se zde okenní tabule. V následujících letech se sklárna rozšiřovala: roku 1884 o pec na výrobu dutého skla, roku 1889 o další pec na duté sklo, roku 1893 o první vanovou pec na duté sklo, u které se pracovalo na směny, roku 1901 o vanovou pec na tabulové sklo (rovněž pracující na směny). Na začátku 20. století pracovalo v závodě již na tisíc zaměstnanců.
Sortiment v 90. letech 19. století
Zpočátku se v nové sklárně vyrábělo jen tabulové sklo, roku 1886 byla výroba rozšířena i na láhve a jiné obalové sklo. V devadesátých letech 19. století opouštěly kyjovskou sklárnu i výrobky z barevného skla, tažené skleněné trubky a velké kusy, jako např. mlýnské válce, balóny a demižóny o objemu až 100 l. Vše, od nejmenších lahviček až po největší kusy, se foukalo ručně pomocí sklářských píšťal a forem, které byly zpočátku dřevěné, nebo ze silnějšího plechu, později mosazné a konečně litinové.
Kromě skláren v Kyjově patřila firmě Reich a spol. celá řada dalších sklářských hutí a skladů.
1. světová válka
První světová válka provoz v kyjovské sklárně citelně narušila. Pracovaly pouze dvě ze čtyř pecí, vyrábělo se tabulové a duté sklo. Ve druhé polovině roku 1918 byla výroba skla pro nedostatek materiálu zastavena úplně. Znovu se začalo pracovat v lednu 1919. Od 1.1.1919 změnila sklárna svého majitele. Firma Samuel Reich a spol. prodala huť akciové společnosti “První česká sklárna v Kyjově na Moravě”. Hlavním podílníkem nové společnosti se stala Moravsko-slezská banka.
Konec výroby tabulového skla
Ve 20. a 30. letech dochází k některým významným změnám ve výrobě. V roce 1928 je definitivně zastavena výroba tabulového skla, protože ruční výroba tohoto sortimentu se již nevyplácela. O pět let později, v roce 1933, je uveden do provozu první poloautomat zn. “Kiko”.
Krize, sortiment ve 30. letech
Hospodářská krize v letech 1929-1933 se nevyhnula ani kyjovské sklárně. V lednu 1932 byla výroba omezena na 50 %, od 15.12.1932 do 15.3.1933 se ve sklárně nepracovalo vůbec. I přes potíže na konci dvacátých a začátku 30. let vyrábí sklárna velké množství rozmanitých druhů skla: různé typy likérových lahví, lékovky, limonádové sklenice, zavařovací sklenice, oplétané demižóny, balóny, drobné sklo (např. výletní sklenice a odlivky), poklopy na sýry, akumulátorové nádoby, stavební sklo atd. Kromě sériové výroby se vyskytly i speciální zakázky.
2. světová válka
Ani během 2. světové války nepřestala sklárna pracovat, dokonce byla zařazena do kategorie podniků důležitých pro zásobování obyvatelstva. S ohledem na důležitost, jakou okupanti sklárně přisuzovali, věnovaly se i dost vysoké finanční částky na technický i stavební rozvoj. V roce 1941 zahájil provoz první automat. Byl jím v Plzni vyrobený stroj ŠKODA AMCO – B1. Díky tomuto rozvoji patřila kyjovská sklárna po osvobození v roce 1945 mezi technicky nejlépe vybavené sklárny v republice.
Znárodnění
Na základě dekretu prezidenta republiky ze dne 24.10.1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků přešel dnem 1.1.1946 majetek První české sklárny a.s. se sídlem v Kyjově na Moravě na nově zřízený národní podnik Sklárny Moravia. Ten vedle základního závodu v Kyjově přebírá pod svou správu i pobočné závody v Dubňanech, Rosicích a Květné.
Ochranná známka
9.4.1947 je zapsána do rejstříku ochranných známek. Se značkou Skláren Moravia, n.p., se pak setkáváme na výrobcích nejen kyjovské sklárny, ale také na výrobcích pobočných závodů.
Jen bych dodal, že většina automatů na sklo byla po 2 světové přivezena z USA. Šlo o stroje “z druhé ruky”, které byly v Kyjově “zgenerálkovány” a tyto stroje pak byly pravidelně při výhasu vany opět “zgenerálkovány” a vylepšovány, a tak to pokračovalo až do převzetí sklárny Vetropackem po 89.
Můj děda z matčinné strany začal pracovat jako tavič skla ještě ve Starých Hutích a následně jako tavič pokračoval i v Kyjově, kam se s rodinou přestěhoval, když mu tam majitel sklárny v Kyjově pan Reich nabídl práci i s bydlením. V “huti” pracoval cca 40 let a byl za to i vyznamenám ministrem průmyslu. Tož tak….
Dovolím si připomenout Moravské sklárny Květná u Uherského Brodu, které postavil v roce 1794 kníže Lichtenstein. V roce 1848 se stala majitelem hutě firma Josef Zahn Co. a vedoucím byl jmenován Emanuel Zahn. (vybudoval další sklářskou pec a zavedl výrobu jemného křišťálového skla zdobeného broušením, hranováním a rytím). Ve sklárně se udržela výroba i v průběhu 2. světové války.
…
http://www.rukovetprosberatele.cz/cs/397-moravsk%C3%A9-skl%C3%A1rny-np-kv%C4%9Btn%C3%A1-u-uhersk%C3%A9ho-brodu
Výroba byla krátve zastavena v roce 2002 – to se po několika měsících našel nový majitel. Ještě téhož roku byl závod opětovně otevřen pod názvem Moravské sklárny Květná, s.r.o.
V březnu 2004 se majoritním vlastníkem se stala česká investiční společnost Synex CZ a.s., která ponechala sklárnám její tradiční jméno.
…
http://www.adamgallery.cz/moravske-sklarny-kvetna
Mezi lety 2011 – 2018 patřila sklárna do společnosti Crystalite Bohemia (v roce 2009 ji založil podnikatel Lubor Cerva), který koupil a znovu uvedl do provozu sklárnu s automatickou výrobou skla ve Světlé nad Sázavou. V roce 2011 kupuje i sklárnu v Květné.
Nyní provozuje sklárny Květná společnosti firma “Květná 1794 s.r.o”, s jediným jednatelem Luborem Cervou, Bubeneč, 160 00 Praha 6.
Aktuální odkaz na Sklárny Květná 1794:
https://kvetna1794.cz/
A tak se po několika peripetiích moravské sklárny v Květné dostaly z majetku Lichtenštejnů do vlastnictví Čechů. Z lichtenštejnského bylo nějaký čas sklo moravské a teď máme u nás na Moravě pro změnu to slavné české…, co se prý tak dobře prodává – zde ovšem rovnou s logem Bohemia, zde žádnou marketinkově “oprášenou” Czechii netřeba. To je život, kapitál holt nezná hranic, to kdesi kdysi napsal už nějaký Karl Marx a dnes je to jedna z hlavních zásad Evropské unie.
A také si lze povšimnout, že zatímco ve Švýcarsku sídlící nadnárodní skupina Vetropack ponechala v klidu v označení skláren v Kyjově slůvko “Moravia”, tak pro v Praze sídlícího majitele Lubora Cervu je ponechání slůvka “Moravské” v označení skláren Květná marketinkově krajně nevhodné. Raději vyhlašuje, že v Moravii se už od dob Lichtenštejnů (roku 1794) brousí to slavné sklo “Bohemia”. Není nad aktuální a špičkový marketing.
Kdysi jsem nechal potisknout sadu sportovního oblečení pro závodní team mého bráchy s nápisem Racing Team-Kyjov-Moravia a brácha mě potom vyčetl, že jsem jeho team pojmenoval po Kyjovských sklárnách…..tož tak….😎