Kdo by neznal začátek úchvatné lyrickoepické básně K. H. Máchy, která opěvuje i lásku a přírodu. Právě včera „byl pozdní večer – první máj, lásky čas!“ Láska a oddanost se mezi živými bytostmi může projevovat různě. Někdy tak, až jsme sami její podobou překvapeni, ba doslova nadšeni… […]
Noční můra všech vinařů a zahrádkářů se po létech opět naplnila. Po týdnech krásných a teplých, doslova letních dnů, přišlo ochlazení s nočními mrazy. Po nich je, na ještě nedávno jasnou zelení nových listů okrášlené vinohrady, žalostný pohled. Zeleň se změnila v tabákovou hněď… […]
Před více než půl tisíciletím se v době Česko-uherských válek stala východní polovina Království českého, konkrétně území Moravy, Slezska i východních Čech místem krvavých bojů. Válku zahájil po uvalení papežské klatby na českého krále Jiřího z Poděbrad jeho zeť Matyáš Hunyadi, u nás známý spíše jako Matyáš Korvín, který se stal vykonavatelem trestné výpravy a postupně se svým vojskem i jako český spolukrál ovládl většinu jmenovaných území našeho království i Lužice. […]
Dnes už vím. Zázrak vzkříšení se může stát i v dnešní hektické době. Před velikonočními svátky posílám své fejetony známým a věrným čtenářům. Moje úhledné balíčky bývají nevšedním jarním dárkem i přáním a u mých přátel se těší velké pozornosti. Poctivé nebo jen náhodné čtení při listování malou knížkou mých krátkých zamyšlení nad životem jim přináší radost. A jak uvádí, nejednou i cukání koutků úst při louskání mých příhod a textů nebo slzu na krajíčku… […]
Rozbřesk a dopoledne Velikonočního, jinak též Červeného pondělí, skýtá pro chlapce a chlapy s pomlázkou v ruce potěšení v podobě návštěvy děvčat a tetiček během jarní koledy. Letos se i mně dostalo této příležitosti, byv vyzván snachou i mou velitelkou k doprovodu nejmladšího vnuka po obchůzce místo jeho tatínka, který měl službu ve svém zaměstnání. Úkolu jsem se rád zhostil a stal se pro dopoledne toho dne „agentem s povolením popíjet“! […]
Pěkně nám začal velikonoční týden. O Květné neděli se tradičně konala v našem farním chrámu Páně velikonoční zpověď. Místní pan farář ohlásil osm svých bratrů zpovědníků a milým slovem pozval věřící k vyznání svých hříchů a přijetí pokání. […]
Přestože po čase poledním krásně svítilo sluníčko, mrazivý předjarní vítr foukal z polí a od nedalekého lesa. Právě tam chvátala od posledních domů vsi skupina větších děvčat obklopená menšími dětmi. V čele průvodu, nesena vysoko nad jejich hlavami, předjarní krajinu, díky řadě teplých dnů dávno prostou jakýchkoliv zbytků sněhových jazyků, nahlížela Smrtka. […]
„Jak ten čas letí, nedávno jsme byli děti!“ Chtělo se mně zvolat ve chvíli, kdy jsem za domovními dveřmi spatřil naši starší vnučku a jejího brášku s dřevěnými houpacími kohouty. Dvanáctiletý kluk a jeho sestřička mně s láskou, jakou dovedou dávat jen děti a vnuci, vraceli dárek, který jsme jim s babičkou darovali v jejich nejútlejším věku. […]
Stoupající obavy z mrazivého objetí a spálení již krásně kvetoucích prvních stromů meruněk, které kvůli mrazům naposledy pěkně zarodily již více než před pěti léty, se u mne projevily i v neklidném spánku. V mysli, která opakovaně sleduje předpověď meteorologů i skutečný vývoj teplotní křivky a je dotována mnohou neblahou realitou, se opodstatněné obavy zhmotnily v noční můře divného snu. […]
V čase, kdy digitální fotografie v celém rozsahu převálcovala fotografii klasickou, jsem si, při zpracování úplně jiného tématu, po létech opomnění připomněl mnohým možná neznámé informace o zakladateli a šiřiteli fotografie v našich zemích. Tím propagátorem a osvětářem byl Wilhelm Horn. […]