FEJETON: Pohled do staré mapy

Mám zvídavého nejstaršího vnuka. Student prvního ročníku osmiletého gymnázia se s nedůvěrou zahleděl na mapu naší vsi z roku 1720. „Dědo, to už dovedli kreslit a tisknout mapy? Vždyť to je tři sta roků. Já myslel, že neuměli ještě ani číst a psát! Jak to, že to tehdy už dovedli!?“, položil nevěřícně dotaz. „Ale, jdi Ty, mudrlante! Představ si, že podrobnou mapu celé Moravy zpracoval Tobě určitě dobře známý Jan Amos Komenský o celých sto let dříve a vydal ji poprvé v roce 1624!“

Prostředí našich vesnic se, aniž bychom si to ve svém každodenním shonu, pracovní vytíženosti a pod tíhou starostí příliš uvědomovali, doslova mění před očima! S přibývajícími léty se nám však vrací vzpomínky a obrazy, které jsou již dávno nevratnou minulostí. Barevné zobrazení naší obce a jejího dávného okolí zářilo z obrazovky a chlapec je podrobně zkoumal. „Tady je několik stavení, jsou seřazeny do tvaru písmene Té. Není tu kostel! A tady je moc velký rybník! Dnes tam přece žádný není!“ uzavírá chlapec své bádání a mě s ním ovládá nostalgie po ztracených a dávných časech…

„Milý hochu!“ odpovídám. „První soustavné mapování českých zemí provedl rakouský vojenský císařský inženýr, topograf a kartograf Jan Kryštof Müller. Představ si, žil v letech 1673 až 1721. Mapování Moravy zahájil v roce 1708 a po 4 letech je dokončil. Při měřeních s pomocí zvolených opěrných bodů používal jednoduchý kompas a vzdálenosti počítal dle otáček kola vozu taženého koňmi.“, přidávám málo známé okolnosti dávné zeměměřičské práce. 

Nejstarší soubor map Moravy z roku 1720 obsahuje 3022 sídlišť. Se značnou přesností jsou na nich zakresleny grunty poddaných, panská stavení, jako dvory, hostince, pálenice nebo mlýny, vodní toky, jezera a rybníky, lesy, pastviny, návrší i nepříliš hustá síť cest.

 „Kamaráde“, uvádím oblíbené oslovení svého vnuka, „ve svém archivu a knihovně, které někdy – jak doufám – budou  Tvoje, mám i další zajímavé tisky. Třeba dva listy podrobné mapy naší vesnice z roku 1873. S velkou přesností zobrazují její zástavbu i vlastnické vztahy k půdě v jejím nejbližším okolí před 150 lety. Staré mapy jsou pro mne podnětem pro pečlivé studium kronik a shromažďování materiálů o naší dědině, a o její zase ne tak z pohledu věčnosti dávné, minulosti.“

Chlapci jsem ukázal i další staré mapy. Na jedné z nich, z roku 1948 postřehl, že je na ní již zakreslen právě realizovaný rozvoj obce stavbou nových ulic v polích a zahradách, již dříve vybudovaná nová silnice nebo propojení zástavby se sousední vsí.  „Dědo, mapy a taky Tvoje staré fotky musíme častěji prohlížet spolu. Je na nich tolik zajímavého!“, s nadšením uzavírá naši debatu student a já mu věřím.

Autor: František Synek Foto: archiv autora

František Synek je etnograf a historik. Čtrnáct let působil jako vedoucí Slovanského hradiště v Mikulčicích. Unikátní velkomoravský památník se za tu dobu výrazně rozrostl, dvakrát proběhl pokus o zápis do seznamu UNESCO.