Kněz byl patnáct let farářem bez kostela a fary, nyní má v Brně na Lesné nejmodernější kostel v zemi

V rámci právě probíhajícího festivalu Meeting Brno se široké veřejnosti otevřely také dveře nově postaveného kostela blahoslavené Marie Restituty v Brně-Lesné. Organizátoři festivalu pro zájemce zajistili prohlídku kostela, který bude požehnaný 12. září brněnským biskupem Pavlem Konzbulem.

Přítomný byl i architekt stavby Marek Jan Štěpán a správce farnosti P. Pavel Hověz. Návštěvníci se tak mohli dozvědět nejen podrobnosti o stavbě samotné, ale třeba i o tom, jak se podařilo získat potřebné finanční prostředky. Stavba totiž vyšla na sto dvacet milionů korun a farnost na ni nemá v současné době žádný dluh.

Kostel chtěli na sídlišti v Lesné postavit už v roce 1968

„První snahy postavit na Lesné kostel vzešly od obyvatel nového sídliště. Tehdy zde žilo okolo patnácti tisíc lidí. Na mše svaté museli jezdit do města. Půlka Lesné patřila formálně do Králova Pole a půlka do Husovic. Pomyslnou dělicí čáru tvořila rokle,“ připomněl hned v úvodu současný správce farnosti Brno-Lesná P. Pavel Hověz. „Uvolnila se tehdy politická situace, tak jsme toho chtěli využít. Byl jsem také jedním z těch, kdo podepsali petici za postavení nového kostela. To ale trvalo velmi krátce. Poté nastoupil Husák a s ním přišla normalizace,“ vzpomíná na dobu před dvaapadesáti lety člen farní rady Josef Doležal.

K původní myšlence stavby kostela se věřící na Lesné vrátili po revoluci v roce 1989. „Zpočátku nám hodně pomohl první porevoluční starosta Jan Sochor. Byl to lidovec a zařídil, že se mohly sloužit mše svaté v sále kulturního domu. Dojížděli sem nejdříve augustiniáni poté dominikáni a dvanáct let jezuité. Do té doby se věřící lidé ze sídliště vůbec neznali, takže nikdo nemohl ani odhadnout, pro kolik lidí by měl být kostel postavený. Záhy jsme také poznali, že nám nikdo nedá žádné peníze, takže je budeme muset dát dohromady sami mezi sebou a od svých přátel,“ vrací se ve vzpomínkách o více než třicet let zpět pamětník Doležal.

Po revoluci postavili nejdříve duchovní centrum

Nakonec se proto obyvatelé sídliště rozhodli, že postaví víceúčelové zařízení Duchovní centrum P. Martina Středy a blahoslavené Marie Restituty. Stavět se začalo v roce 2000 a 2. října 2004 stavbu za devatenáct milionů korun požehnal brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Sál měl kapacitu 220 lidí a hned od počátku sem chodilo na nedělní bohoslužby okolo dvou set účastníků, takže od roku 2005 zde byla ustanovena nová farnost Brno Lesná.

V té době byl na Lesnou povolán P. Pavel Hověz. Tento rodák z Tuřan se právě vrátil po sedmiletém pobytu v Německu, kde sloužil v několika velkých městech našim krajanům, zpět do Brna. „Stal jsem se farářem bez fary a kostela. Pán Bůh se ale postaral. Mohl jsem se nastěhovat do dvoupokojového bytu pouhý kilometr od duchovního centra, který mně darovali rodiče,“ prozrazuje P. Hověz. V té době byl na dokončené stavbě ještě dluh ve výši pěti a půl milionu korun. Záhy se také ukázalo, že kapacita sálu pro všechny návštěvníky stačit nebude. Kněz proto musel každou neděli sloužit tři mše svaté, aby uspokojil potřeby věřících. Nízká betonová střecha navíc vytvářela v horkých dnech v sálu bez klimatizace saunu.

Farníci viděli, že je třeba postavit skutečný kostel. Počáteční úvahy byly takové, že by se udělala přístavba k současnému sálu, se kterým by došlo k propojení. Počítalo se nejen s vybudováním farní kanceláře, ale také s bytem pro kněze. V září roku 2009 proto papež Benedikt XVI. požehnal na brněnském letišti v Tuřanech základní kámen kostela. „Mysleli jsme si tehdy, že bude kostel za dva až tři roky postavený. To jsme se ale pořádně spletli,“ připomíná kněz, který se ale navzdory překážkám nedal od uvedeného záměru ničím odradit a šel tvrdošíjně za svým.

Stavět začali až po osmi letech příprav

Pět let se vybíral architekt s tím nejlepším zpracováním křesťanského chrámu jednadvacátého století a další tři roky potom trvalo vyřízení stavebního povolení. Pozemek farnosti město Brno pronajalo na 99 let, přičemž v současné době probíhají jednání o možnosti odkoupení.  4. září 2017 se začalo stavět podle návrhu architekta Marka Jana Štěpána. Celý průběh stavby dokonale mapuje stolní kalendář, který farnost vydala na rok 2021. Jeho součástí je složenka s účtem, na který mohou lidé dále přispívat. Kostel je sice postavený, ale ještě nemá pevný oltář, svatostánek ani ambon. To je také důvod, proč nebude moct být 12. září vysvěcen, ale pouze požehnán. P. Hověz v něm píše, že kostel se staví velmi těžce a klopotně, zvlášť když na něj nejsou připraveny desítky milionů korun. „Navíc na počátku na nás čekal dluh ve výši pěti a půl milionů korun. To nebyl zrovna dobrý začátek pro stavbu nového kostela,“ upozorňuje kněz. Přesto dnes stojíme v chrámu za sto dvacet milionů korun, který je  bez dluhů.

Farář o sobě tvrdí, že je největší žebrák v České republice

„Jak se nám to podařilo? Jednoduše! Říkám o sobě, že jsem největší žebrák v České republice. Někteří mí přátelé mě opravují, že jsem nejúspěšnější žebrák v ČR.,“ říká se smíchem P. Hověz. Podle jeho slov kostel nepostavila církev ani Vatikán, jak se někteří lidé mylně domnívají. Byli to věřící z farnosti. Konkrétní členové, kteří si svůj kostel vybojovali, sehnali na něj prostředky, potřebná povolení a nesli všechny obtíže spojené se stavbou. „Bylo k tomu zapotřebí udělat obrazně řečeno milion malých a velkých kroků, zmobilizovat mnoho lidí, kteří nám rozličným způsobem pomáhají. Podporují nás nejen finančně, ale i svou modlitbou, radou, povzbuzením nebo i fyzickou prací. Nikdo nespočítal ty tisíce hodin práce a obětí, které k tomu byly zapotřebí. Víme však, že jsou zapsány zlatým písmem v Božím srdci,“ tvrdí kněz.

Kalendáře a publikace pomohly získat peníze

On sám přišel se spoustou nápadů, jak získat potřebné peníze. Farnost například vydala deset kalendářů a spoustu dalších publikací, z jejichž výtěžku byl také kostel financován. „Měl jsem štěstí na spolupracovníky. Náš publikační tým tvoří výborný fotograf a také profesionální korektorka,“ připomíná kněz, že sám by toho moc nezmohl. První kalendář byl věnován P. Martinu Středovi a blahoslavené rodačce z brněnských Husovic Marii Restitutě Kafkové. Řeholní sestře, kterou po třináctiměsíčním věznění nacisté popravili ve Vídni, byla věnována také publikace, která původně vyšla ve Vídni a byla se souhlasem autora přeložena do češtiny. Tři kalendáře byly věnovány také našim novodobým mučedníkům, kteří trpěli a mnozí také zemřeli v nacistických a komunistických koncentrácích a vězeních.

Pro kostel nasbírali pět a půl tuny neplatných mincí

Dále farnost uspořádala sbírku neplatných mincí, kterých se podařilo sesbírat neuvěřitelných pět a půl tuny. Mimo naše zrušené mince a bankovky se jednalo o peníze států, které přešly na platbu eurem. Několik starých farníků bez dědiců na stavbu kostela odkázalo před odchodem na věčnost dokonce své byty. Velké finanční částky věnovali i bývalí političtí vězni především z řad kněží, jimž stát po revoluci vyplácel odškodné za dobu prožitou ve věznicích a neslavně proslulých PTP.

Věž nabízí pohled na Brno z ptačí perspektivy

Ve čtvrtek, kdy se díky festivalu Meeting Brno uskutečnil v novém chrámu den otevřených dveří, se zájemci mohli podívat i do věže a z blízka si prohlédnout šestnáct zvonů zvonkohry. Jejich váha se pohybuje od sedmnácti do 220 kilogramů. Největší zvon nese jméno Panny Marie a druhý největší Marie Restituty. Další připomínají Cyrila a Metoděje, svatého Václava, Vojtěcha, Prokopa, Antonína, Petra a Pavla či novodobého světce papeže Jana Pavla II. Vloni na podzim byly odlity v Brodku u Přerova a 14. prosince byly požehnány. Do věže byly ale zavěšeny až letos v květnu.

Zvonkohra nikoho na sídlišti neruší

„Velkou starostí obyvatel sídliště bylo, aby je klasické zvony nerušily. Zvolili jsme proto zvonkohru. Na seznamu je pětapadesát písní pro každé liturgické období v roce. Mnohé z nich lidé znají z kancionálu. Nechybí ale ani svatební pochod a několik známých světských skladeb. Vyhlásili  jsme tehdy, že si lidé mohou jednotlivé zvony „adoptovat“. Do měsíce byly všechny rozebrány. S tím jsem ani nepočítal,“ říká kněz.

Blahoslavená Marie Restituta měla ráda pivo

Na závěr upozorňuje, že na fasádě moderního kostela, kterou pojednal se svými studenty profesor Petr Kvíčala, jsou neobvyklé symboly. Koloběžka má připomínat zábavu, nohy pohyb, chleba jídlo, srdce lásku, kotva naději a kříž víru. Nejvíce se lidé ale podivují, že je na fasádě vyobrazen i džbánek piva. Je to narážka na patronku chrámu sestru Marii Restitutu, která nebyla nějakou svatou z jiného světa, ale milovala například i guláš a pivo. Obojí patří podle kněze mezi Boží dary.

Autor a foto: Lenka Fojtíková