Celý život obdivuji Moravu jako zemi nebývalých krás. Večer, když zase díky teplému dni pravidelně sedám se skleničkou vína na naší obytné zahradě pod vzrostlou a brzy určitě bohatě kvetoucí jabloní, pohledem kolem sebe si připomínám krásy Moravy, mé milované a obdivované země!
Mohutný smrk, vysázený před čtyřmi desítkami let v roce narození naší dcery, právě v silném větru šumí hlubokým hlasem své koruny a připomíná mi hvozdy oblíbených Jeseníků, opakovaně navštívených během letní dovolené. Léta pěstěna a střihem upravovaná u sousedova plotu se tyčící hradba keřů habru mě zase zve k návštěvě zákoutí a krás francouzského parku a zahrad barokního zámku Milotice.
Ve stínu keřů se krčících několik trsů česneku medvědího připomíná chlad a příjemný stín lužních lesů u velkomoravského hradiště u Mikulčic. V povzdálí před pásem vzrostlých stromů se pasoucí stádo koní zase pastviny s ušlechtilým chovem těchto krásných souputníků člověka kolem Zlína a Napajedel. Větrem do výšky zvednutý prach z nedávno osetých polí za zahradami zase návěje a duny Moravské Sahary v okolí Bzence. Sytá jarní zeleň vlnitě se v dáli k Šardicím táhnoucích polí osetých obilím zase nekonečné roviny pokladnice země – úrodné Hané. Naopak blízké záhony právě kvetoucích tulipánů, hyacintů a narcisů úhledné krásy zámku v Buchlovicích.
Náhle se ozývající podvečerní výkřik páva zeleného, stejně jako symfonie ptačího loučení se starým dnem, mne vrací o desítky let zpět ke vzpomínkám na kouzlo festivalových nocí ve Strážnici. Právě kvetoucí švestky, jabloně a hrušně mne oslovují stejně jako rozkvetlé višňové sady nad koberci pampelišek u Lužic. Z oblohy ruší kejhání tisícihlavého hejna hus svatební zpěv kosa stejně jako u jezer pod Pálavou. Schody klesající do podzemí zase vedou myšlenky ke skvělým okamžikům a vinařským požitkům pod klenbami vinných sklepů ve Bzenci, Miloticích, Petrově, nebo Prušánkách. Soška piety vystavená ve stěně průčelí zahradního domu zase k poutnímu místu Žarošice.
Svatý Hostýn připomínají v koutu dílny se skrývající poloopravené více než sto let staré židle firmy Thonet z tamní Bystřice. Na staré oji od selského vozu ve větru se třepetající vlajka vrací do mysli čest reprezentovat naši zemi na folklorních festivalech po celé Evropě a ve větru vířící vrtule dřevěného dvouplošníku navozuje dětská léta plná pozorování seskoků parašutistů a jejich dlouhého plachtění pod bílými klobouky padáků na letiště u Kyjova. V rádiu vyhrávající hudba zase prožité taneční zábavy s Mistříňankou nebo četná zpěvná setkání přátel folkloru před muzikou cimbálovou.
Tu zemi plnou neopakovatelné historie a krás kultury, francouzským sochařem Rodinem nazvanou Moravská Helas, znám a mám ji velmi rád!. Tož, na budoucnost, má Moravo!
Autor a foto: František Synek
Buďte první kdo přidá komentář