V onen neklidný předvečer svátku svatého Mikuláše se zádveřím rozlehlo domovní halali. U dveří stojící soused mě zval na besedu. Potřeboval zapít smutek. Zastrčil pleskačku čerstvé slivovičky do kapsy modrákového kabátku a ta měla díru!!! Stopy skla byly na betonu jeho dvora čerstvé a stále zřetelné, stejně jako vůně rozlité tekutiny. Zasedli jsme v teple jeho dílničky a společně smutnili… […]
V den stávky ve školách objevili moji vnoučci při hře v knihovně zde odložené zajímavé staré stroje, z nichž nejstarší pamatuje určitě dobrých devět desetiletí, ne-li víc! „Co je to za stroje?“, udiveně vytahovali na stoly pamětníky mých literárních počátků. Mašinky, až na čestné výjimky dnes již nefunkční, děti zaujaly a hned se daly do hry na „kanceláře“. Nejmladší vnouček, žák první třídy, nadšen mladším mechanickým strojem, na kterém po výměně černé pásky mohl ukázat své znalosti prvních písmen a slov, se hned se zarputilostí sobě vlastní zabral do klepání do kláves a sledování tajemného mechanismu tvorby liter. Na bílém papíře jej zdravila řada vytištěných písmen beze slov. […]
Mám zvídavého nejstaršího vnuka. Student prvního ročníku osmiletého gymnázia se s nedůvěrou zahleděl na mapu naší vsi z roku 1720. „Dědo, to už dovedli kreslit a tisknout mapy? Vždyť to je tři sta roků. Já myslel, že neuměli ještě ani číst a psát! Jak to, že to tehdy už dovedli!?“, položil nevěřícně dotaz. „Ale, jdi Ty, mudrlante! Představ si, že podrobnou mapu celé Moravy zpracoval Tobě určitě dobře známý Jan Amos Komenský o celých sto let dříve a vydal ji poprvé v roce 1624!“ […]
Název neberte příliš vážně! Nemám v úmyslu psát o současné politické garnituře, v lidovém prostředí nazývané slušněji právě tímto slovem. Mám na mysli zvláštní skupinu lidí, která odjakživa k velké radosti dětí a nedospělé mládeže přijížděla do každé vsi a menšího města na posvícení. Necelý týden před místní slavností se ve vsi objevily staré náklaďáky nebo traktory s přívěsy s výrazně barevnými částmi nejrůznějších pouťových atrakcí. Komedianti! […]
Vyslechl jsem dotaz šesťáka. Ptal se učitelky dějepisu, co je to komunismus. Její odpověď byla vcelku správná a školáku srozumitelná, kdyby jej nevztáhla přímo k naší minulosti. Byť je to uváděno i v nových učebnicích pro nezletilé, komunismus u nás nebyl! Kdysi jsme žili v socialismu, který měl za cíl novou komunistickou epochu vybudovat. Matou nové učebnice děti úmyslně nebo nechtěně…? […]
V životě nás formují názory našich předků, často nejbližších lidí, moudrých, zkušených, životem poučených. Moje stařenka, která zemřela v necelých 90 letech, zažila Velkou válku a strasti s ní spojené ve svém dětství. Její dcera, moje maminka, ve stejném věku pak válku druhou! Obě prožily pokusy se socialismem a komunismem, matka mé mámy i první léta nové svobody… […]
Jižní a východní Morava je známá velkým a trvalým dodržování mnohých lidových tradic, které jinde již dávno ztratily své opodstatnění a vlastní život. Nejsou to jen nejvýraznější a nejvíce viditelné a dejme tomu i slyšitelné projevy lidové kultury, tedy pestré a ve své variabilitě obdivuhodné lidové kroje a písně, ale i drobné střípky, které mají doslova jepičí život. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. […]
V době, kdy dle Ludvíka Vaculíka „budou Češi chatrnější kostry rozleptaní a rozmazaní v Evropě“ (psáno v tristní předtuše v roce 1995!), se mně zcela náhodou dostal do rukou výuční list k řemeslu kolářskému vystavený dne 3. srpna 1902 Josefu Cápkovi. Certifikát, který vydalo „Společenstvo živností v Kyjově z dřeva a kovu pracujících“, je parafován kolkem z roku 1898 v hodnotě 30 Heller a je v mnoha směrech pozoruhodný a podnětný pro dnešní mládež i současnou politickou garnituru! […]
V těchto dnech uplynulo deset let od okamžiku, kdy zaměstnanci památníku Velké Moravy v Mikulčicích ve spolupráci s archeology z tamního vědeckého a badatelského centra rozebrali před rekonstrukcí návštěvnického pavilonu I a v krabicích do depozitářů uložili stálou archeologickou expozici, kterou celá desetiletí obdivovali návštěvníci a jíž dominovaly dva dubové čluny dlabanky… […]
V naší rodině mizely z domácí cukřenky pravidelně kostky bílého zlata. Rodiče mých vnuků se nad tím pozastavovali a svým ratolestem za oblíbené chuťové zpestření jejich jídelníčku vždy pořádně vyčinili. S touto skutečností se rozproudily ostré diskuze, zda je cukr pro děti vhodný, a jak může či nemůže ovlivnit zdraví jejich ratolestí. […]