Večer druhého svátku vánočního mne pozval k sobě na kraj postýlky nejmladší vnouček: „Dědo, dědečku, pojď za mnou! Mám pro Tebe ještě jeden dárek!“ Rád jsem chlapce následoval, zvědavý, co má za lubem. „Víš, vždycky jsi mně četl pohádku. Dnes Ti ji přečtu sám! Chceš?“ Překvapen i poctěn nečekanou nabídkou jsem rád souhlasně přikývl. Chlapec, žák druhé třídy, vytáhl svou obrázkovou knihu, nalistoval nedlouhý text nejoblíbenější pohádky a začal: „Žila, byla tři prasátka…“
Poslouchal jsem malého čtenáře, zamyslel se a jako on -vždy při mém čtení na dobrou noc – lehce klimbal. „A tak bráškové vlka společně přelstili a upevnili mezi sebou svá bratská pouta“, končil vnouček louskání textu a zavíral svou knihu. Poděkoval jsem mu za jedinečný dárek, dal pusu na pěknou noc a zticha se zamyslel. „Bože, jak krásné pouto mám se svými vnoučky!“. Pouto, které je neoddělitelně svázáno s jejich láskou, vděčností i štěstím! Chlapec vedle mne již klidně oddychoval a já si uvědomil, že různá pouta nás provází během celého života v mnoha podobách.
V dětství a školních létech vznikají pouta kamarádská. Vytváříme si je často na celý život a připomenou se nám i po mnoha letech odloučení od osoby v dětství nám velmi blízké. V období dospívání přerostou v pouta přátelská. Vytváří se mezi chlapcem a dívkou a přináší jim první poznání štěstí v podobě nově se tvořícího vztahu k cizí, ale nyní velmi blízké osobě. Nesou s sebou radost z prvních chvil citového sblížení, první lásky. Mnohdy přerostou v pouta partnerská a manželská. Klasická pouta nesvobody v nich nahrazují symboly vzájemného respektu, věrnosti, důvěry a oddanosti v podobě vzájemně si při slibu manželském vyměněných snubních prstenů.
Pouta manželská přijímáme na celý život s důležitým aspektem založení rodiny a výchovy dětí. Přitom matky mají s dětmi nezaměnitelná pouta mateřská, často v životě nejsilnější. Propojení maminky s vlastními ratolestmi je založeno na něžném spojení vzniklém mezi oběma v prvních měsících života, v nejútlejším věku a budovaná na osobní lásce a bezmezné důvěře.
Pouta manželská nepřináší jen trvalá zhodnocení pout partnerských, ale také hodnoty lidské spojené s předáváním životních zkušeností potomkům a spoluvytvářením jejich neopakovatelných chvil radostného dětství u rodičů. Tehdy vznikají pevná pouta rodinná se vztahem nejen k rodičům a prarodičům, ale také k blízkým i vzdálenějším příbuzným, k široké rodině.
„A tak jsem nejen na Štěpána vedle spícího vnoučka, ale i v prvních dnech nového roku mezi svou rodinou přemýšlel o tom, jak ještě upevnit naše pouta a co mně – nám – další rok života přinese. Na Silvestra jsem si přál ve zdraví dál žít se svými nejbližšími…“ Kéž se zdaří můj osobní vinš splnit!
Autor: František Synek Foto: archiv autora
František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.
Buďte první kdo přidá komentář