FEJETON: Záhadný tolar Tři Bratři

Jednoho pozdního odpoledne se ze zahrady přiřítili moji vnoučci a nejmladší z nich držel v ruce starou minci. „Dědo, podívej, co sem našel v zemi!“ V dlani držel zahnědlý peníz, který po vyčištění ukázal, že je z roku 1934. „Ty jo! Je devadesát roků starý, to je skoro jako má naše prababička!“, jásal šťastný nálezce a ostatní vnoučci s ním. „Miláčci, pojďte, něco vám ukážu!“, vedl jsem děti do své pracovny.  

Z hloubi skříně jsem vytáhl malou krabičku a otevřenou ji položil před zvídavé potomky. „V předávné době svého dětství jsem darem obdržel velkou minci z roku 1599“, začínám vyprávění a dětem ukazuji v hromádce největší minci. „Později jsem zjistil, že se jedná o stříbrný saský tolar Tři bratři, ražený v Drážďanech, s nápisem Christian – Iohan – GEORG ET aVgVstVs. Vidíte, tady je to napsané latinsky. Je to vzácnost a můj a nakonec i váš poklad a velká rarita.“

Děti si prohlíží minci a žasnou nad jejím stářím: „Dědo, vždyť ta mince má 426 roků!“ a já v duchu vzpomínám. Čas od času hromádku svých mincí, z nichž nejstarší jsou nejen z roku 1800, ale řada dalších je z 19. století, prohlížím. Právě stříbrný tolar mou pozornost vždy poutal nejvíce. Nejen svou velikostí, ale tím, že tento sbírkový kus je pro mne opředen záhadou…

Před desetiletími jsem při podobném prohlížení zjistil, že vlastně nemusí jít o minci. Na jejím bočním obvodu jsem nalezl souvislou rýhu, napovídající, že předmět možná uvnitř skrývá schránku, uzavřenou sešroubováním obou stran! Tehdy se mně s trochou zarputilosti podařilo šroubení uvolnit…

Vzal jsem si minci od dětí, pootočil stranami a k jejich údivu jsem držel dvě samostatné strany tolaru a dětem ukázal jeho vnitřní obsah, sestávající z třinácti kolorovaných slídových terčíků. „Jé, teda dědo! Ty jsi kouzelník! Jaks  to dokázal“, prohlíží dvě části mince nejstarší Bertík. „Je tam malý závit. Asi se spíše než o minci jedná o nějaký pamětní poutní medailon, jehož základ tvoří saský tolar“, povídám.  „Podívejte, tato první ze dvou postav umístěných na vnitřních stranách schránky, modlící se muž se svatozáří, sepjatýma rukama s klíči od nebeské brány u pasu je jistě sv. Petr.  A tady tento muž v červeném oděvu se svatozáří kolem hlavy s výrazným gestem rukou je vyobrazením Ježíše Krista.“ Dětem popisuji volné terčíky, které znázorňují postavu trýzněného člověka v rudém rouchu s trnovou korunou na hlavě. Nejspíš jde o křížovou cestu Ježíše Krista, jíž si právě v tomto předvelikonočním týdnu připomínáme. Vnoučkům ukazuji scénu poslední večeře, zrady Jidášovy, soud Pilátův, Petra zapírajícího Krista, Ježíšovo bičování, trním korunování i ukřižování a uložení Spasitele do hrobu.

A tak nám stříbrná mince před Velkým pátkem připomněla novozákonní příběh našeho spasení a zázrak vzkříšení Ježíše Krista, jenž neváhal za naše vykoupení položit svůj vlastní život.

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.