Slezané prosazují svou národnost, mají blízko k Moravanům

Pochod za autonomii Slezska

V Polsku právě probíhá sčítání lidu. Po deseti letech se vedle otázek na bydlení či zaměstnání opět objevila i kolonka, která se ptá na národnost. Vedle převažující polské národnosti si naposledy zapsalo tu slezskou přes osm set tisíc lidí, letos to může být milion. Situace je přitom podobná jako na Moravě, kde sílí samostatná moravská identita.

Dějiny Slezska jsou velmi pestré, stejně jako kulturní profil jeho obyvatel. Po dlouhá staletí převažovali lidé specifické německé řeči, sami ji označovali za slezštinu (Schläsisch/Schläsch). Slovanská většina je až dílem 20. století, “věku extrémů”, jak toto období výstižně charakterizoval britský historik Eric Hobsbawn.

Extrémní bylo především poválečné vyhnání milionů původních obyvatel německé řeči ze Slezska, ať už toho, které bylo připojeno k Polsku výměnou za východní území obětované Sovětskému svazu, či té menší části, kterou zdědilo Československo po zlikvidovaném Rakousku-Uhersku. Nahradili je etnicky vyhovující novousedlíci z různých koutů Polska a Moravy, ale také Slovenska či Řecka.

Samotné historické Slezsko netvoří jednotné území. Kromě výše zmíněného rozdělení mezi současné Polsko a Českou republiku malá část setrvává v Německu. Ani aktuální teritoriální rozdělení uvnitř jednotlivých států nezakotvuje jednotu území. V Polsku je území Slezska rozděleno mezi vojvodství slezské, dolnoslezské, opolské i lubušské. Převážnou část slezského území v České republice zahrnuje Moravskoslezský kraj, téměř zcela slezský okres Jeseník se nachází v Olomouckém kraji.

Přes tuto roztříštěnost a diskontinuitu je zajímavé pozorovat vzestup specifického slezanství, ke kterému došlo zejména po roce 1989, a to především v takzvaném horním Slezsku (samotné Slezsko se totiž tradičně dělí na horní, zahrnující jihovýchodní část, a dolní, představující severozápadní část). Epicentrem této staronové identity jsou Katovice, centrum více než dvoumilionové aglomerace.

První mapa celého Slezska (Martin Helwig, 1561)

Historie, jazyk, mentalita

V čem spočívá současné slezanství, ke kterému se hlásí tolik lidí? Odpověď není jednoznačná. Část lidí staví na západoslovanské slezštině, která je na jedné straně blízká polštině, na straně druhé lze najít podobnosti s dialekty na moravskoslezském pomezí či na Slovensku. Nesmazatelně se v ní otiskla také slezská němčina. K této slezštině (ślůnsko godka/ślōnskŏ gŏdka) se hlásí přibližně půl milionu lidí. Polsko ani Česká republika ji neuznávají jako samostatný jazyk, byť povolili její zapisování při sčítání lidu.

Lidé věrní hlubokým tradicím nacházejí oporu zejména v historii, ať už vzdálenější nebo bližší. Odkaz zemských dějin Slezska je pro ně natolik důležitý, že jej považují za klíčovou hodnotu i v současném světě, který mnohdy na osvědčené nedbá. Rozbití této tradiční země a vyhnání drtivé části jejího původního obyvatelstva pro ně neznamená definitní konec dlouhodobé kontinuity, kterou vnímají v širokých a hlubokých souvislostech kulturních i přírodních. Jejich identita se napájí z odkazu slezských knížectví, stejně jako ze životodárné tepny slezské země, řeky Odry a jejích přítoků. Svatá Hedvika Slezská, zemská patronka, je chrání před mocipány v Praze i Varšavě.

Nemalá skupina na to jde ještě z jiné perspektivy. Jejich slezanství je pro ně vyjádřením jinakosti oproti ostatnímu Polsku či zbytku České republiky. Žijí jinak, myslí jinak. Katovice nejsou Krakov a už vůbec ne Varšava. Opava či Ostrava nejsou Brno a už vůbec ne Praha. Mají “kratke zobaky”, mluví “po naszymu”, jsou to potomci baníků, seveřani, gorali… A hlavně jsou tvrdší a upřímnější než Moraváci a Poláci.

Nejde přitom o tom, že by museli pocházet přímo ze Slezska v jeho dávných hranicích. Nová slezská identita překračuje stará rozmezí a usazuje se výrazně zejména v širší hornoslezské metropolitní oblasti, která přesahuje do Malopolska i historického severu Moravy. Patrná je přitom souvislost s transformací tohoto uhelného regionu, stejně jako celého silně průmyslového slezského území. S hledáním nových životních cest přichází i formování nové identity.

Slezské hnutí je v Evropě vidět

Slezanství ovšem nekončí jen zápisem národnosti do sčítacích archů jednou za deset let. Jako každá identita přirozeně přerůstá ve společenské hnutí se svými požadavky a vizemi. Napomáhá tomu ostatně okázalá ignorance ze strany polského i českého státu. Podle současné veřejné moci je slezanství jakousi regionální identitou, ale rozhodně ničím jiným. Slezané jsou samozřejmě nedělitelnou součástí polského nebo českého národa. Jen to zapisování národnosti při sčítání lidu se v současné Evropě těžko zakazuje…

Přečtěte si  Ombudsman Křeček odebral agendy Šimůnkové. Vrchol šikany, reagovala. Zvažuje žalobu

Vzápětí po roce přelomových událostí 1989 se v polské části Slezska zformovalo Hnutí za samosprávu Slezska (Ruch Autonomii Śląska, slezsky Ruch Autōnōmije Ślōnska; RAŚ). Usiluje o autonomní postavení Slezska v rámci sjednocující se Evropy a řádnou decentralizaci Polska. Odvolává se přitom mimo jiné na autonomní status, který byl přiznán části horního Slezska v rámci meziválečné polské republiky.

RAŚ je úspěšný především ve Slezském vojvodství, kde má nejsilnější voličskou základnu zejména díky silné přítomnosti slezské identity. Současným předsedou je kunsthistorik Jerzy Gorzelik. Nejvýraznější aktivitou hnutí jsou každoroční pochody za autonomii Slezska v Katovicích, kterých se od roku 2007 účastní tisíce lidí. Ještě před vstupem Polska do Evropské unie se hnutí stalo součástí Evropské svobodné aliance (European Free Aliance, EFA), která na půdě Evropského parlamentu zastupuje regionalistická hnutí, včetně toho slezského. Tato evropská strana staví zejména na právu na sebeurčení a na myšlence Evropy regionů.

Viditelnou postavou slezského hnutí mimo RAŚ je například politolog a evropský poslanec Łukasz Kohut, člen politické strany Wiosna (Jaro). V Evropském parlamentu nedávno pronesl řeč ve slezštině, ve které poukázal na neuznání slezské národnosti a jazyka ze strany polského státu. Předsedající vzápětí oznámil, že nelze poskytnout překlad do angličtiny (shodou okolností to byl europoslanec z České republiky Marcel Kojala). Spolu se známým slezským spisovatelem Szczepanem Twardochem se objevil také v překvapivě příznivé reportáži České televize o slezské národnosti.

Vystoupení Łukasze Kohuta ve slezštině v Evropském parlamentu

Nutno podotknout, že Slezané mají přirozeného spojence na severu území Polska. Také Kašubové prosazují svou národnost a samostatný jazyk (kaszëbsczi jãzëk). Před deseti lety se ke kašubské národnosti a jazyku přihlásilo přes 200 tisíc lidí. Na rozdíl od slezštiny ale polský stát uznává kašubštinu jako (jediný) oficiální regionální jazyk. V roce 2011 vznikla Kašubská jednota, která hájí zájmy Kašubů v Polsku a Evropě. Stejně jako RAŚ je součástí Evropské svobodné aliance.

Slezsko a Morava: silná středoevropská podobnost

Dalšího přirozeného partnera mohou Slezané najít jižním směrem. Také na Moravě sílí svébytná moravská identita, která čerpá z různých zdrojů, od historie, přes etnicitu až po mentalitu. Morava sice není rozparcelována do několika států, o to větší však je roztříštěnost jejího území v rámci současné České republiky. Tato tradiční země, jmenovaná i v Ústavě, je rozdělena do sedmi krajů, z nichž tři zasahují také území Čech. V případě Jihočeského kraje (Dačicko) je přináležitost k Moravě dokonce zcela popírána, Pardubický kraj (Svitavsko) a Kraj Vysočina (přibližně polovina území včetně krajského města Jihlavy) mají alespoň moravskou orlici ve svém znaku.

Morava a moravanství sice neprošlo takovými tragickými zvraty jako v případě slezanství, jejich etablování však provázejí podobné těžkosti. Český stát neuznává ani moravskou národnost a jazyk, byť povoluje jejich zápis při sčítání lidu. Před deseti lety tak učinilo v případě národnosti přes 600 tisíc lidí, u jazyka to bylo přes sto tisíc lidí. Vzhledem k masivní informační kampani před letošním sčítání se dá očekávat zvýšení těchto počtů.

Územní spojnici mezi moravskou a slezskou identitou představuje moravskoslezské pomezí, které je částečně vyjádřeno širší ostravskou aglomerací či Moravskoslezským krajem. V důsledku dynamického vývoje moderní doby byla do značné míry narušena historická hranice Moravy a Slezska. Není proto divu, že se obyvatelé tohoto transformujícího se “kraje razoviteho” nedokážou jednoznačně identifikovat s Moravou, ale ani s historickým Slezskem, a že vznikla specifická identita “Moravskoslezska”, “severní Moravy” či “Ostravska”. Bude zajímavé sledovat, jakým směrem se tato identita vyvine.

Stejně jako v případě slezského hnutí v Polsku, také moravskému hnutí v Československu a České republice napomohly převratné změny roku 1989. Demokratické poměry daly prostor pro vzkvétání slezské i moravské svébytnosti, byť po malých krůčcích. Moravanství a slezanství zkrátka spojuje podobný středoevropský osud. Také vize obou hnutí jdou stejným směrem. Na úrovni Evropské unie je k sobě pojí spolupráce dvou středoevropských členů Evropské svobodné aliance. V Polsku je to RAŚ, v České republice pak Moravské zemské hnutí.

Autor: pjk, foto: Ruch Autonomii Śląska, Wikimedia Commons

Doporučujeme

7 Comments

  1. Ačkoliv Slezsko i Morava mají v likvidaci a neuznání mnoho společného přesto lze najít zásadní rozdíly . Při vzniku ” velkého polska ” byla Slezsku přislíbena ze strany Polska rozsáhlá autonomie. Polsko tento slib nikdy dodrželo a Slezské hnutí se zcela logicky na tento slib odvolává a žádá v demokratickém státě o jeho naplnění . Některé pol strany zastoupené v Sejmu s uznáním autonomie Slezsku souhlasí .Ve Slezsku se proto pořádají pochody nikoliv za Slezsko , ale za autonomii s odkazem na slíbené. Slezské hnutí se taky může opírat o slezský jazyk . Likvidace samosprávné Moravy po roce 1918 probíhala ze strany Čechoslovakizmu jinak ( Morava nebyla rozparcelována mezi cizí státy ) a na odlišném jazyku stavět u nás moravskou identitu taky nejde . V čem je podstatný rozdíl tak to je radikálnost se kterou slezské hnutí vystupuje/požaduje a to nejenom ve Slezku. Nevyřčenou otázkou ovšem je zda by Horní Slezsko nepožadovalo sjednocení jak je občas naznačováno , což je pro všechny strany nepřijatelné.

    5
    2
    • Nesúhlasim s tým, že na jazyku nende stavět moravskú identitu. To rozhodně de. Samotná moravščina nemá sice zatím uznanú jednotnú podobu, ale všecky nářeči majú řadu podobných znaku a slov. Jazyk má taky stejnak blízko k češčině aj slovenščině.

        • Ó nikoliv. Existuje několik různých definic národa, například
          Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rod
          Uvedl bych Dělení států podle národnostního složení z občanské nauky zde:
          https://obcanska-nauka.studentske.eu/2009/03/deleni-statu-podle-narodnostniho.html
          1. národní státy
          • státy, kde převládají občané jedné národnosti, nemají téměř žádné národnostní menšiny ( př. Portugalsko, Dánsko )
          2. státy s národnostními menšinami
          • převládá jeden národ, ale příslušníci jiného národa tvoří odlišnou menšinu, která se podílí na utváření charakteristických rysů ve státě ( př. Slovensko )
          3. státy dvou nebo více národů
          • příslušníci žádného národa nemají výraznou převahu nebo snahu prosadit se jako hlavní a charakter života ve státě určující národ ( př. Švýcarsko, Belgie )
          4. občanské státy
          • smíšené národy, které se řídí zásadami občanské společnosti; původní národnost občanů ustupuje do pozadí ( př. USA – občané se nazývají americký národ -> označení státní příslušnosti, nikoliv jejich národnosti )
          • státní občanství je plnoprávné členství jedince v daném státním útvaru na území státu
          • občan je politickým pojmem a určuje příslušnost k určitému státu ( jedinec může být příslušníkem dvou států = dvojí občanství )
          • obyvatel je geografický pojem a označuje příslušnost jedince k určitému území
          • jako občan je každý podřízen mocenským orgánům svého státu – je povinen dodržovat zákony, platit daně atd. a zároveň využívá výhody, které mu stát poskytuje ( stát pečuje o bezpečnost, organizuje zdravotní péči, vzdělávání a sociální zabezpečení svých občanů )

  2. Dokonce jsem cetl, ze ti Moravci/Moravane co zustali po prvni svetove valve v Polsku (puvodne to bylo Prusko) Napsali Moravsko-Polsky slovnik. Polaci je take nutili aby se prihlasili k polske narodnosti.

1 Trackback / Pingback

  1. Existuje moravština? | Moravský národ

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*