FEJETON: Letní sralek čas

Mnohé překvapila polovina prázdnin! Na svém rozhraní je i léto. Čas přinášející kromě dovolených i normální, krásný života běh. Na polích a v zahradách vrcholí sběr úrody. Léto, to jsou žně se sklizní lánů obilí. Léto, to jsou i žně bramborové, kdysi brigády chmelové, sběry dozrávajícího ovoce a zeleniny. Léto, to je ostražité dohlížení vinařů na násadu hroznů ve vinicích i opakované obavy z nepřízně počasí a ohrožení úrody. Léto, to jsou děti odpočívající od školy, léto to je čas dovolených.

A propos! Dovolená! Příjemný, dlouho plánovaný oraz od běžných pracovních povinností a domácích činností. Očekáváme od ní, že přinese poznání nových krajů, nezbytnou změnu prostředí, odpoutání se od stereotypu každodenního života, oddechnutí si od povinností a třeba i poznání nových přátel, krás měst a památek, sportovní vyžití a radost z nevázaných her. „Jen někde hluboko v pozadí zůstávají v mysli obavy z možných dovolenkových nástrah a nebezpečí! Dlouhá, únavná cesta po přeplněných autostrádách do plánované destinace. Mnohadenní odloučení od vnoučků a osob blízkých, od kamarádů. Návštěva překrásných hor a údolí slovenských s přemnoženými medvědy. Lidská mraveniště v přelidněných kempech, hotelích a mořských plážích…“, raději nemyslet.

Přitom jsem si na své dětské léto vzpomněl při sběru bohaté a hojné úrody ovoce, které jsme nazývali ryngle. Na zahradě jsem trpělivě trhal velké, šťavnaté a sladké plody slivoně slívy, též slivoně obecné, dříve blumy prdlavky, v některých krajích dle účinků na trávicí trakt slabších jedinců zvané sralka.

Dužnaté sladké plody velikosti střední brambory mně připomněly dětský svět letních podvečerů na záhumenkách za dědinou při pastvě hus a kachen. Dobře jsme znali celé okolí a v blízkých zahradách každý strom s dozrávající úrodou. Sralky byly v čase pastvy nejoblíbenější! „Stačilo hejno hus nahnat na strniště a již jsme šplhali do koruny nejbližší slivoně a s nedočkavostí baštili jeden plod za druhým. Husy a kachny mezitím spokojeně popocházely dál a dál a svými zobany dovedně sbíraly zrní z pole nebo klásky zapomenuté v brázdě. Čas od času bylo třeba ze stromu seskočit a vybíravou drůbež vyhnat z vedlejšího pole se šťavnatými listy krmné řepy zpět na strniště nebo na úvrati pole je obrátit. S pěkně dlouhým prutem to byla práce na chvilinku a již jsme mohli pokračovat v naší hostině, která nejednou končila sralkováním v dorůstající řepě, jejíž listy také posloužily“, vyprávím vnoučkům.

Pastva, to byly večery oblíbené dětské činnosti spojené s výpravami do zahrad nebo vyplněné nejrůznějšími hrami. Někdy jsme se do dětských her zabrali natolik, že husí hejno nakrmeno opustilo pole a kolébajíc se v typickém zástupu za husí mámou – stárkou – až k domácím vratům, u nichž na své pasáčky trpělivě čekaly. Ale to nebylo pravidelně ani často…! Jinak by bylo zle! Nejen ze sralek!

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.