Jako zvídavý kluk jsem kdysi v nevelkém domácím skladišti objevil tatínkův starý, černý, dřevěný vojenský kufr. Klíč byl stále na svém místě, a tak jím stačilo otočit a plná pokladnice z dob otcových dávných počátků dospělosti a časů středoškolského studia se mně tehdy objevila před očima. Nestačil jsem otcovy dávné relikvie prohlížet a mnohokrát jsem se k nim vracel…
Podle jména a adresy na vnitřní straně víka bylo nejzajímavější zjištění, že uvedený kufr zdědil můj tatínek po svém stařečkovi, který v roce 1914 narukoval do v té době se rozhořívající Velké války. Jeho syn a otcův strýc na tu krutou dobu zanechal ve svých písemných pamětech následující odkaz: „V červenci 1914 začala hrozná světová válka a tatínek musel mezi prvními narukovat! Bylo nám smutno a těžko, když všechna práce zůstala na mamince se dvěma dětmi. Ještě, že byli doma stařečci, kteří velmi pomáhali. Tatínek byl nejprve poslán na ruskou frontu v Haliči, do Krakova. Potom sloužil na italské frontě. Protože byl obratný a poctivý, byl vybrán do zdravotní skupiny a stal se pravou rukou lékaře, od něhož dostal za dobré služby pochvalný dopis.“
Můj praděda na italské frontě, když jako zdravotníci procházeli granáty rozbitými vesnicemi a nahlíželi do jednotlivých stavení, nejsou-li tam ranění, kteří by potřebovali ošetřit, našel v jednom zničeném domku viset na stěně krásný, nevelký obrázek Panny Marie Bolestné v tepaném kovovém rámečku. Strýc v pamětech uvedl: „Stařeček říkal: Jakoby se na mě P. Maria smutně dívala a říkala: Vezmi si Mě! Tatínek obrázek Matky Boží vzal, válku přežil a šťastně ho donesl domů. V jejich světnici visel na čelním místě na stěně vedle kříže, kropenky se svěcenou vodou a dalších svatých obrazů. My, děti, jsme se pod ním často hrávaly a s rodiči modlívaly.“ Dle otce stařeček o obrázku, po němž v rodině zůstala jen stará fotografie, říkával: „Ta Panna Maria mně zachránila ve válce a chrání nás doposud.“
Stařečkův starý vojenský kufr měl jistě pro mého tatínka velký význam. Doslova dědictví otců! Zachoval jej a léty naplnil upomínkami na svá studentská léta v podobě nejrůznějších školních propriet a potřeb. Nechybělo dřevené pravítko, staré násadkové pero s výměnnými špičkami v plechové krabičce, drobný, dávno vyschlý kalamář, starobylé kružítko, loubkové pouzdro s desítkami drobností i sadou mincí z padesátých let. Zajímavá byla sada starých map předválečného Československa, mapy Evropy z II. světové války i jeho tužkou kreslené skice, věci, které jsem dlouze opakovaně prohlížel.
Když se ke mně starý vojenský kufr po desetiletích zase dostal, byl prázdný a v rozpadajícím se stavu! S láskou i se vzpomínkou na své předky jsem jej zpevnil a opravil, vyrobil vnitřní poličku, dal mu nový kabát a vlastně tím i život. Nyní schraňuje opět otcovy i moje osobní, velmi vzácné pamětihodnosti…
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář