V kontextu současného napětí na domácí politické scéně mne napadá výrok, který kdysi s nadsázkou sobě vlastní pronesl Jan Werich, skvělý herec a komik: „Každý starý blbec byl jednou mladý blbec!“. Z jeho názoru na mne dýchá svatá pravda, síla životních zkušeností, chcete-li též vlastních kotrmelců! Když z povzdálí sleduji vzrůstající nevraživost občanskou, velmi si přeji uklidnění a srovnání se všech aktérů na nové pomyslné startovní čáře se stejnými pravidly pro budoucí tahy na šachovnici.
Sám se mohu považovat za starého, pro někoho rozumbradu, pro jiného možná blbce, přesto se nechci nechat vtáhnout do názorových třenic, jimž občané stranící jedné či druhé straně přikládají až velký důraz a již nyní je děsí důsledky v nedohledné budoucnosti. Není však nemožné, aby se člověk s určitou mírou nadsázky, nestranně se tahanic neúčastnil, přestože ví, že politika je sférou, v níž je přítomno neustálé větší či menší napětí mezi vládnoucí a emancipační rovinou. Oba protipóly se řídí názorem Wiliama Shakespeara: „Práce, která těší, je lehčí!“ Oboustranné napadání těší všechny a nezbytná smysluplná práce pro blaho země a lidu jde do ústraní, lidově a slušně řečeno k šípku…
Přitom další zkušený a uznávaný světový velikán a myslitel Albert Einstein jasně konstatoval: „Jen dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská blbost.“ K tomu britský matematik, filosof, logik, sociální kritik a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1950 Bertrand Russel poznamenal: „Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybností!“ Z našeho sněmovního prostoru se vytratily gentlemanství, uctivost, pochopení, vstřícnost, kolegialita, slušnost, ba i úsměv. Politici odhodili salónní rukavičky, nasadili těžké boxerské rukavice a mezi sebou vyznačili zřejmou a nepřekročitelnou hranici! Každý tuší, že nadlouho… Byť premiér uvedl, že nechce čas úvodního hájení, prospěšné a kolegiální by bylo pravidlo 100 dnů klidu pro nástup a první kroky nové vládnoucí garnitury ctít! Zatím však obě strany sporu, každá se svým máslem na hlavě, zapálily pomyslnou hranici sváru a přilévají do ní olej nenávisti a výpadů. Věří, že vznícení nepřeroste v požár!
Někde se stala chyba! Naše země byla ozdobou Evropy, v některých případech i světa! Před 35 lety jsme zvonili klíči proti nomenklaturním kádrům. Dnes, na dva nesmiřitelné tábory rozdělené občanstvo, podporuje v nejvyšších státních funkcích stejné zástupce. Za 45 let od války jsme dokázali mnohé v oblasti budování, průmyslu, vědy, výzkumu, sportu a kultury, životní úrovně. Co nám z toho zůstalo po dalších 35 letech? Ti, kteří byli našimi vzory, k nimž jsme vzhlíželi, nás oškubali a bohatství naší země přetvořili pro své zištné cíle! Co nám zůstalo? Hrdá a krásná země, Česko, jež se zmítá v dalších křečích nezdaru, sevřena nenávistí, záští a nekorektností. A kolem zmatečná Evropa i svět…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář