Dětem právě končí další školní rok a je až k nevíře, jak ten jejich čas letí. Nedávno nastoupily do vyššího ročníku a sotva bys okem mrknul, už tu třídu opouští a míří na schodišti vzdělání opět o stupínek výš! Sám jsem před více než půlstoletím procházel po stejném schodišti a stál zhruba v polovině možného poznání. V roce 1975 jsem úspěšně složil zkoušku dospělosti a otevřel si bránu k dalšímu vzdělání. I proto přišel čas připomenout si s řadou dalších spolužáků tehdejší IV. C výročí dne, kdy jsme opustili prostředí moderní střední školy – se zkratkou SVVŠ.
Sešli jsme se v příjemném prostředí soukromého sklípku jednoho ze spolužáků pod Starým hradem v městečku Bzenec a nejsilnější moment přišel v okamžiku, kdy jsme si pouštěli padesát let starý zvukový záznam posledního zvonění, rámovaný melodií melancholické balady Yesterday skupiny The Beatles z alba Help! Historický záznam končil – po poděkování a rozloučení s třídním profesorem – vzkazem pro naše následovníky: „Vám, milí študentky a študentíčci, vám chceme dneska něco říci. Všechno dobré odkázati a před lecčíms varovati… Všechny, zvláště profesory, v dobré péči mějte a příštím kolegům ve stavu zachovalém předejte. Opatrujte šváby, myši, jen ať se jim populace zvýší. Nemazlete je však více, aby třeba při matice, nezmyslel si myšák smělý, vyšlápnout si před tabuli. I., II., III. C pak vzkazujeme, dodržujte tradici, nesmažte nezkazit pověst vysedáváním na Špici!
Odpradávna básník tvrdí, že se v máji láska rodí. Vy však mějte na zřeteli, kdy je průnik množin celý. Gramatika nemoc zlá, často se nám o ní zdá. Při diktátě nejčastěji, kdy se člověk potí celý. Logaritmy velice, potřebují opice. Ale člověk, chytrá hlava, svěřuje se bez obavy výpočetní technice. Kopec, hora, vrchovina, všechno jedna volovina. V zeměpise o to víc, každý plachtí jako nic! Ve fyzice příklady, spoustu hrůzy nahání. Nemyslete, že se vzdáme, až do konce vytrváme! Co je mol, co kilomol? Poví vám snad jen knihomol. V dějepise u tabule, na Žižku si vzpomeň směle. Jak on válčil s křižáky, tak válčete s prófáky. Dnes IV. C se s vámi loučí, dny lásky studia v Kyjově nám končí. My denně v hospůdce u Kotka seděli a na dno sklenice hleděli. O to víc vězte: študentská mysl je divoká, avšak študácká duše široká! Oč študák méně peněz má, tím více dívek objímá! To na paměti mějte a slavnou tradici udržujte! Študente, nezoufej! Zachovej klid! Ozve se zvonění, pohodu budeš mít!!!“
Moji dávní spolužáci a naše hlučná společnost, překvapeni nadčasovou kvalitou nahrávky, se pohroužili do ticha. V tom čase rozjímání necinkla ani jedna sklenička, nezazněl smích! Jen ticho! Ticho a oči zalité slzami lítosti nad nevratným letem životů, nad dávnou ztrátou mládí, elánu, zálib i bezstarostných časů, nad odchodem některých z nás na věčnost… Myslí zněla píseň Yesterday…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář